Mrtvý muž přichází

Jeptiška Helen Prejean zřejmě nikdy nechtěla, aby to došlo až sem. Aby s upřímnou soustrastí a pochopením poslouchala příběhy rodičů zavražděných dětí (spolu se závěrem nejsilnější scény filmu) a aby na druhé straně vnímala pocity muže, který má být za ony kruté mordy zodpovědný. Všestranný Tim Robbins usedl na režisérské křeslo a podle vlastního (a nutno podotknout brilantního) scénáře (předlohou mu byla knihy právě z rukou sestry Helen Prejean) natočil osobitý příběh, který si nebere diváka jako emocionálního rukojmí, nýbrž s ním netradičním způsobem tráví poslední dny, hodiny, minuty muže, odsouzeného na smrt. Robbins ustává i situace, kdy se odsouzený Matthew loučí s rodinou a ve chvílích, kdy nikdo neví, co říct, respektive co by se hodilo říct, udržuje svůj příběh na hranici strhující uvěřitelnosti. Na civilním vyznění dramatu o tom, jak je těžké říci a přijmout pravdu, se pak měrou vrchovatou podílelo zejména herecké duo Sarandon & Penn, opomenout však nelze ani prokreslené vedlejší postavy (rodiče zavražděných teenagerů)!! 80%!! (13.08.2007)

S tímhle filmem mám opravdu velký problém, proto ho nebudu hodnotit hvězdičkami. Herecky ani režijně tomu není moc co vytknout. Problém je se samotnou myšlenkou, poselstvím filmu. To, za čím tady hodně lidí vidí kritiku společnosti a trestu smrti, já vnímám jako snahu o relativizaci hodnot. A tuhle postmoderní optiku já prostě přijmout nechci. Hra na city mi navíc přišla vykalkulovaná. (14.04.2008)

Tim Robbins si vybral silné, univerzální téma, aby jej následně rozmělnil schizofrenní režií. Vypustil zdlouhavé představování postav, jde rovnou k jádru věci. Jeptišku, jež žije v idylické symbióze s vždy přátelskými černochy, nechává vést sáhodlouhé dialogy s na smrt odsouzeným kriminálníkem. Není jasné, proč se tak rozhodla, proč odmítá vidět jeho temnou tvář, proč mu věří a chce pomáhat. Z principu? Výborná Susan Sarandonová i Penn, který může ale také nemusí být vlkem v rouše beránčím, hrají od srdce, ale odcizenost jejich postav byla maximální. Jako bych oba dva pozoroval skrze mříže. Důslednost v obcházení tradičních scénáristických kliček, stejně tak snaha nehrát na divákovy city, si vybírá daň v podobě vaší lhostejnosti k viděnému. Bylo mi jedno, jestli Matthewa popraví či nikoliv, resp. neměl jsem důvod litovat jeho života. V kontrastu s tím působí jako pěst na oko zakomponování „zaručeně dojemného“ černošského gospelu, silný náboženský podtext a posledních cca deset minut, kdy vyvře na povrch to, čemu se Robbins celou dobu vyhýbal jako čert kříži. Příliš doslovný konec explicitně rekapituluje několikrát naznačené a nedává prostor další diskuzi. Filmařsky vděčné téma trestu smrti nikdy nepřestane vyvolávat silné emoce a hlasité polemiky. Příběhově velice blízký Capote by z tohoto duelu vyšel jako film sevřenější, plynulejší a z interpretačního hlediska odvážnější. 65% Zajímavé komentáře: Faye, castor (25.10.2007)

Každý člověk je lepší, než je jeho nejhorší skutek. Opravdu, sestro Prejeanová? Může toto pronést někdo, pro koho všechno bylo jen otázkou práce a nikoliv víry? A čím si to oběti zasloužily, že jim není dopřáno útěchy, pohlazení, morální podpory, rozloučení, či alespoň bezbolestné smrti, zatímco nebohým viníkům ano? Filmařsky precizní, s humánním náhledem, snahou o relativní objektivitu v problematice trestu smrti a náboženským nalháváním si do vlastní kapsy - spása byla na dosah. Když se tak nad tím zamyslím, jediné, co se mi z Dead Man Walking navždy vryje do paměti, je ten stejnojmenný song od Bosse Springsteena ze závěrečných titulků. Jinak účes S.Penna zaslouženě patří mezi TOP 5 nejhorších filmových vlasových kreací (dále Marge Simpson, Pinhead, M.Griffith v Podnikavé dívce a Carreyho kastrol v Dumb & Dumber). Nicky Cage má pochopitelně žebříček svůj.. (12.10.2011)

Ohromně silné. Propracovaný scénář, působivé scény. Dead Man Walking stojí především na famózním herectví a chemii mezi Susan Sarandon a Seanem Pennem, jejichž výkony jsou tím nejvýraznějším a nejsilnějším stavebním prvkem celého příběhu. Jejich, postupně utvářené neobvyklé, avšak pevné pouto, ve mně zanechalo silný dojem. Příběh Sestry Helen, která začne svým zvláštním, a pro ostatní nepochopitelným způsobem, cítit velkou (lásku?) přitažlivost k potetovanému drsňákovi v cele smrti, který kouří jednu cigaretu za druhou. K člověku, který je pro všechny ostatní odpad společnosti a netvor. Seanova kreace Matthewa Ponceleta, jeho charakteru a vzhledu, je geniální. V pohledu jeho pronikavě modrých očí se zračí strach, cit a prázdno zlomeného člověka, který nyní doplácí na svou mladistvou rebelii tím nejkrutějším způsobem. Pro mě jedna z nejlepších rolí Seana Penna. A také nejvíc sexy:) Ten jeho sestřih, džínový, modrý vězeňský mundúr, který mu dokonale ladí k očím, sexy vousy a tetování. Tady ho zkrátka miluju. Zvláštní, neobvyklé, silné a citlivě ztvárněné příběhy různých forem lásky a vztahů mě ve filmovém žánru vždy přitahovaly. Vztah řádové sestry, oddané v lásce Bohu a bližnímu svému a charismatického kriminálníka je vykreslen neskutečně silně a osudově. Přemýšlela jsem o tom, že by si ti dva zasloužili alespoň jedno dlouhé, krásné a vroucné objetí. Dokonce jsem si přála, aby jejich vztah dosáhl nějakého naplnění. Pokud by Matthew nebyl popraven, živě si dokážu představit jejich společné milostné scény:) To by byla krása... Pro Matthewa i Helen byl však určen přesný čas a místo, ani o kousek více. A bohužel jejich pouto bylo přetrženo dříve, než se mohlo ještě více rozvinout. Příběh o tom, že city se mohou objevit i na místě a u zcela odlišných lidí, kde byste to čekali nejméně. O tom, že takto silné a bolestné pouto k určité osobě, která je od nás zcela rozdílná a právě proto jí dokážeme tolik porozumět, může přijít zcela znenadání a ke komukoli, bez ohledu na to, jakou cestou jste se vydali. Často trvá krátce, objeví se jen jednou za život, a zanechá v našich srdcích a mysli vše. Láska se neptá. Ještě výraznějšího a krásnějšího zážitku se mi dostalo díky dokonalému dabingu Vladimíra Dlouhého. Jedinou drobnou výtku mám k pár slabším místům, v jinak celkově strhujících dialozích, které mi přišly místy patetické. Mile působí rolička Jacka Blacka. "Nikdo mi ještě nikdy neřekl, že jsem syn Boží. Že jsem zkurvysyn, to mi říkali často, ale syn Boží, to nikdy." (12.01.2010)