Šarlatán

Místy doslovné, místy zbytečně uhlazené. Polský klenot Agnieszka Holland si udělala další (události po upálení Jana Palacha) výlet do naší historie. Protřepal lahvičkou s močí a léčil miliony lidí, mezi jeho klientelu patřila kupříkladu i Olga Scheinpflugová, Max Švabinský nebo prezident Antonín Zápotocký, jeho profesi ovšem utnul vykonstruovaný proces, kdy se stal jednou z mnoha obětí komunistického režimu. Bylinkář, podvodník, prodavač usušených rostlin, léčitel? Vnímáme jeho bolest, chladné reakce, pečlivost a důslednost, válečné šrámy, důkazy o nečekané agresi, křesťanském přesvědčení i intimní náklonost ke svému asistentovi (jeho povahový kontrast). Tak či onak, je především mužem, který chce stůj co stůj plnit své životní poslání v podobě léčení lidí. Velká poklona hercům, Trojanům především. Ivan je opět výborný, přesný, vrstevnatý. Možná těžší part měl pak jeho syn Josef, který k mnoha situacím přistupoval s kamennou grimasou, přesto divák vnímá, jak intenzivně se to v něm bije. Své negativní projevy ještě neuměl ovládat, svým odhodláním (nátlak na bylinkářku, kterou hraje skvěle Jaroslava Pokorná) si uzavřel cestu nejen ke své rodině. Tady očekávám Českého lva za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli. Stejně jako u jeho otce v hlavní kategorii. Rozhodně bych ovšem celkově přivítal přitlačení na emocionální pilu. A scénárista Epstein měl být v několika situacích nápaditější. (07.12.2020)

Šarlatán naprosto perfektně splňuje označení nejočekávanějšího letošního tuzemského počinu. Navíc s jistotou kvality, kterou Agnieszce Holland nelze upřít. Jen kdyby film víc otázek nepokládal, než nezodpovídal. Po shlédnutí jsem měl co dělat, abych se v životě Jana Mikoláška vůbec vyznal. Přesto je mi jasné, že jestli se o něm něco dá říct, tak především to, že jeho osobnost byla silně rozporuplná. Proč ale Agnieszka dává na odiv momenty bezdůvodného násilí v některých scénách to mi hlava nebere. Jedna scéna mi doslova hnula žlučí a hrozně by mě zajímalo, na základě čeho ji do filmu vpravili. V podstatě nic nevysvětluje, jen vytváří dojem na postavu, které chcete fandit pro to co dělá, ale zároveň jí nemůžete fandit za to, jak se chová. Alespoň tu ale dává na rovinu Gestapo s komunisty a ukazuje, jaké svinstvo to v obou případech bylo. Je ale fajn, že se podobné historické filmy u nás stále točí, současným komunistům bych podobné filmy pouštěl do zemdlení, aby viděli, jak tuhle zemi zničili. Filmařsky je Šarlatán přesto jedinečný zážitek. Herecky taktéž nemá chybu. Každý z herců tu má své místo a nelze jim prakticky vůbec nic vytknout. Samozřejmě, Ivan Trojan je absolutní špice, byť záměrně trošku bez emocí, jeho syn je také předzvěst dobrého pro český film. Musím se ale přiznat, že nejvíce jsem si užil paní Jaroslavu Pokornou. To byla nádherná role, za poslední dobu jedna z těch nejkrásnějších, co jsem v českých filmech viděl. Šarlatán je ale v celkovém kontextu film evropského formátu a i když v něm nacházím mnoho námětu k diskuzi, musím říct, že jsem si ho neskutečně učil. (25.08.2020)

Bez diskuze zcela profesionální, režie, kamera, hudba, celková atmosféra o herectví netřeba ani psát...ale jako příběh mě to moc nebavilo, silné téma v dosti slabém scénáři, který u mě nedokázal vyvolat skoro žádné emoce, nechal mě zcela chladným, což od filmu nechci, přesto nemůžu ve svém skromném hodnocení přehlížet zmíněné kvality. [Kino Citadela] (10.09.2020)

Zatiaľ určite vrchol Lojovej kariéry, lepšie ako v Búrlivom víne... No aj tak, cejch na čele ostáva aj naďalej. Dejová linka však bola veľmi zaujímavá a páčil sa mi aj rozprávačský štýl, v ktorom sa miestami skákalo do minulosti. Ale vždy účelovo a veľmi rozumne. Nuž, ľudia sú všelijakí a vždy takí boli. Ale na každého príde na psa mráz. Inak veľmi zaujímavá diagnostická metóda tu je rozobraná - skúmanie moču. Presne tak, veľa sa tu toho človek dozvie. Na slabší nadpriemer to stačí. 70/100 (10.12.2020)

"Jestli jsem alespoň jednou člověku ze sta prodloužil život o jediný rok, pak mi vychází, že jsem zachránil pro tuto krásnou zemi 40.000 let života." Tak to je statistika. Mně zase vychází, že sázet na úspěšnost léčby v 1% případů se podobá spíš statistický chybě a inkasovaná částka by mohla bejt kolem 60,000.000 Kčs (4 miliony pacientů x 15 Kčs), takže v tom věštění z moči vidím spíš touhu po mamonu než cokoli jinýho. To je ale jenom můj problém. Důležitý je, že nám zapálená polská antikomunistka chtěla sdělit tři věci: 1) Nacisti byli za války svině. Ne naši milovaní EuroNěmci, ale Nacisti. Tak je to správně. 2) Komunisti byli svině. Samozřejmě ti, co věří v Marxovo učení a ne ti, co si po Sametu převlíkli kabát a stále nám vládnou. Ti jsou v pořádku. 3) Když točím něčí životopisnej film, tak použiju jeho jméno, příjmení a povolání. To stačí. Zbytek si vymyslím, aby moje nenávist stála na pevnejch základech. A to mě trošku štve. Stačilo, aby se léčitel jmenoval třeba Jirka Ježíšek a už bych měl jen dvě výhrady. Vlastně zase tři. Nebavilo mě věčně se koukat na nahý mužský zadky, z nich ž jeden patřil neexistujícímu týpkovi a druhej hrdinovi, jehož homosexualitu neprokázala ani STB. Za mě tedy celkem koukatelnej snímek s několika silnejma scénama a nulovou historickou hodnotou. (10.11.2021)