Zhoubné zlo

James Wan si již stihl v hororovém žánru vydobýt pověst. Už svým debutem Saw v roce 2004 předvedl, že tu diváci mají zkušenost s talentovaným tvůrcem, který dokáže pracovat s napětím, vizuálem a mohl by ještě v Hollywoodu předvést velké věci. A i když byl jeho druhý film s názvem Zlověstné ticho slušným kvalitativním sešupem, díky prvním dvou dílům sérií Insidious a V zajetí démonů si Wan napravil reputaci a platí za jednoho z nejvýraznějších hororových tvůrců současnosti. Wan už sice dávno netočí jen horory a kromě Rychle a zběsile 7 a Aquamana již aktuálně kutí pokračování mořského superhrdiny, ještě předtím ovšem Wan realizoval svůj nový horor. A jde na to tentokrát tak trochu jinak.   Zhoubné zlo je neskutečně nápaditá filmařina, kde má Wan pořád dost solidních vizuálních nápadů, kamerové hrátky dostávají hodně prostoru, především ovšem Wan dokáže opět prodat napětí a tentokrát za pochodu přicházet se solidními a velmi nečekanými zvraty. Onen zásadní zvrat (který naštěstí kampaň nepropálila) dost možná bude pro spousty diváků cílovou páskou trpělivosti, jisté je ovšem to, že na tohle diváka nepřipraví nic. Pokud tedy nemá hodně zvrhlou fantazii.   Diváka nic nepřipraví na směr, kterým se Zhoubné zlo ubírá. V jistých momentech to celí působí až přehnaně šíleně a samotný zvrat vyvolá pravděpodobně ve velkém počtu diváků solidní výsměch (souzeno z vlastního zážitku), onen závěr se ovšem v rámci nečekanosti vyrovná prvnímu Saw. V jistém úhlu působí neskutečně zvráceně, scenáristka Akela Cooper skutečně přišla s něčím, co rozdělí diváky na dva tábory.   Annabelle Wallis dostala ve Zhoubném zlu nejlepší roli své kariéry. Je v ní totiž vyloženě perfektní. Jde o velmi komplikovanou roli, která se několikrát dočká emocionálních výkyvů, události jí postupně dostávají na hranu jejich psychických sil a Wallis se tedy skutečně dočkala role, kde se mohla herecky předvést. A rázem se z ní stává herečka, která by ještě mohla předvést zajímavé věci.   Wan se i v rámci brutality postupně více a více utrhává ze řetězu, jde prozatím o jeho nejkrvavější film, který především v jedné scéně nabídne vyložený gore. Wan v součtu dodává nejlepší slasher od posledního Halloweenu a skutečně svou hororovou formuli neopakuje, po vzoru svých předchozích hororů to zase zkouší trochu jinak. A pořád je vidět, že je neskutečně schopný autor, který se nevyčerpal.   Zhoubné zlo je ovšem především poctou filmovému žánru Giallo, Wan tak kráčí ve stopách Lucia Fulciho či Daria Argenta a v podstatě brakovou zápletku podává v audiovizuálně dravé formě, která působí sebejistě, doprovází jí solidní atmosférický soundtrack Josepha Bishary (jeden z hudebních motivů připomene Where Is My Mind) a Wan v podstatě tak trochu experimentuje. Scénář sice má drobné mouchy a onen zásadní zvrat je vážně na pováženou, přesto jde o další poctivé Wanovo řemeslo, které je atmosférické a zároveň správně nad věcí.   Návrat Jamese Wana do zlatého žánru rozhodně stojí za vidění a to i přesto, že Zhoubné zlo nebude pro každého. Přesto jde ovšem o bravurní filmařské řemeslo, které má potenciál stát se jednou kultovní záležitostí a hororovou klasikou. A vlastně mě celkem zajímá, co by se předvedlo v potencionálních sequelech. Zatím jasný horor roku! (11.09.2021) (méně) (více)