Hud

Stejně jako v jeho dalším filmu, Hombre, si režisér Martin Ritt pohrává se žánrem westernu. Společně s chladnokrevně dokonalým Paulem Newmanem vytesal náhrobek pro westernový žánr. Ne, že by to byl poslední žánrový film, ale naopak nechává zemřít vše, co k westernu neodmyslitelně patřilo. Konec širým pláním se stády krav, konec zásadovým kovbojům a hlavně konec hrdinům, kteří vlastně nikdy hrdiny nebyli. Až je z toho člověku smutno. (28.01.2008)

Podle plakátu jsem čekal ryzí western, rozhodně ne trojgenerační melancholické drama o zániku starých hodnot. Na počátek 60. let je to odvážný film. Odvážný svou bezútěšností i tím, že v něm Paul Newman hraje násilnického flákače, kterému na nikom a na ničem nezáleží. Pro svůj nihilismus nenachází společnou řeč s otcem, zato získává sympatie synovce. Jedinou naději do budoucna představuje právě zástupce nejmladší generace, jenž s respektem vzhlíží k oběma mužům. Ve kterém z nich se nakonec zhlédne jakoby mělo být určující nejen pro něj samotného, ale v symbolické rovině i pro celé Spojené státy. Je s podivem, že kameru, která je v tom nejlepším smyslu klasicky hollywoodská, držel v rukou původem čínský kameraman James Wong Howe. Díky němu poslouží Hud nejen jako psychologický portrét doby, kdy se něco zlomilo, ale zároveň jako škola prvotřídní záběrové kompozice. 90% (21.12.2010)

Aj keď čiernobiela, ale zaujímavo vystavaná moderná rančerská dráma. Antagonizmus postáv udržiava tempo a napätie v neustálom nesúlade. Hud je niečo ako čertovská postava, fyzická prítomnosť popri jeho zištnosti a cynickosti je toxická. Všetky štyri hlavné postavy majú odlišný pohľad na svet, ale nemožno povedať, že by žiadna z nich nemala ten "správny". Niekedy situácie a okolnosti v živote nie sú také priezračné a rozhodné ako z nejakej jasne rozformulovanej poučky. (25.05.2023)

Martin Ritt je režisérem ojedinělých westernů ze 60. let, které mi sedí. Podobně jako o rok mladší Zneuctění, i Huda jsem vnímal spíše jako psychologické drama, s westernovým pozadím v podobě kulis amerického ranče a silně vyostřeného konfliktu dvou osobnostních protipólů. Příběh se rozjíždí možná pomalším tempem, ale umožňuje zase divákovi poznat hlavní postavy co nejlépe, Ritt ho nechává plynout se vzájemně často odlišnou atmosférou, nejednou ho i pěkně odlehčí (např. soutěž s prasaty) a postupně odhaluje s patřičným napětím zákoutí i vyústění 15 let starého konfliktu. Dost silně na mě zapůsobilo i nenápadné propojení ústředního vztahového dramatu s vedlejším dramatem na ranči. Ono lze utratit a odklidit na věčnost předčasně celé stádo krav, které chytilo nebezpečnou infekci. Ale odklidit stárnoucího člověka z místa, které mu dlouhá léta patří a má k němu silný vztah? To přeci jen tak nelze... Přetrvávějící napětí ve vztazích neúplné rodiny napříč třema(!) generacemi se povedlo rozehrát mistrovským způsobem, což obzvlášť u Paula Newmana a Melvyna Douglase nepřekvapí. Tady už nevnímám kladné a záporné postavy, ale pro diváka více či méně (ne)sympatické postavy se všemi pozitivními i negativními vlastnostmi. Na hranici plného počtu: [85%] (12.05.2021)

Docela rozporuplnej film, výborně natočenej, s dobrou hudbou a zajímavým tématem, ovšem hlavní postava Hud (dobrej Paul Newman) je takovej nesympatickej pitomec, kterej se vůbec nechce změnit, že to sráží (alespoň muj) požitek s filmu, i když je to nejspíše záměrem tvůrce. Skrytým hlavním hrdinou se tak stává Hudův synovec, kterej Hudu obdivuje, potom ale mu nezbejvá, než se vydat vlastní cestou, jinak by skončil stejně jako Hud. Za zmínku stojí vynikající výkon Patricie Neal v roli hospodyně a Melvyn Douglas v roli otce. Zajímavá je taky dobře vykreslená atmosféra Texasu v 50.-60. letech. (20.02.2007)