Poslední bitva

Vydržel jsem to sledovat s plnou pozorností celé až do konce, jenom mě to s výjimkou scén s vtipně zahranou postavou doktora v podání Jeana Bouiseho skoro vůbec nebavilo a jako celek neoslovilo. Pro mě jeden z řady podivných a svou případnou „výpovědí“ zcela nesmyslných undergroundových snímků, jakými francouzští tvůrci začaly v první půlce 80. let zaplavovat filmový svět v docela hojné míře, viz. třeba Mallevil, Litan nebo Asphalte... a zhruba takový je i tenhle debut Luce Bessona, ve kterém spatřuji více tvůrčí potřeby co nejvíc se vybláznit ze svých démonů, více experimentu pro experiment a umění pro umění, než skutečně podařené dílo, které by nabídlo příběh s napětím nebo hlubší myšlenkou. Tedy jistou osobitost Poslední bitvě upřít nelze, dokáže často zaujmout černobílou kamerou a pár scén uprostřed podivné postapokalyptické společnosti tu nabízí i slušnou atmosféru, ale všechno tohle nejednou padá do slušného bizáru, když začne do toho dunět osmdesátková hudba. Ke všemu celé té podivnosti schází i pořádné zakončení. [50%] (04.02.2022)

Film se sice odehrává kdoví kdy, ale byl natočen v roce 1983, a tak, nutno říci výhradně díky příšerné hudbě Erica Serry, působí místy neskutečně osumdesátkově (což je s podivem vzhledem k datu natočení, ale já to fakt nesnáším). Le Dernier combat vlastně osciluje mezi artovou nudou a nevkusnou fraškou. Absence řeči na mě působila spíš nucenou snahou o experiment, ale budiž, to ještě beru. Beru, že je to svým způsobem zajímavý počin, ale jak moc se mi nelíbil! (28.06.2008)

"Dobrý ... den." Je-li ve filmu vyslovena jen jedna věta, tak se dá konstatovat, že nejukecanější film na světě to není. Pro mě se tím hledání myšlenky stalo dost obtížným úkolem, kterej jsem nesplnil. Ona to totiž není jednoduchá kombinace - postapo, letadlo, ucházející nafukovací panna, klinika, pingpong a pršící ryby. Troufnu si alespoň odhadnout, že hlavním hrdinou byl Muž. Jenže ten mě moc nebavil. Lékař byl o něco lepší a padouch Brute byl dokonalej. Jeho dobývání kliniky bylo asi jediný, co mělo pořádnou šťávu. Vše okolo pouze černobíle plynulo a to mi dost připomínalo umění. A toho já se bojím. (19.01.2022)

Zárodky jeho pozdější briliance už ve čtyřiadvacetiletém Bessonovi vidět byly, ale ve svém celovečerním debutu si tehdy ukousl až moc velké sousto. Dva roky po Mad Max 2 se nikoli nezajímavě snaží představit svou vlastní vizi špinavého postapokalyptického světa, kde lidé odění v hadry přežívají jako divoká zvířátka a jdou si navzájem po krku kvůli jakýmkoli zdrojům - a nejvíc kvůli kundě, samozřejmě. A přidává k tomu i trochu té francouzské poetiky, absurdity, a grotesky - ale co přidat zapomněl je příběh, který by tu celovečerní délku i utáhl. Takto mělo zůstat spíš jen u toho kraťasu. Aspoň že správně pochopil že lepší bude film natočit bez dialogů - jednak se to k tomu umírajícímu bizarnímu světu docela hodí, ale hlavně právě na dialozích toho dokáži amatérské filmové produkce obvykle nejvíc posrat. (16.01.2021)

"Nemý" a čiernobiely film, kde okrem pozdravu Bon jour nebudete počuť nič iného. Akási postapokalyprická budúcnosť, kde prežilo iba pár ľudí a tí (asi) zabudli hovoriť. O tom ale príbeh nie je, ten je oveľa prozaickejší - je o jednoduchom prežití. Jean Reno si tu strúhol menšiu rolu, aj to zápornú; svoju minirolu tu má aj nemecký herec Fritz Wepper alias Harry z kultového seriálu Derrick. Vizuál nie je práve najlepší, ale ani najhorší a príbeh končí niekde v stratene, čo je asi aj kameň úrazu celého filmu. Hodnotenie: 55% (02.01.2014)