Hombre

„To by som chcel mať na hrobe napísané aj ja.“ – „A čo tam asi budete mať, pane?“ – „Najskôr ´zastrelený ´.“ – „Máte veľa nepriateľov?“ – „Stačí jeden.“ Mám rád Paula Newmana. Nikdy sa neprispôsoboval, to kinematografia sa prispôsobovala jemu. Ale HOMBRE mu príliš nevyšiel. Uvažujem dokonca, či som videl rovnaký film, pretože Steven Jay Schneider tento miestami dosť fádny western zaradil do svojej (inak výbornej) publikácie „1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete“. Režisér Martin Ritt (ktorý s Paulom nakrútil niekoľko filmov, napr. HUD či DLHÉ, HORÚCE LETO) dobre vie, že jeho najväčším kladom je elektrizujúci, mužne mlčanlivý Newman a tak nás jeho prenikavé oči hypnotizujú od prvej sekundy, čo sa zapne kamera. Napriek tomu je dlhovlasý indiánsky úvod rozpačitý, prízemná pasáž s rasistickými kovbojmi to nevylepší a tak snímka, nakrútená podľa knihy Elmorea Leonarda, dostáva spád až keď Newman navštívi dom, ktorý zdedil. Ale práve tu sa ukazuje bezmocnosť scenáristov: najskôr pracujú na psychológii jednotlivých postáv a vzťahoch medzi nimi, aby to s nimi následne vzdali (načo sa mladá kráska v posteli ponosuje na svoj ťažký život, keď to v nasledujúcom deji nemá pointu?). Po psychologickej (a vtipnými dialógmi zapratanej - viď. „výmena pasažierov“) prvej polovičke je v druhej dostavník prepadnutými a začína sa strieľať. Snímka osciluje medzi klasickým prásk-prásk westernom a realistickou drámou, ale nakoniec naplno neuspokojí nikoho. Akonáhle Newman niečo povie/urobí, dal by som 80%, ale jednak to nepovie/nespraví často a jednak - keď som si predstavil, čo by HOMBRE bol bez neho, asi by som išiel na 40% (kvôli čudnému scenáru - postava, evidentne opovrhujúca ľudstvom, má etický problém odbachnúť zavšiveného hajzla od chrbta). (05.07.2009)

"Uposlechl volání rodu." Stahuje nekalé motivy banditů z oběhu. Dohlíží, zastává se krve bělochů, která se s jeho rozhodně nemísí. Tvář chytila správný odstín bronzu. Modré oči v plném lesku příjemně chladí všudypřítomnou rozpálenou, rozpraskanou zemi, jsou osvěžující, průzračnou kapkou v moři, která dá na okamžik ulevit horku, prachu a potu, které se lepí nejen na patu. Moc toho nenamluví, je pozorovatelem v ústraní, ale když na to přijde, slova i svůj charakter odpečetí, stává se "kapitánem lodi," nutným hrdinou, který vycení zuby, tasí pistoli a... začnou se dít věci nevídaný. Kus frajera je zkrátka v něm. Paul Newman je herecký dobroděj, který nikdy nepodráží svůj charakteristický pel, děj se co děj. (01.04.2017)

Předchozí dva filmy Martina Ritta s Paulem Newmanem Hud a Zneuctění, které jsou taky uváděny jako westerny, mě během sledování oslovily natolik, až jsem zapomněl a vůbec nevnímal, že má jít o můj nepříliš oblíbený žánr. V případě filmu Hombre se mi to už tak úplně nepovedlo a dostával jsem z valné části spíše tradiční western, který mě spočátku ne a ne pořádně zaujmout. Naštěstí od scény s čekaním na dostavník, ve které se výborným způsobem rýsuje první větší konflikt, se film výrazně zlepšil, bavil mě road-movie prvek s rozsáhlým putováním krajinou i Newmanův ledově chladný, často mlčenlivý hrdina. Zaujaly i dialogy rýsující postupně dilema zemřít jako hrdina vs. padnout jako zrádce a hodně mě překvapil nečekaný závěr, pro klasický americký western takřka nevídaný. A když si připočtu ke kladům velmi zdařilý původní český dabing, se kterým jsem měl čest film vidět, na 4 hvězdičky to určitě postačí, byť mezi filmy vzešlé z tandemu režie Ritt–hlavní role Newman mám za sebe minimálně dva silnější favority. [70%] (18.07.2021)

Ozývá se ozývá "Hej Hombréé" a já si zavzpomínám na chvilky z tohoto filmu. Je to suprovej western, kde se Paul Newman zase ukáže v tom nejlepším světle, jak v roli indiána (ke který si myslim se až tak moc nehodil), ale také v roli Johna Russela neboli Hombreho. Ale nejvíce mě dostala scéná přepadení a poté Newmanovy výstřeli ze zbraně. Celkovej film je prostě parádní western. (10.01.2011)

Výborný pomalu plynoucí americký klasický western, svou základní dějovou kostrou přímý předchůdce geniálního Malého Velkého Muže - hlavní hrdina unesený bílým rodičům a vychováván mezi indiány, rozkročen mezi oběma světy, žijící a nepatřící tak vlastně nikam... Hombre - svou predestinací obdoba Jarmuschova indiána Nobodyho, i on je vlastně nikým, pozorovatel, poutník, věčný cizinec... Celý ten symbolický příběh je vlastně variací na věčně se vracející archetypální schéma - muž, vyděděnec, dějovými zvraty přinucen jíti proti svým zásadám a ideám, naslouchající etické normě pocházející z nepřátelského světa (zde křesťanská zásada pomoci bližnímu v nouzi), uposlechne hlas lidskosti uvnitř sebe a zaplatí za to vysokou cenu... Celý svět tohohle westernu je prohnilý, v zásadě všechny mužské (vůdčí) postavy jsou morálně narušené a nesou si stigma desperátů... Pozoruhodný je psychologický vývoj hlavního hrdiny (svou katastrofou odrážející dobu svého vzniku). Oproti tomu ženské hrdinky jsou příznakově neutrální (až na manželku správce a osudové křesťansky založené spolucestující). Newman je pozoruhodně herecky ukázněný a jeho kamenná tvář je emblémem celého filmu. Skutečné převratné změny se dějí někde hluboko uvnitř něho... Rittův Hombre patří do řady westernů konce 60. a také 70. let, kdy se konečně začal bořit mýtus schematizovaného divokého západu s černobílými hrdiny a adorací bílého morálně neotřesitelného osadníka a bílá Amerika začala reflektovat svou minulost v nepřiklášleném světle - jako genocidu Indiánů... (28.10.2007)