Brutální Nikita

Snímek obsahuje několik vskutku delikatesních scén, nicméně ta omáčka okolo nich byla brutálně nezajímavá a odvracela mi pozornost. Vzduchem kromě kulek prosvištělo i několik fajn hlášek, které budu vydávat za své. Hlavní plochá hrdinka bez náznaku ženských křivek mi trošku lezla na nervy. Naopak jsem se celou stopáž těšil na Jean Reno, který se objevil sice až na závěrečných pár minut, zato ale jeho role neměla nejmenší chybu. Divím se, že se mi takový kult schovával takovou dobu. Film určitě má svoje publikum i svoje kouzlo. Zdejší nadšení úplně nesdílím, nicméně jsem se příjemně bavil. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel nascendi. (11.07.2017)

Ten film je akoby pozliepaný z množstva častí. Tie sami o sebe vytvárajú celkom pekný obrázok a odkrývajú skrytý potenciál, bublajúci pod povrchom. Je to predzvesť filmov, ktoré v súčasnosti Besson tvorí, ako na bežiacom páse. Čo nie je zlé. Jeho koketovanie medzi béčkom a áčkom mi prišlo - hlavne v jeho rannej produkcií, ako skvelý trademark. S Nikitou mám ale problém vyslovene osobný. Určite súvisí s tým, že som sa k nej dostal až teraz. Po tom, ako som mal možnosť vidieť variácie na túto tému. V určitom zmysle slova Nikita vydláždila cestu aj filmom, ktoré upevnili jej pozíciu v žánri. Sama o sebe je ale omnoho zaujímavejšia v prvej hodine. V druhej sa rozpadá a vzťahovo chladne. Nevyužiť Viktora Čističa, nevytvoriť viac vnútorného rozkolu medzi normálnym životom a životom vrahyne považujem za veľké mínusy. Nie je to zlý film. Ale rozhodne vo mne nezanechal pocit niečoho úžasného. Čo u raného Bessona mám takmer stále. (10.01.2021)

Asi největším uznáním pro film obecně je připuštění, že se do některých jeho scén snad i chvílemi hodila hudba Erica Serry. Nikita je patrně Bessonův tvůrčí vrchol a jeho nejcitlivější film. Sledujte ty plynulé přechody mezi náladou postav a náladou filmu. Když Nikita poprvé po třech letech sedí v luxusní restauraci na svých narozeninách, celá rozpustilá, aby následně dostala obrovskou bouchačku se kterou musí postřílet několik lidí, což se zvrhne v jedinečný kuchyňský masakr, tak po celou dobu má ten film stejnou hudební stopu i délku záběrů. Nikita nám představuje podivně neurčitě provázaný svět, kde v hotelových slepeních se potí agenti s nahrávacími zařízeními, u výloh si předávají informace špionážní spojky a v každém autě může sedět Viktor čistič, aby zahladil celou zpackanou operaci. Za těmito akcemi pak stojí země, kterou nezastupují v těchto případech bondovští agenti ve světle národních ideálů, nýbrž unesená společenská spodina, která nemá na vybranou. Koneckonců film několikrát naznačuje, že téměř všichni přítomní agenti mají podobnou minulost jako Nikita. A v tomhle všem se pohybuje holka, která nikdy neměla možnost být, pouze 'stát se'. Snad jí na jejích dalších cestách čeká už jen to dobré. "Bude nám chybět." (24.07.2021)

Tak Besson bol už aj brutálnejší a naozaj si neviem predstaviť, ako sa do roly tajnej agentky dostane narkomanka, veď tá by neprešla už cez konkurz na "Tři tisíce třista třicet tři stříbrných stříkaček". 40 kilová palebná sila ale urobila svoje a plemenné býky padajú jedna radosť, nuž ale tak to je vo filmoch, kde sa to hrá na formu a nie na obsah. Popravde, keď chcem brutálnu Nikitu, tak mne stačí aj dokument o Chruščovovi. (31.01.2024)

Typický Besson ve svém nejsilnějším období. Silné a atraktivní téma zpracovává bez přemíry důrazu na pozlátko a první plán a naopak: koncentruje se na spodní proudy a psychologii postav. Akce a špionážní gloriola jsou staženy taktně do ústraní, o to větší prostor však dostává lidská dimenze příběhu o ženě, která dostala druhou šanci. Akční stránka, ač skutečně zabírá minimum prostoru, je provedená velmi vynalézavě a obsahuje značnou porci cynismu, ne nepodobného pozdější Tarantinově poetice. Anne Parillaud hraje s neuvěřitelným nasazením a drastický přerod své postavy podává s neobyčejnou mírou přesvědčivosti. O Bessonově formě svědčí i "čističovská" epizoda, která díky výkonu Jeana Rena patří k filmové klasice. Osobně mi dost vadí syntetický soundtrack a poněkud kolébavý krok vyprávění, nicméně i tak patří Nikita k absolutní klasice, na čemž nic nezmění ani tradičně debilní americký remake. (26.06.2006)