Na západní frontě klid

To, co bylo v době vzniku asi největším tahákem - výpravné válečné scény natočené ze všemožných úhlů - je sice naprosto přelomové, ale z dnešního pohledu trochu zdlouhavé a nudné. Naopak největší síla je v prostých dialozích. V naivních větách ve stylu ,,není přece správné zabíjet lidi" je obnažena celá absurdita války. Když si pustíte Na západní frontě klid, dostanete přesně to co čekáte. Dojemný příběh, velké bojové scény, humanistické poselství. Je to film kongeniální s knihou. Vadilo mi jen to, že němečtí vojáci tu vesele rozpráví v angličtině - což filmu velmi ubírá na provokativnosti i autentičnosti. (02.08.2013)

Ani opakované stretnutie s týmto mimoriadnym vojnovým veľkofilmom nespochybnilo môj obdiv k nemu. Vynikajúca literárna predloha si zaslúžila pozorný prepis na filmové plátno. A pred 80 rokmi sa to nemohlo podariť lepšie. Veď stačí porovnať so súčasníkmi Milestonovho filmu a je hneď jasnejšie. Porovnateľné sú Kubrickove Cesty slávy, ale tie sú o 27 rokov mladšie. Paradoxné je, že vojaci, ktorí prežili celú vojnu v zákopoch a na bojiskách majú o nej rovnako neúplné poznatky, ako generáli, ktorí si už ani nepamätajú kedy naposledy zostúpili do zákopu a vyrážali z neho na útok. A tak pravdou ostáva, že vojaci veria, že bojujú za vlasť a za nejaké ideály a generáli veria, že robia správne rozhodnutia, len vojaci ich nevedia naplniť. (26.08.2017)

Hledáte-li základní kámen v pyramidě (proti)válečných snímků, jste tu na správné adrese. Pohled do tváří vyděšených a vyhladovělých vojáků, kteří v zákopech strnule očekávají osudový rozkaz, neztratil ani za mák nic ze své působivosti a výpovědní hodnoty. Vstupovali do války plni entuziasmu a mladistvého odhodlání, odcházeli s hlubokým šrámem na duši, který ani čas nedokáže dostatečně zahojit. Vynikající scénář podle legendární předlohy staví chytře do kontrastu hluboké myšlenky a krutou realitu, zatímco nadčasová režie udržuje atmosféru na bodu mrazu a dodává všem bitevním scénám, dnes již samozřejmě viditelně zastaralým, velmi naturalistický nádech. Je sice pravda, že snaha o vystihnutí veškeré tématiky Remarquova mistrovského díla není stoprocentně šťastná a stopáž se v některých místech stává pro diváka úhlavním nepřítelem, ale melancholické vyznění příběhu korunované přenádherným posledním záběrem dá na všechno nedokonalé a filmařsky nevyzrálé účinně zapomenout. 85% (04.11.2013)

Souhlasím s tím, že z dnešního pohledu je již tento snímek trochu nevyvážený - současného diváka bude znervózňovat především afektovanost herců a naivita některých dialogů. Přesto je neuvěřitelné, že tento film vznikl před 80 lety a dokáže dodnes dojmout i okouzlit. Úžasné záběry skrze okno ven na bombardované město, průjezdy kamery z ulice s pochodujícími vojáky na školní třídu, na tu dobu udivující syrovost (i když ve srovnání s knihou je tato adaptace stejně velmi uhlazená) - no řekněte, kdo by si v dnešním Hollywoodu dovolil natočit válečný film s obrazy utržených končetin a nesmyslného vbíhání do kulometné palby. Pokud jsem si ale ještě stále nebyl jist, co s tím, posledních pět minut a zvláště poslední prolínaný záběr mě definitivně přesvědčil. Revoluční dílo. (16.02.2010)

Neskutečná síla, tolik pravdy v dialozicích jsem už dlouho neslyšel. Co je však vlastně nejvíc silné, že ten film je stále aktuální a měl by být promítán po celým světě všem mladým klukům a holkám, protože zdá se mě, že bojechtivosti za vydatného popichování mocipánů, kteří, ale nikdy nebudou v první, ve druhé, ale ani v poslední linii, za to my všichni ostatní budeme chcípat, pro jejich ego. Ten film ve mě pořád roste. (27.12.2018)