Čtyři pokoje

Čtyři pokoje jsou autorským filmem. V českých podmínkách to obvykle znamená, že si režisér natočí nějaký film pro autora, jeho příbuzné a nejbližší přátele. V Americe na naštěstí funguje trochu jinak, a tak se tentokrát sešli čtyři režiséři, aby každý natočil příběh situovaný do jednoho pokoje téhož hotelu. Je to černá komedie, kde se objeví nějaká ta mrtvola, uřízlý prst, manželská krize se řeší za pomoci bondáže a bouchačky a sázka pomocí sekáčku na maso. Nejslabší příběh má na svědomí Allison Andersová, a to proto, že její čarodějnický dýchánek má zkrátka slabou pointu. Naštěstí to vyvažuje Tarantino, který si tentokrát udělal legraci sám ze sebe, a já jen doufám, že ho ta prohraná sázka příliš nebolela. Slušné herecké obsazení, několik pěkných scén. Celkový dojem: 60 %. (04.12.2007)

Tento film mi nedal vôbec to, čo som čakal! Jedna hviezdička je za Banderasa a jedna za scénu s odrezaným prstom a zapaľovačom v jednej z izieb! Inak všetky poviedky sú takmer bez pointy a iba so slabým príbehom, a pritom potenciál bol tak obrovský! Platí to pre všetky štyri minipríbehy (izby). Aspoň QT&RR (aka quality guarantee) som dával šancu na pozdvihnutie hodnotenia, ale jedna hviezdička za ich prínos film nezachráni. 65%. (18.04.2006)

Co to jsou Čtyři Pokoje? Velmi svérázný herecký koncert geniálně šíleného Tima Rotha nebo pásmo čtyř příběhů VELMI rozmanité kvality? Bohužel obojí. Bohužel proto, že první příběh je naprostým kýčem o ulítlém sabatu (byť přítomnost Valerie Golino a Marisy Tomei pomáhá;)) a druhý je jakousi podivnou psychohrou, jejíž jediné pozitivum je (kromě Rotha) skrz Jennifer Beals podaný důkaz o tom, že osmdesátá léta byla vizážistické Zlo...ale proč se divit, projděte si filmografii Rockwella a Andersové (nebo naopak, výsledek to nezmění:)). Naštěstí je tu ještě druhá polovice, jejíž první polovině;) vévodí "obrazová poetika Roberta Rodrigueze", a u které se prostě nejde nesmát. A pak přijde finále, které dává tušit, že první dva režiséři byli druhými dvěma sprostě použiti jako předskokani a ne jako rovnocenní partneři. Tarantinův příspěvek je jako obvykle poctou něčemu, co jsem nikdy neměl šanci vidět (ale hrál v tom prý Steve McQueen a prý to byla klasa), a má to osobitný štýl, který až leze na nervy...ale stejně vás překvapí genialita rozuzlení, nemluvě o Bruci Willisovi, fuckujícím do telefonu snad víc než Mel Gibson. Je mi líto, ale jako celek to prostě nemůže dostat víc než 60% (zprůměrujte si dvě čtyřicítky a dvě osmdesátky). (28.10.2010)

Všemi čtyřmi povídkami se táhne jako hodně nechutný nosní sekret vrtící se zadek Tima Rotha, který přehrává až se hory zelenají. První povídka nemá příběh ani pointu, její absence je nahrazena pohledy na obnažená ňadra. Druhá povídka má náznak pointy. Třetí je zábavná a děťátka, především chytrá holčička, jsou k pomilování. Kdyby zlatý maliňák Roth nezkazil poslední Tarantinovu povídku, byla by báječná. Jenže Roth se musel svíjet, až diváka zamrzí, že se neomotával kolem tyče, tam by se hodil. Škoda, že ani jeden ze čtyř režisérů s ním nic nesvedl. (24.04.2014)

Film na kterém je jasně vidět kdo režíroval jakou část. První příběh: naprostá kravina, kterou zachraňuje aspoň hezká Iona Skye. Druhý příběh: už jsou tu dobré známky příběhu přesto to celé nevyzní moc zábavně. Třetí příběh: Mistr Rodriguez to všem natřel a vytvořil dokonale vtipný příběh o tom jak rodiče odchází oslavit nový rok a jejich neposedné caparty má pohlídat neschopný hotelový poslíček. Čtvrtý příběh: Povedený Tarantinův kousek ve kterém si sám zahrál a ve kterém dominuje skvělá kamera. výsledek sledování - pusťte si jenom druhou polovinu filmu! (18.12.2010)