Sbal prachy a vypadni

Neříkejte víc, jedu do Anglie zapařit. Karty, brokovnici, plášť a kuklu mám. Ještě někde sehnat ten šílenej kukuč Vinnieho Jonese a jde se na věc. Ba ne. Obávám se, že bych dopadl třeba jako ten rusák s tím ustřeleným čírem. Film Guy Ritchiho mě přesvědčil o tom, že zaplétat zapletené je docela šikovný nápad. Zajimavá je i docela nenápadná budoucí hvězda Jason Statham nebo minirole Kocoura z Red Dwarf. (25.04.2011)

Možná Ritchie převzal žánr hláškovacích gangsterek od Tarantina, ale jak tady, tak hlavně ve Snatchi dokázal, že se Quentin se svými prvotinami může jít klouzat. Asi nikdy nepochopím, jak se dá vymyslet scénář s takovými postavami (černoch z baru mluví za všechny), dějem (půl milionu, zhulenci, kulomet, strážník a spousta dalšího) a režijními vychytávkami, jimiž Guy úplně srší. Pohodový soundtrack, začátek nové éry a vznik kultovní parády. (19.02.2006)

Dynamicky a expresívne natočený film plný razantných filmových sekvencií, sprevádzaných rockovou hudbou, pojednáva režisér s tarantinovskou záľubou v rafinovane estetizovaný násilia. Dielo však trpí nezvyčajne veľkým prebujneným počtom postáv a dejových zvratov, postavených na sériu omylov a zámen. Režisér Guy Ritchie v dynamickom a expresívnym vizuálnom štýle okato ťaží z úspechu čiernych komédií. Britský film Zbaľ prachy a vypadni sa objavil odnikiaľ a vzbudil po celom šírom svete mierne pozdvihnutie. Neznámy scenárista a režisér Guy Ritchie nakrútil s neznámymi hercami sviežu zmes toho najlepšieho z dvoch kultových filmov: Pulp Fiction a Trainspotting. Či mu odpustíte kopírovanie, je už na vás. (07.10.2019)

Čistě britská práce s detailně propracovaným scénářem, spoustou režisérských nápadů (opuštění karetního ringu, pijatika v tátově baru) a nádherně překombinovaným koncem. To slovo, které hledáte je: „Díky, Guyi!“ Vězte, že nebylo moudré filmového debutanta Vinnieho rozohnit ani v jeho předchozí kariéře, neboť se pak váš návrat z nemocnice mohl krýt s termínem vyblednutí vašeho opálení.. (01.09.2008)

Existuje cirka deset způsobů, kterak převést účinně na plátno dialog dvou lidí. Osvědčenou a dnes malinko opotřebovanou formuli (i) záběr / protizáběr lze šikovně obohatit (ii) o prostřihy na postavy z profilu (Kawasakiho růže), popř. se nabízí (iii) oživit fádní konverzační scénu rotací kamery v rozmezí šedesáti stupňů mezi tvářemi obou hovořících (Vicky Cristina Barcelona), přičemž ona rafinovanost spočívá v tom, že se tím vyhneme střihu. Kromě toho můžeme (iv) kamerou kroužiti kolem do hovoru zabraných hrdinů (TDK), což patrně shledáme za progresivnější postup než (v) rozestavět postavy u stolu a zabírat jen z jedné strany. Zmiňovaný pátý postup vyobcovává diváka mimo dění a navrací kinematografii k malířství, k jedné dominantní perspektivě, zatímco čtvrtý postup je symetričtější, vzdušnější, filmu vlastnější a více pozornější k divákovi, protože jej umísťuje všude po scéně. Co tu máme dále? Andreje Tarkovského, který kladl (vi) postavy při rozhovorech do jednoho záběru, obličeji nasměrovanými od sebe, jak to známe z Andreje Rubleva a Stalkera, zalaškoval si s tím i Spielberg při objetí Cruise a S. Morton v Minority Report. Připomeňme, že tím Tarkovskij nemínil trapně podtrhávat komunikační bariéry; šlo mu o osobité výrazové prostředky, které mu byly nástrojem poznání reality a osvojením světa, protože pouze tehdy, má-li režisér svůj vlastní pohled na věci, stává se z něj filosof a umělec a z filmu umělecké dílo. Za další možno při dialogu (vii) natěsnat celičký herecký ansámbl k sobě do jednoho záběru, (viii) užít splitscreenu (a vtipně zrušit polyekranovou iluzi tím, že se vzdálené postavy při meziměstském telefonním hovoru vzdor dělící čáře začnou mlátit po hlavě jako v Haunted World of El Superbeasto), anebo (ix) provést syntézu výše uvedeného ve filmech řízených pravidly intermediality, která je založena na vzájemných kolizích, průnicích a transformacích mediálních forem (nikoliv na jejich bezproblémovém soužití, jako je tomu v případě multimediality). Ritchie rozšířil už tak bohatou abecedu dialogu pastišem sovětské filmové avantgardy o další zbrusu novou fintu: (x) při dialogu se drží formule záběr / protizáběr, ale jednu postavu bere často v detailu zblízka a druhou zdálky, parafrázujíc tím heroizující podhled a k němu opoziční nadhled, poněvadž postava blíže se zdá být autoritativnější, naproti tomu postava v dálce subtilnější a co nevidět bez života. (11.09.2010)