Bludné kruhy

Značně rozrušený ze sebe vysype pár duchovních pasáží a z „vlastní vůle“ (i kvůli hlasům v hlavě) si ve veřejné knihovně kdesi ve státě Connecticut léta páně 1990 usekne v zápěstí ruku. Úvodní scéna šestidílného seriálu Bludné kruhy plného zmaru, neštěstí a hlubokých traumat. Až v posledních letech doceněný herec Mark Ruffalo přesvědčivě uchopil rozdílné bratry: pečujícího Dominicka i jeho obtloustlé schizofrenní dvojče Thomase. Jakmile dotočil první scény, měl pauzu, během níž se snažil přibrat na váze. Podařilo se. Obdivuhodná dvojrole. Bolestivý „protest“ druhého jmenovaného se odehraje tři roky od doby, kdy si jejich máma nahmatala v prsu bulku, a vzápětí se dozvěděla, že rakovina metastázovala. Každý se nejen s touhle ztrátou vyrovnává po svém. A zdaleka nebude jedinou ztrátou. Vracíme se i do jejich (neméně složitého) dětství a dospívání. Tvůrci ukazují nehezké stránky rodiny, zdůrazňují detaily, které neměly opustit zdi domova. Knižní předlohu tvůrci zhutnili z 900 stran, výsledek platí za tzv. misery porn, tedy dílo, ve kterém se hrdinům dějí za každou cenu pouze špatné věci. Je to nesmírně soudržné a poutavé. Houstnoucí zoufalost a pochmurná nálada provází hrdiny na každém kroku. Režisér Derek Cianfrance oslnil i naštval už svým syrovým a odtažitým debutem Blue Valentine. „Naštval“ proto, že to zdaleka nebyl stravitelný film, na druhou stranu oceňme, že si šel svou vlastní cestou, a stejně jako v druhém dítku (Za borovicovým hájem) ukázal svůj cit pro pohlcující atmosféru. Láska vyrůstá z odpuštění. Co se bortí, je třeba opravit. Výborný Ruffalo, výborné finále. (19.02.2021)

To miluju, fakt, když se po naprosto fatálně bezvýchodným rozjezdu přes nějaký to drsný zahušťování do krajnosti nakonec všecko tak jakože skoro samo poskládá do milýho a skoro veselýho happyendu, nenahraditelný ztráty milovaných i nenáviděných lidí, vzájemný masakry a harakiri a celoživotně stupňovaný utrpení a ubližování pošle klidným hlasem do věčných lovišť v pár frázích vlídná indoterapeutka, co přebývá, se vyhodí ze scénáře oknem (papá, těhulko Joy, tady máš vejplatu, páč v šestým dílu už si na tě nikdo ani nevzpomene, abys nekomplikovala spění děje do milosrdnýho finále) nebo nějak příhodně uklidí (třeba do domova pro seniory, papá, Rayi, do jiného státu, papá, Dessin příteli, do neřešeného smíření, papá, všichni, s kým měl Domenico konflikt a kteří jen posloužili k postrčení děje a zase zmizeli jak horká mlha nad hrncem, papá, překladatelko, či do neřešené neexistence, papá, Dominikova práce a další závazky), ty úplně nejhorší tušené hnusárny se ukážou jako nepodložené, a pravá realita je naopak mnohem líbeznější (Dominik náhle není zkriplené dítko nejhoršího incestu, ale tajné lásky až za hrob, a ještě na tom vydělá přes všechny spáchané křivdy oddané příbuzné), a jinak zkrátka co jsme si to jsme si, zabednění dacani se zářivým úsměvem prozřou, uvědomí si, že toho musí po takhle maniakálně zfušovaný první půli lifestory hodně napravit, vyseknou o tom moudro jako ukradený z pera Roberta Fulghuma (všechny trable světa v zásadě napraví teplé koláčky, horké kakao a schopnost čistit sítko v sifonu), vlídní trpitelé mávnou nad ztracenými roky bezpráví a zase si bez hořkosti vzájemně padnou kolem krku a vyjdou odhodlaně vstříc novému slunce východu. **** A kdo se nedejbože nenechá přesvědčit, že i kdyby se vám nevímjak příšerně hroutil sosutavně svět, všichni milovaní vám před očima postupně umřeli na kruté dědičné nemoci, v důsledku přírodních katastrof, absurdních nehod, hrůzných sebevražd z nedorozumění, rukou svévolných psychopatů a/nebo úředníků, a toho posledního jste si omylem přejeli autem sami, spraví to koláčky a kakao, čistý sítko v sifonu, trocha snahy a omluva, to je nepolepšitelný morous a kakabus a zaslouží si žít sám v tom temném světě, do něhož se umanutě uvrhl, ačkoli má štěstí zákonitě nadosah a šlape si po něm sám, protože přece stačí jenom chtít a všecko ostatní už vám půjde na ruku jako beránci. Howgh. Haúúú.*** Je to vícenásobná škoda, do čtvrtého dílu se tomu dalo propadat, pak to ale nabere děsivě zkratovitě zbabělý a absurdní kurz do mysu dobré naděje. Navíc dvojrole Marka Ruffala byla chvílemi k nevíře parádní, zvlášť v Thomasově kůži, tak kéž by ho aspoň díky tomu začali obsazovat do filmů, které svoje vzrušující přísliby na konci promění. *~ (22.09.2020)

