K2

Dokud se horolezci jen tak procházejí po náhorních planinách Tibetu, nemám větších výhrad. Ale když přichází do tuhého a herci předstírají fyzické úsilí ve smrtonosných výškách, jsou oni a okolní exteriéry velmi nepřesvědčiví. Ale pořád je to stokrát lepší, než např. parodie na horolezectví v podání VERTICAL LIMITu. (11.05.2003)

Podarený snímok zo zaujímavého vrchárskeho prostredia. Výber hercov mohol byť iný a samotní herci ma tiež neprekvapili, ale ako štandard to beriem. Film príliš nenudí, naopak má skôr prostý, ale zaujímavý dej. Atmosféra a dramatizácia celkom ujde. Je to mierny nadpriemer a tunajšie hodnotenie to vystihuje. 65% (03.09.2008)

Filmy s horolezeckou tematikou prilis nemusim, ale tento mi sadol. Pacilo sami, ze je to pojate realisticky, takze sa nedockame ziadnych prehnane sialenych scen ako v sracke Vertical Limit. Druha vec, ktora sa mi pacila je to, ze sa to odohrava v realnych lokaciach a nie v studiu s digitalnym pozadim ako je dnes zvykom. A ze sa to tocilo na nejakej inej hore a nie na K2 mi nevadi. Aj tak rozdiel nepoznam. Dalej mi vôbec nevadilo, ze pribeh je jednoduchy, pretoze funguje bezchybne. Hlavné postavy si ma hned ziskali. Plusom je, ze sa väcsina postav sprava zmysluplne a ked sa obcas najde nejake frajerske hovado, tak sa mu to brutalne vymsti. Zmienit este musim nadhernu Zimmerovu hudbu. Vysledkom je bezchybny chlapsky film ake sa dnes uz prilis netocia. 8/10. (21.11.2015)

Anglický režisér Franc Roddam (v neskorších rokoch zaujal zbytočnou drzosťou – televízny remake BIELEJ VEĽRYBY) dal v britsko-japonsko-americkej koprodukcii dohromady solídny príbeh dvoch mužov, ktorých stvárnili spoľahliví herci Michael Biehn (desiatnik Dwayne Hicks z VOTRELCOV) a Matt Craven (to je ten, ktorý je vám vždy povedomý, ale nikdy si ani nespomeniete, z ČOHO)... "Horské trilery" (PREŽIŤ, PÁD DO TICHA) nie sú moja káva. (23.06.2007)

Po dlouhé době jsem se celkem nedávno dostal k projekci znovu. Jako malý jsem při sledování Ká Dvojky civěl jak vejr a v mysli mi zůstala jako úžasný zážitek. No jo, jenže člověk tak trochu lehce 'dospěje' a najednou vše vidí s odstupem jinak.:) Můj oblíbenec Michael Biehn jede o sto šest. Jenže prosťáčsky tupý scénář typu: někam chvíli jdeme, najednou se to všechno posere, ale hned to vyřešíme, na mě nefungoval. Paradoxně, těch propíraných 'notně za vlasy přitažených' posledních dvacet minut tvoří nejdynamičtější a scénaristicky ( z ryze řemeslného hlediska ) nejnápaditější část filmu. A závěrečná sekvence s finálním záběrem je prostě bomba. Potěší klasická devadesátková hudba a lehký dramatický záměr. Tak trošku to občas působí jako televizní snímek, který vytahují výše překrásné záběry na štíty hor či celé scenérie ( za to určitě bude stát režisérská verze ) a též ho drží mnou milované ( a bezesporu atraktivní ) prostředí hor. Čili zůstávám lehce nad šedivým průměrem. (10.11.2008)