The Naked City
Režie:
Jules DassinKamera:
William H. DanielsHrají:
Barry Fitzgerald, Howard Duff, Dorothy Hart, Don Taylor, Frank Conroy, Ted de Corsia, House Jameson, Enid Markey, Mark Hellinger (vypravěč), Arthur O'Connell (více)Obsahy(1)
Z filmového hlediska je duchovním otcem Obnaženého města producent Mark Hellinger, představitel „drsné" novinářské školy gangsterských 20. a 30. let se smyslem pro plnokrevnou povídkářskou fikci, budovanou na dokumentární autentičnosti. Od roku 1932 se jeho jméno začíná objevovat u filmu, zejména v souvislosti s produkcí titulů jako Walshova Bouřlivá dvacátá léta (The Roaring Twenties, 1939) či Vysoko v horách (High Sierra, 1941), Siodmakovi The Killers (Zabijáci, 1946) či Dassinova Brute Force (Hrubá síla, 1947). Už jen z tohoto výčtu je patrný Hellingerův přínos vývoji gangsterky směrem k filmu noir, zároveň je ale zřejmé, že kořeny černého filmu sahají hlouběji než jen do 40. let minulého století.
Z hlediska vizuální formy a koncepce pak autorství připadá snad nejvýznamnějšímu fotografovi New Yorku Arthurovi Felligovi, známějšímu pod přezdívkou Weegee, jehož černobílá, realisticky režná fotožurnalistická svědectví z míst nehod, požárů či zločinu jsou dodnes šokující...
Titul Obnažené město vychází z Weegeeho publikace a krátkého dokumentu, na něž Hellinger odkoupil práva (Felligův film se posléze jmenoval Weegee's New York). Na základě scénáře Malvina Walda a Alberta Maltze režisér Jules Dassin s kameramanem Williamem Danielsem rozehrávají vcelku obvyklé schéma kriminální zápletky (dvojice detektivů vyšetřuje vraždu bezvýznamné modelky). Jejich cílem je však především zachytit atmosféru a puls, stejně jako chlad i žár velkoměsta. Scény z ulic, barů, policejních stanic, činžáků či luxusních čtvrtí jsou proto vykresleny v semidokumentárním stylu. Často za použití skryté kamery se natáčelo především v exteriérech a autentických interiérech, přítomnost profesionálních hollywoodských herců byla omezena na minimum a mnozí aktéři jsou neherci. Exponovány byly desítky tisíc metrů materiálu.
Vedle o něco pozdějšího britského Night and the City (Noc a město, 1950) je Obnažené město Dassinovým největším přínosem černému stylu.
(Letní filmová škola)
Recenze (25)
V žádném případě se nepovažuji za "zarytého odpůrce krimifilmů", jak nazval jeden z uživatelů ty, kteří hodnotili nízko, ale tato detektivka mě prostě nebavila. Příběh je příšerně průměrný a nudný, voiceover na zabití, herci i jejich postavy nezajímavé a všechno to tedy zachraňují krásné obrázky "obnaženého města". Možná že tvůrci měli radši vybrat jiný z těch "osmi milionů příběhů". ()
Šestákový román jak vyšitý - noční vražda modelky ve městě, co nikdy nespí. Vcelku poutavý případ, dvojka čmuchalů a roztomilý vyprávěcí vsuvky (jak příručka od policie) bych bral za průměr, co mi ale udělalo radost a dalo na ten extra bod, tak bylo intro, outro a vůbec silná, až "fotografická" role tehdejšího Manhattanu a napínavý klimax přes Williamsburg Bridge. Holt slabost pro starý New York :) Určitě si doplním i zbytek té Dassina social-realist poválečné trilogie. ()
Nedílná součást americké popkultury - závěr filmu a promluva o "osmi milionech příbězích v obnaženém městě" stály na začátku dlouhého televizního seriálu. Film samotný je veskrze banální kriminálkou, kterou však nad hladinu průměru povznáší práce s lokacemi. New York je jedním z protagonistů, "je z filmu cítit". Z tohoto aspektu se jedná o mimořádné dílo. ()
Objektívne vzato najväčším prínosom filmu je jeho dramaturgia, kde na bezvýznamnom kriminálnom prípade počúvame monológy rozprávača ( niekedy sú však jeho vstupy značne otravné ) o obnaženom nebezpečnom meste a ľuďoch v ňom. Z tohto pohľadu to považujem za trochu prehnané, ale chápem potrebu vymaniť sa zo zaužívaných ciest a pokúsiť sa o dokumentárnu autentickosť. ()
Hříšní lidé města newyorského s nádherně snímanými dobovými exteriéry, autentickou atmosférou velkoměsta a netradičně mnohavrstvým vypravěčem, u nějž ale trochu váhám, jak ho zhodnotit. Coby velkého nepřítele voice-overů mě ty vypravěčské vstupy někdy i štvaly a klidně bych se bez nich obešel. Zároveň však uznávám, že se v nich tvůrci výjimečně snažili o jistou inovaci, protože promlouvání probíhá jednak směrem k divákovi ze strany tvůrců o jejich záměrech i filmu samotném, dojde na informování o různých detailech, ale také třeba na ironické poznámky směrem k jednání postav („Klídek, Garzahu, neutíkej! Nepřitahuj na sebe pozornost.“), což mě párkrát i pobavilo. Dějově jde o klasickou detektivku kolem vyšetřování vraždy a rozplétání její záhady pomocí různých stop, výpovědí svědků, výslechů podezřelých... ale tak nějak jsem si potvrdil, že podobnou klasiku, v případě kvalitního scénáře a zdařilých hereckých výkonů, z času na čas pořád můžu. Závěrečný hon na pachatele mi potvrdil volbu 4. hvězdičky. Rozhodně jsem se nenudil. [75%] ()
Galerie (43)
Zajímavosti (13)
- Rovnako ako dej filmu, aj jeho natáčanie prebiehalo na viacerých miestach New Yorku počas leta 1947 (84 dní), a to vrátane bezprecedentného celkového natáčania mimo štúdiových interiérov a exteriérov. Film sa zapísal do histórie za využitie vyše stovky exteriérových lokácií (James Sanders v dokumente uvádza 107). Scéna z konštrukcie budovy bola napr. natočená priamo počas konštrukcie budovy štúdia Universal Pictures, ktoré tento film financovalo. (Real Tom Hardy)
- Scéna, v ktorej sa dve slečny bavia pred výkladom obchodu s drahými šatami o tom, ako by chceli byť vo Waldorf Astoria počas toho, ako Frankie spieva, je odkazom na Franka Sinatru, ktorý v tých časoch hojne vystupoval v klube Starlight Roof na vyšších poschodiach tohto slávneho hotela. (Real Tom Hardy)
- Producent filmu Mark Hellinger zomrel krátko pred vydaním filmu. Exekutíva v Universal Pictures plánovala vydanie filmu zrušiť, nakoľko vôbec netušila, ako film propagovať a bála sa, že pôjde o kasový prepadák. Hellingerova rodina ale na vydanie naliehala, nakoľko v jeho kontrakte bola klauzula, že film musí vyjsť za akýchkoľvek okolností. Z filmu sa, na prekvapenie štúdia, stal hit a vyslúžil si taktiež dva Oscary. Jedno z divadiel na Broadwayi (West 51st Street) bolo dokonca po Hellingerovi aj premenované. (Real Tom Hardy)
Reklama