Celý seriál jsem se snažila si utřídit nějak myšlenky, jak to na mě působí a co si o tom myslet. A nenapadalo mě nic, než jen to, jak někdo může mít tak podělanou smůlu. Šíleně silný seriál o neštěstí a strastích. Mark tu byl tak skvělý, že to doteď nechápu. Byl tak moc dobrej, že jsem jeho dvojroli opravdu brala jako dva odlišné herce, a pokaždé, když jsem si uvědomila, že to hraje on, tak mi z toho běhal mráz po zádech. Tenhle seriál měl celou dobu tak tíživou atmosféru, ze které vám nebylo vůbec dobře, ale dokázal vás upoutat natolik, že jste ho museli vidět prostě celý. A nelituju. Znovu si ho nepustím, ale rozhodně na něj ještě pár týdnů budu myslet, a pokud bude chtít někdo doporučit nějaký film/seriál, tohle se v mém seznamu objeví. (15.06.2020)

Mňa tento seriál neuchvátil, ako zvyšok tunajšej pospolitosti, pretože mne jeden super herecký výkon a zaujímavá talianska dejová linka na pobavenie nestačí. Páčilo sa mi ako seriál skončil, ako sa so všetkým vysporiadal, ako priniesol úľavu či zmierenie. Ale nudnejšie zobrazenie sledu tragédií som ešte nezažil. Možno to bolo práve tým, že tých bolestných udalostí tu bolo priveľa, že len málokto by uveril, že sa to deje v jednej rodine alebo jednému človeku. Na takúto komornú drámu by stačil aj celovečerný film a vtedy by to možno bolo aj na Oscara. Pretože napriek tomu, že niektorí užívatelia už Ruffalovi odovzdávajú zlatú sošku, zabúdajú na to, že Oscary sa za seriály neodovzdávajú. (23.08.2020)

Nevídaný hluboce lidský projekt plný životní melancholie... Šestidílná seriálová adaptace sugestivního psychologického románu Bludné kruhy Wallyho Lamba, která vyšla i v českém překladu. HBO vyprodukovalo další mimořádný seriálový klenot. Něco tak smutného a vnitřně pravdivého se hned tak nevidí a to i na pozadí zcela zákonitého seriálového zkoncentrování a vypuštění mnoha částí šestisetstránkové knižní předlohy. Derek Cianfrance odvedl skvělou scenáristickou i režisérskou práci. A nelze nezmínit úžasný herecký koncert Marka Ruffala v dvojroli dvou jednovaječných dvojčat (jakož i jeho obou mladších hereckých kolegů, hrajících dvojčata v předcházejících časových rovinách)... V každém směru obrovská emocionální nálož! (03.08.2020)