Brutální Nikita

Bessonova klasika. Byl jsem na tom jako smrad v 90./91. v kině, ale pamatoval jsem si jen tu zákládní premisu. A teď byl mile překvapený, že to není tak akční, jak bych čekal. Což je ale fajn, o to je to působivější. Anne Parillaud hodně zvláštní výkon. Jean Reno a jeho Viktor je prostě klasik. Jeden z mála filmů, kde mi Tchéky Karyo neleze na nervy. (07.11.2020)

Ten film je akoby pozliepaný z množstva častí. Tie sami o sebe vytvárajú celkom pekný obrázok a odkrývajú skrytý potenciál, bublajúci pod povrchom. Je to predzvesť filmov, ktoré v súčasnosti Besson tvorí, ako na bežiacom páse. Čo nie je zlé. Jeho koketovanie medzi béčkom a áčkom mi prišlo - hlavne v jeho rannej produkcií, ako skvelý trademark. S Nikitou mám ale problém vyslovene osobný. Určite súvisí s tým, že som sa k nej dostal až teraz. Po tom, ako som mal možnosť vidieť variácie na túto tému. V určitom zmysle slova Nikita vydláždila cestu aj filmom, ktoré upevnili jej pozíciu v žánri. Sama o sebe je ale omnoho zaujímavejšia v prvej hodine. V druhej sa rozpadá a vzťahovo chladne. Nevyužiť Viktora Čističa, nevytvoriť viac vnútorného rozkolu medzi normálnym životom a životom vrahyne považujem za veľké mínusy. Nie je to zlý film. Ale rozhodne vo mne nezanechal pocit niečoho úžasného. Čo u raného Bessona mám takmer stále. (10.01.2021)

Dnes již kultovní snímek Luca Bessona (v nejlepších letech a formě) s životní rolí Anne Parillaud coby Nikity (femme fatale, drsnou nájemnou vražedkyní s křehkou duší malé holčičky), stylovou doprovodnou hudbou Erica Serry (dvorního to Bessonova skladatele) a "tak trochu" jiným druhem deratizéra v podobě J. Rena (coby Viktora Čističe), který touto miniroličkou nakopl svou hvězdnou kariéru. Nutno podotknout, že zcela po právu. Luc Besson se nikdy moc nepáral s podrobným rozkrytím psychologie jednotlivých postav, pouze je "načrtl", přičemž důraz v drtivé většině případů kladl na akci samotnou a atmosféru jako takovou. Zde se mu navíc podařil husarský kousek a to sice vkusně namýchat lahodný koktejl obého. Od každého přidal tu správnou ingredienci. Nikita je snímek, mířící nejkratší možnou cestou, bez zbytečných "ozdobných kudrlinek a serepetiček ve prospěch scénáře", (sloužících tak max pro divákovo rušení ze soustředení) k neodvratnému finále, které ale oko divákovo potěší a který JÁ si pustím kdykoliv, kdekoliv a NIKDY mi nezestárne a nezevšední. Na plnou palbu to v mém případě není, protože http://www.csfd.cz/film/773-leon/, nicméně 90% je naprosto zasloužených. (11.08.2011)

Myslím, že Brutální Nikita mi přivodila jeden z největších hudebních šoků vůbec:) Jakmile jsem uslyšela první melodii, následovalo to největší WTF? vůbec. Mé smysly byly rozhozené ještě nějakou dobu, a pak postupně s každou následující skladbou začala má mysl přijímat ten fakt, následovalo kruté prozření, že všechno, čemu jsem dosud věřila a co jsem považovala za hudební mistrovství, byla jen velká iluze a lež. Vysvětlím. Jako fanynka Divokého anděla si pamatuju každý hudební tón, který v tomto seriálu zazněl. Až dosud jsem hudbu v této telenovele považovala za jednu z těch nejlepších (nejen) seriálových vůbec. Nebýt Brutální Nikity, asi bych nezjistila, že všechny ty úžasné melodie, které tam zazněly, byly jen (sprostě?) vykradené z tohoto filmu. Nevím, jak je možné, že jim to někdo povolil, nebo jestli tam mají jiné zákony. Každopádně, Brutální Nikita je mistrovským snímkem, který není možná tak brutální a akční, jak by někteří od podobného filmu čekali, zato nabízí spíše civilnější a klidnější průběh děje, vlastně velmi přesně odpovídající tomu, že ústřední hrdinkou je ženská postava. Jedná se v podstatě o klasickou kriminálku zahalenou do "ženského" kabátku:) Anne Parillaud je v roli Nikity skvělá a připomínala mi Millu Jovovich v Pátém elementu. Zajisté všechny potěší Jean Reno coby Viktor "Čistič", který se tímto svým krátkým "vystoupením" již připravoval na svého fenomenálního Leona. Také se mi zalíbil fešný Francouz Jean-Hugues Anglade, od něhož jsem stále čekala nějakou levárnu, a o to víc jsem byla potěšena, když žádná nenastala. Já jsem divácky uspokojená:) (20.04.2013)

Velké zklamání. Brutalita, kterou si přivlastnil český překlad francouzské Nikity, působí, jak bych to řekl, poněkud podivně. Nikita se potácí mezi bezmeznou naivitou a rolí drsné nájemné vražedkyně, přitom miluje svého snoubence a se slzou v oku ale s chladnou hlavou a pevným prstem na spoušti vraždí vytyčené cíle. Plus s trochou francouzského nebarokního manýrismu. Zní to opravdu zajímavě. Ale výsledek mě moc nevzal. Prostě nevím, kde je chyba. Asi u mě. [LFŠ 2009] (03.08.2009)