Na západní frontě klid

Podľa filmovej ceny Oscar: najlepší film roku 1928. Nečakal som že by sa mi mohol nejaký film s tridsiatich rokov mohol zavŕtať filmy tak hlboko ako tento. Neuveriteľná autentickosť bojov ma úplne ohúrila. Skvelé herecké výkony, skvelé spracovanie pyrotechniky, vierohodné útoky naprieč frontom. Bolo to naozaj neuveriteľné a energické. Boje na fronte sa tu striedajú s bojom vo vnútri vojakov, strachom zo smrti a zúfalstvom nikdy neskončených bojov. Vynikajúce dialógy o tom aká nezmyselná je vojna. Vôbec sa nečudujem že Hitler zo svojou partiou sabotovali kiná pri premietaní tohoto filmu. Táto snímka by dokázala pohnúť s mysľou Nemeckým vojakov. (13.02.2013)

Neskutečná síla, tolik pravdy v dialozicích jsem už dlouho neslyšel. Co je však vlastně nejvíc silné, že ten film je stále aktuální a měl by být promítán po celým světě všem mladým klukům a holkám, protože zdá se mě, že bojechtivosti za vydatného popichování mocipánů, kteří, ale nikdy nebudou v první, ve druhé, ale ani v poslední linii, za to my všichni ostatní budeme chcípat, pro jejich ego. Ten film ve mě pořád roste. (27.12.2018)

Klasický materiál vynikající v tom, kolik aspektů této války, ještě navíc z pohledu němců, v sobě zvládá hladce pojmout. Ukazuje jak nesmyslnost z pohledu obyčejnýho živáčka, dopad na jeho psychiku, mylné glorifikace, tak pak vojnu ve světle radostí, parťáctví a později návratu domů k něčemu, co mezitím neexistuje ("been in this for too long"). Tj. vhled na rozpadající se válečné Německo nejen do zákopů, ale i zákulisí nebohých matek, dědků rozumbradů, verbujících autorit, umírajících nepřátel... Skvostné jsou bitevní sekvence, ty rozhodně utkví (kulometná sypačka, utržený ruce, epičnost i na dnešní poměry) a vyzní správně jako útok-protiútok mlýnek na maso. Ta pacifistická agitka na mě sice sem tam až příliš sentimentální prvoplán (vůbec se ale nedivím), součtem však povedená adaptace a nadčasově kvalitní vojnovina ještě z doby, kdy brali první světovou za konflikt ke skončení všech válek. Přičemž divácky "lehčí" podívaná než často spolu-zmiňovaný WESTFRONT 1918 (x). (29.11.2018)

Už pri jednej z prvých scén, keď sledujeme rozdielnu odozvu matky a otca pri pohľade na syna v uniforme ma napadlo, že tomuto filmu budem máločo vyčítať. Prvá bojová scéna, pri ktorej mi spadla čelusť, znesie porovnanie so začiatkom Ryana, avšak skôr by som tento film porovnal s ešte nemým The big parade, kde tiež sledujeme dvoch nepriateľských vojakov v zákope, ktorí si uvedomujú absurditu celej situácie, pretože vojna je ako horúčka, nikto ju nechce, ale nečakane príde a po ťažkom priebehu ustúpi. Pri tých najkvalitnejších vojnových drámach si uvedomíte, že čím je film realistickejší, tým je viac antimilitaristický. To možno badať aj na reakciách civilistov, s ktorými sa Paul dostáva do konfrontácie a ktorým márne vysvetľuje, o čom vojna je. Možno je jeho postava spočiatku trochu teatrálne napísaná, ale ku koncu už dostáva dostatočný priestor, aby sa jeho predstaviteľ Lew Ayres predviedol. V tomto, čiže v podaní hlavného hrdinu je The big parade o niečo silnejší. Záverečná pasáž a hlavne záverečný záber ale všetko vynahradzuje. Vo vojne ide o jednotku, o priateľstvá v nej, o prežitie, je o tom, že jedeň deň je vás 150, ďalší 80, ale občas máte tak aspoň čo jesť. (01.04.2013)

Knížku mám rád a beru, že v roce 1930 ji převedli na plátno nejlépe, jak v dané době uměli. Bohužel ale způsob práce s hraním, obrazem i zvukem se přežil a nebavilo mě na to koukat. Oproti tomu více než 40 let stará verze je pořád aktuální. Nejhorší je asi ta Netflixovská verze z roku 2023, kde jsou sice super bitvy, ale myšlenky zmizely. (18.04.2024)