Ženy na pokraji nervového zhroucení

Carmen aka Pepa skvělá (krásná, příjemná, hezky oděná), Tonda zamlada docela fešák, ošklivost jeho snoubenky fascinující (myšleno v dobrým), Almodóvarovo barvičkování asi miluju, moka konvičky a židle z Bauhausu též. Až na "za vlasy přitaženej děj" všechno výborný. Nic proti absurditě, ale tady se jí nahromadilo příliš. Tři hvězdy málo, čtyři moc, takže něco mezi. (16.12.2014)

Zaujímavá komédia, ktorá vsádza na sled absurdností, ktoré by sa nemali po sebe vôbec stat. Čím viac postáv pribúda tak tým je film vtipnejší a zamotanejší. Nič výnimočné sa ale v ňom nestane. Skôr len v zopár scénkach sú náznaky niečoho čo by sa mohlo stať a príbeh ešte viac zamotať. No zjednodušene ide o boj troch žien o jedného muža, ale tento boj nie je na blízko na "bodáky", ale bojuje sa rôznymi okľukami v príbehu. Antonio Banderas tu vyzerá naozaj mlado a má ďaleko od sex symbolu. Banderas tu totiž hrá hanblivého trocha koktajúceho muža. Všetky ženy v hlavných úlohách vo filme hrajú obstojne ak nie trocha nadpriemerne. Film ma ale nepohltil a čakal som kým sa skončí. Koniec ma neprekvapil a nejaký podobný sa dal aj očakávať. (06.08.2015)

V tomto svém snad nejúspěšnějším filmu se Pedro Almodóvar ponořil do světa kultury, ve které prožil téměř celé své mládí. Španělská komedie oceněná na 45. MFF v Benátkách a dvěma Evropskými filmovými cenami. Scénář : Pedro Almodóvar. Kamera : José Luis Alcaine. Hudba : Bernardo Bonezzi. Tak jak to ve správné komedii má být, vše se komplikuje, abychom mohli být potěšeni závěrečným rozuzlením. (12.05.2011)

Tuto komedii se silně gradační linkou absurdity trochu kazí jen podivný pokus vykreslit na začátku obraz ukřivděné ženy, i když například zresumování vztahu do dabingové scény, při níž se milenci nepotkají je nápad hodný génia. Když však uslzená sonda začne působit únavně, náhle se objeví první absurdní náznaky, nové postavy a jejich linie, či dokonce arabští teroristé a vše se začne spojovat a střetávat stále neuvěřitelnějšími způsoby, které nejsou ani v arzenálu těch nejdivočejších telenovel. Hrdinčin byt se postupně mění v ibdobu divadelní scény, na níž právě probíhá střelhbitá konzervačka či na zvláště vyvedenou epizodu situační komedie. Když na scénu triumfálně nastoupí šílená exmanželka postavy, o níž se skoro jen mluví, nastává ta pravá jízda, při níž člověk jen žasne a jeho bránice se dostává do křečí (neuvěřitelná jízda na motorce a posléze i na letišním pohyblivém pásmu). Almodóvár umí v dramatech vyždímat emoce na maximum, ale i v komedii, aniž by se jeho přístup k ženským postavám nějak výrazněji lišil (spíše se mění situace kolem nich) dokazuje své mistrovství. Snímek však zaujme také velmi propracovaným vizuálem, jemuž dominují syté a temperamentní barvy (především gaspacho-červená), vynalézavé pohyby kamery, která občas vykreslí velmi povedenou kompozici. I když se raději Almodóvarem nechávám dojímat, tato stále svěží komedie se v mých očích automaticky zařadila mezi jeho vrcholné počiny. (16.11.2010)

OK, Almodóvarovy filmy jsou šílené. Ty dějové zvraty, postavy a vůbec zápletky jeho filmů jsou tak absurdní, že se mi až nechce věřit, že mě ještě něčím může Pedro překvapit. A přeci se stalo. Rozhodně jsem neočekával, že u nějakého jeho filmu budu TAKHLE řvát smíchy :) "Co je v tom gazpachu?" "Rajčata, okurka, paprika, cibule..." (18.12.2008)