Desperado

Pro Roberta Rodrigueze je Desperado tím, čím Pulp Fiction pro Quentina Tarantina. Ať už v budoucnu natočí velkolepější či skvostnější filmy, tak jeho mistrovský kus bude navždy Desperado. Pamatuji si z něj skoro každou repliku a každou druhou scénu bych z fleku dokázal odehrát. Takový kult to byl tenkrát. Teď už je to sice jen vzpomínka a nastalgie, ale set sakra zábavná nostalgie. (20.07.2010)

Ja bohužial Rodriguezov ironicko-machovský štýl, s ktorým sa s Tarantinom vzájomne ovplyvňujú, príliš nežeriem. Desperado je film, ktorý sa snaží zaujať diváka tým, ako je neskutočne cool, ako Banderas prehadzuje vlasmi, ako rozpráva Tarantino svoj kvázi megacool vtip a ako držia postavy zbrane otočené o 90 stupňov. Ani mu neverím, že to celé myslí iba zo srandy a že vzdáva hold bohvie čomu. Dej je absolútne o ničom, na tom sa zhodneme snáď všetci. (28.09.2012)

„Pivo ako šťanky, obsluha nahovno. A furt sem niekto lezie.“ Videoklasika mojej puberty. Hravý a vynaliezavý akčný film s prvotriednou akciou, dokonalým kastingom, skvelou mexickou špinavou pohraničnou atmosférou, kde ak vám napľujú do piva, ešte ste dobre dopadli, asi poltutcom kultových scén (QT, flashback, šokujúci finálny twist, veľkolepý nástup mariachiho kamošov), fantastickou ústrednou energickou pesničkou, geniálnymi dialógmi a ešte geniálnejšími hláškami. Paradoxne, horšie to začne byť v druhej polovici, kedy sa k slovu dostane čosi ako príbeh (kým to dovtedy bolo len o prestrelkách a kurióznych postavičkách, bolo to lepšie). V 90. rokoch sa proste akčnému žánru darilo (nástup klipových agresívnych režisérov, megalomanské veci od Bruckheimera/Simpsona, migrácia hongkonských tvorcov do Hollywoodu, keď Hongkong prešiel pod správu Číny) Nadpriemerná pecka a plus mínus jeden z 20. naj akčniakov desaťročia. "He he, barmana nikdy nezastřelej." (20.10.2004)

Opravdový nářez pro všechny milovníky akce, bezchybných vtipů a piva chutnajícího jako chcánky. Prvních 40 minut je totálně bezchybných a úvodní příchod Buscemiho musí zazdít i ty největší drsňáky. Film po nějaké době sice trošku začne ztrácet na tempu, ale je to druh filmů, pro který mám velkou slabost takže tohle Robertovi Rodriguezovi rozhodně prominu. Jinak za zmínku stojí špičkový hudební výběr. 85% (20.05.2007)

Kdysi byl nejlepším kytaristou a zpěvákem na americko-mexické hranici. Jednou ale omylem zkřížil zájmy narkomafie a byl donucen bojovat o svůj život. V pouzdře na kytaru proto nyní nosí zbraně a jeho jediným smyslem života se stala pomsta. Chtělo to scenáristicky dopilovat a mohlo to stát opravdu za to. Banderas, Hayeková a spol. jsou opravdu dobří. Řada režijních nápadů tak úplně nedokáže zaplácnout slabší scénář. (07.02.2009)