Desperado

Roberta Rodrigueze mám sice rád, ale jeho dva nejchválenejší filmy (čili Desperada a SinCity) vážně moc nemusím. Jako scénárista není Rodriguez schopen napsat pořádný příběh, který by diváka vtáhnul, takže veškerý drajv Desperada je zavislý na intenzitě nadneseně brutální akce a parodizujícího humoru. Křivka této intenzity má pohříchu klesající chrakter, takže na konci jsem se už docela nudil a závěrečné zúčtování s hnusným prostřihem do nemocnice můj dojem pohnojilo ještě více...60% (22.12.2007)

Je bezpředmětné srovnávat Desperada s El Mariachim, a proč taky? Je to vtipné, má to spád a kdo chce, může si v tom najít, čeho je libo. A Antonio? Nikdo jiný by mstitele s kytarou nezahrál líp, žádný jiný hispánský herec před tím a ani po tom nedisponoval takovou živočišnou grácií, přitažlivou vitalitou, ironií a šarmem, a přitom nevinně plachou aurou. Obávám se, že po tomto filmu nejedno děvče zatoužilo být alespoň na chvíli třikrát rozvedenou stárnoucí americkou herečkou se skandální pověstí. (21.11.2007)

Nejlepším filmovým testem je čas a Desperado v něm obstál i když mu v závěru trochu začala ujíždět půda pod nohama. I po letech zůstává mexická pomsta lahůdkovou akční zábavou s několika vymazlenými akcemi, několika neodolatelně epickými záběry a nezapomenutelnou dvojicí, v níž Salma Hayek oslnila svou krásou a Banderas vytvořil nejen svou životní roli, ale také jednoho z nejcharismatičtějších filmových bijců. (13.10.2011)

Opravdový nářez pro všechny milovníky akce, bezchybných vtipů a piva chutnajícího jako chcánky. Prvních 40 minut je totálně bezchybných a úvodní příchod Buscemiho musí zazdít i ty největší drsňáky. Film po nějaké době sice trošku začne ztrácet na tempu, ale je to druh filmů, pro který mám velkou slabost takže tohle Robertovi Rodriguezovi rozhodně prominu. Jinak za zmínku stojí špičkový hudební výběr. 85% (20.05.2007)

„Pivo ako šťanky, obsluha nahovno. A furt sem niekto lezie.“ Videoklasika mojej puberty. Hravý a vynaliezavý akčný film s prvotriednou akciou, dokonalým kastingom, skvelou mexickou špinavou pohraničnou atmosférou, kde ak vám napľujú do piva, ešte ste dobre dopadli, asi poltutcom kultových scén (QT, flashback, šokujúci finálny twist, veľkolepý nástup mariachiho kamošov), fantastickou ústrednou energickou pesničkou, geniálnymi dialógmi a ešte geniálnejšími hláškami. Paradoxne, horšie to začne byť v druhej polovici, kedy sa k slovu dostane čosi ako príbeh (kým to dovtedy bolo len o prestrelkách a kurióznych postavičkách, bolo to lepšie). V 90. rokoch sa proste akčnému žánru darilo (nástup klipových agresívnych režisérov, megalomanské veci od Bruckheimera/Simpsona, migrácia hongkonských tvorcov do Hollywoodu, keď Hongkong prešiel pod správu Číny) Nadpriemerná pecka a plus mínus jeden z 20. naj akčniakov desaťročia. "He he, barmana nikdy nezastřelej." (20.10.2004)