Od soumraku do úsvitu

Tak tohle je přesně ten typ filmu kterej miluju. Dělali ho tvůrci který miluju a hráli v něm herci který miluju. Jo tohle je fakt super zábavnej nářez přesně s velice černým humorem, který se nenaučíte mít rádi to musíte mít v sobě. Fakt krása např. scéna kde se Tom Savini (mimochodem vybavenej rotačákem na koulích) snaží zamaskovat, že se z něj stal upír to je prostě hardcore. Násilí sice nedosahuje Peter Jacksonovských rozměrů ale jen o kousíček (kdo viděl vystřižené scény ví o čem mluvím) a navíc tam jsou všude ti Rodriguezovští mexičani a hraje k tomu ta mexická rocková hudba nebo co to je. Tenhle film fakt miluju. (10.07.2005)

První půlhodinka probíhá přesně ve stylu Quentinových filmů. Perfektní dialogy a bezvadný černý humor. "Mohl bych si prosím vás půjčit váš kyblíček na led? Vratím vám ho potom opravdu zpátky." Druhá část se už spíš podobá Rodriguezovu DESPERADOVI - rychlý spád, akce a masakr v baru. Předěl mezi těmito dvěma nesourodými polovinami tvoří "pekelný tanec" nádherné a úchvatné Salmy Hayek (Quentin si to holt umí zařídit ;-) ). Možná je to právě nesorodost obou polovin, kvůli které jsem nedal plný počet bodů. I když napodruhé se mi zdál ten rozdíl menší než minule. Třeba se napořetí dopracuju i k pěti. Za zmínku ještě stojí Cheech Marin, který si zahrál v jednom jediném filmu hned tři role: Celníka, uvaděče v Titty Twisteru a Karlose. (09.07.2006)

Pořádný ranec fantazie převedl na plátno stále dětinsky nevybouřený Robert Rodriguez. Salma Hayek zde zpečetila pověst jeho hvězdy, George Clooney naopak nastartoval úspěšnou filmovou kariéru a Quentin Tarantino si vedle vtipného scénáře střihnul i roli psychopatického úchyla. Osobně mě více nadchla první polovina snímku (80%), které temperamentní Rodriguez vtiskl svůj svižný režijní rukopis a s gustem se vyžívá ve vypilovaných dialozích (a Tarantino je zde hodně cítit), zatímco v té druhé (50%) se důraz klade zejména na nekonečně krvavé efekty. Nejsou to nikterak zářivé čtyři hvězdičky, ale pořád jsou!! „Kam nás to vezete?“ – „Do Mexika!!“ – „Co je v Mexiku?“ – „Mexičani!!“ (04.06.2007)

U režisérského kormidla Robert Rodriguez se svým nezaměnitelným akčním stylem, takřka primitivní scénář Quentina Tarantina, který byl psán spíš pro legraci a peníze a k tomu hned dva filmové žánry. Gangsterka a upírský horor. Myslíte, že to nejde dohromady? Jste na omylu. Pokud máte alespoň trochu smyslu pro (černý) humor a neberete každý film smrtelně vážně, tenhle akční nářez si prostě užijete. (03.06.2002)

Jednou jsem si takhle pustil televizi a zpozorněl, že za pět minut začne Od soumraku do úsvitu. Tak dlouho jsem se ho bránil, až jsem si říkal, že se mu jednou podvolit prostě musím. Řadí se mezi jednu z klasik devadesátých let a tak by byla škoda dál vykládat, že jsem jí nikdy neviděl. Obrnil jsem se, připravil flašku Bocmana a mezitím už se rozjížděly úvodní titulky. Na to, že scénář vymyslel Tarantino, tak v prvních minutách film nebyl ani moc ukecanej. Za to si tu Tarantino střihnul jednu z hlavních rolí. Úchyláčka epesního. To mi ale vůbec nevadilo. Naopak. Rozjížděl tu s Clooneyem docela slušnou gangsterku, která měla hlavu, patu a hlavně bavila. A začala bavit ještě víc, když se na scéně objevil kazatel Harvey Keitel. Následuje přesun do Mexika a do té doby všechno pořád dává jakž takž smysl. V Mexiku se ale stane něco, co jsem nikdy v životě v žádném jiném filmu neviděl. Celý magický realismus filmu se přehoupsne do absolutní šílenosti, která nemá hranic. Tarantino se asi při psaní scénáře ožral tekutým dusíkem, protože to co pokračuje, na to nemám slov. Nechci spoilerovat. Moc si o filmu nečtěte, prostě si ho pusťte a uvidíte jestli z toho budete vyřízeni stejně jako já. Výsledek je takovej, že první půlka bavila a druhá půlka bavila. Čtyři hvězdy jak z partesu za něco, co vůbec nedává smysl. To je prostě Tarantino…jinej holt nebude. (11.04.2018)