Outsider

Asi jsem nezažila tak dobrý začátek minisérie (když tedy nepočítám Chernobyl) jako tady. První dva díly mě naprosto odstřelily do vesmíru a když jsem musela čekat týden na další díl, tak mě to úplně ubíjelo. Postupem dílů jsem ale začala dedukovat, že tady bude něco špatně. Když už jsem si jako seriálový konzument říkala, že po pátém díle se to prostě už musí začít rozjíždět, tempo stále nějak nepřicházelo. Pořád mě hryzalo to nepříjemné vědomí, že to bude zase jedna divná Kingovka s pointou, která se mi asi nebude líbit. U osmého dílu můj zájem začal regulérně opadat a na finále jsem se dokonce přestala těšit. Já ale žádný seriál neopustím, pokud k tomu nemám opravdu dobrý důvod. Moje dobrá vůle a pevná víra, že bude závěr tohoto seriálu spektakulární byla ale ubita opravdu suchým, suchým finálovým dílem a můj konečný dojem? Meeh. První dva díly ve mně dokonce vyvolaly pocit, že Jason Bateman je naprosto geniální ve vážných rolích, ale každým dílem vyvstanulo víc otázek, než odpovědí a ač mi postavy přišly sympatické a dobře obsazené, celý Outsider byl tak trochu krokem vedle. Náladu a atmosféru to mělo super, ale seriál, který by víc vyšuměl do prázdna jsemi zatím asi neviděla, (17.04.2020)

Matthew McConaughey a David Duchovny mají z Outsidera radost. A já vlastně taky, i když... Hele, jako, knížka je pochopitelně na úplně jiným levlu v mnoha významech tohoto slova, a já bych se u srovnávání ještě zastavil na specifičtějším místě, a to u samotného finále minisérie. Je totiž smutné, když televizní tvůrci očividně nepochopí, kde oproti předloze ubrat plyn, a jak si pohrát s jinak drastickým finišem, který na stránkách knihy funguje jako katarze, ale na obrazovce naopak supluje několik dobře mířených kopanců do divákova zadku, zakončených vztyčeným prostředníkem. Co funguje ve čtenářově představivosti, prostě nemůžete jen tak plácnout před kameru a čekat, že vás všichni pochválí za nekompromisní autorský um... (09.03.2020)

GOT je mrtev a bezradné HBO ve snaze týlit masovým zabijákům kultury z Netflusu se Kinga chytá. Avšak Štefanův po miliónté zalitý sebevykradačský lógr z Toho je satanžel dost vetchým stéblem. Po sytých a veskrze originálních prvních dvou dílech přicházejí plíživá zívačka a nezastavitelné klimbání, během nichž notně uleželý šerif Šišlal, partička strnulých vesnických strejců a divná autistická senzidebilní lidoopka honí nějakého trapného mykologického mexického Kukače, a to zejména za pomocí unylých debatních kroužků a urputného čumění z verand. Scénáristické brodění se užvaněnou, zbytečnou a uměle nadstavovanou vatou však Ti hajzli zase podle proložili zhruba deseti minutami kulantního děje na díl, zakončenými nějakým tím útesoviscem, slibujícím naději na zlepšení, tudíž jsem to rozmrzele dotáhl až do poměrně tupého konce, u něhož jsem si rozpačitě rozškrábal nudou zhnisaný zátylek. (10.03.2020)

„Sme len skupina znepokojených občanov.“ Prižmurujem oko a udeľujem štvrtú hviezdu, pretože hoci to v druhej polovici príliš spomaľuje a stáva sa to zdĺhavým a miestami až wtf kurióznym (na matku-bitkárku tak skoro nezabudnem), minimálne prvých 5 - 6 dielov je skvelých. Dominuje im nemilosrdne mrazivá, znepokojivá atmosféra čohosi temného a zlého, čo preniklo do sveta normálnych, racionálnych ľudí, ktorí si to všimli a začali na to reagovať. Lenže „ono“ nie je hlúpe a, keď vycíti, že sa okolo neho sťahuje slučka, začína reagovať. Čo v praxi znamená, že finále bude tradične kingovsky krvavé. Okrem toho musím oceniť až na pár výnimiek výborný kasting (mimo Mendelsohna ma zaujal Bill Camp z Dámskeho gambitu ako právnik a Jeremy Bobb z Knicku ako jeho pravá ruka). Na niektorých dieloch sa podieľal legendárny spisovateľ Dennis Lehane (Tajomná rieka, Zbohom baby) a povedal by som, že je to na tom dosť poznať. Je to zvláštne: kým u knihy ma bavila skôr jej druhá (hororová) polovica, u seriálu to bolo presne naopak. S manželkou sme to pozerali počas toho, ako sme boli dva týždne doma zavretí s covidom a musím uznať, že vhodnejší seriál sme si asi vybrať nemohli: je to "zlé", ponuré, drsné, tragické a temné. (25.02.2021)

King z toho táhne na sto honů... což je zároveň plus i mínus.. On totiž 1)Ten kingův styl je už roky těžce obehraný a okoukaný(očtený) 2) Jakákoliv adaptace musí být zásadně osekaná o sáhodlouhé (a zásadní) monology, prostřihy do hluboké minulosti té či oné postavy, atd... Ve výsledku to pak vypadá tak, že tady máme deset dílů ve kterých se děj sice tak nějak přirozeně sune kupředu, ale divák má pocit, že většina každého dílu je jen hluchá vata. To sice není tak úplně pravda, ale ten silný pocit tam je... Nemluvím o tom, že King je tradičně slabý ve finiši. (13.03.2020)