If a Thousand Clarinets
VOD (2)
Obsahy(1)
Mají hudební nástroje a nebojí se je použít! Vojín Schulze (J. Menzel), smolař a klarinetista v jedné osobě, jednoho dne dezertuje před vojenským drilem. Na chvíli najde azyl ve škole nedalekého lázeňského města Alkalis. Tam právě přijede štáb nezávislé televizní společnosti Televis, vedený režisérkou Terezou (J. Brejchová). Ta má natočit reportáž o odhalení sochy J. S. Bacha. Mrtvý velikán však toho dne způsobí neobvyklý zázrak: zachrání klarinetistu Schulzeho před zastřelením, a to tak, že promění zbraně všech zdejších vojáků v hudební nástroje. Tereza tak místo původní nezáživné reportáže odvysílá senzační zprávy o zázraku. A protože vysílání má mimořádný divácký úspěch, dostane dívka za úkol uspořádat do druhého dne velkolepou televizní revui. Pomohou jí k tomu populární pěvecké hvězdy (K. Gott, H. Hegerová), členové televizního baletu, ale také někteří vojáci, kteří našli v hudbě zalíbení (W. Matuška, J. Šlitr, J. Suchý…). Nepřátelé z ministerstva války však nezahálejí. Kují různé diverzní plány a mimo jiné vysílají do kasáren elitní přepadový oddíl, ovládající balet… Slavný český muzikál z roku 1964 vznikl podle stejnojmenného divadelního „leporela“ Jiřího Suchého, které mělo premiéru v prosinci 1958 v Divadle Na zábradlí. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (182)
Umlknou-li na tom nejméně pravděpodobném místě zbraně a rozezní-li se tam hudba co řeč, která spojuje každého s každým, jediný pohled do záře toho míru probarví vše, co tam odehrává, rajsky. Zatímco však ti, kteří jsou lásce otevřeni, citliví k životu a vážní ve všem osudovém, radostně rozšiřují jas kolem sebe, utěšují bezprostředně i na dálku a polidšťují i to, co o život člověka usilovalo, ti světsky prozíraví hledají podloudně cesty, jak se do té cizí radosti vpít (lží reklam a peněz) a kořistit, a ti, jimž nezbývá nic než nicota, to zlé a hlučné málo roztřásají všude okolo. Ráj je tak stále podrýván i ostřelován, ale potud, pokud sám v sebe nepřestane věřit, popluje na svých vlnách dál. Snad takové je poselství semaforské alegorie, která v sobě spojuje existenciální drama v novovlnné adjustaci s velkolepou a nevšední revue. Dlouhá léta jsem si ji skládal z ojediněle postřehnutých ukázek a klipů, a když jsem později vstupoval do tohoto nekompromisně odzbrojeného areálu, zahřála mě celá ta křehká pospolitost skoro stejně silně jako má modrá knížka. – Již ve svých starších komentářích na tomto fóru jsem se, myslím, vyznával ze své lásky a úcty k Jiřímu Suchému, jeho humoru a obrazotvornosti i řeči, a budu se tedy opakovat, když to znovu připomenu: ovšem nelze nepřipomenout způsob, jakým se (s Jiřím Šlitrem) zachytil v tomto filmu, protože jej dokonale vystihuje – sebeironický, nepatetický, bdělý, oslnivý i nenápadný parašutista – v pádu i v letu, vždy hotov k sobě někoho přibrat. Od dětství mě tato otevřenost uchvacovala a svým způsobem i iniciovala – a přirozeně i přispěla k mému pacifismu. ()
Na rovinu - je to zbytečně dlouhé, příběh mělký a jediné, kvůli čemu se na to dá dívat, jsou písničky a herci a zpěváci té doby, jinak je skutečně umění to celé na jeden ráz dokoukat. Pár věcí je vtipných, ale že by to byl zrovna gejzír nápadů to ne. Od tvůrců z divadla Semafor bych čekal daleko víc. ()
O tomto filmu zajímavě píše Jan Žalman v knize Umlčený film (2008): "Muzikál vzešel - podobně jako Limonádový Joe - z jevištní předlohy... Jenomže to, co v komorním prostoru malého divadélka nalezlo spontánní odezvu pro svou anekdotickou zkratku a ironizující humor, to ve filmovém reálu (a navíc na širokém plátně) ztratilo téměř vše: svůj naivní půvab a svěžest, komediantskou chuť hrát si a fantazírovat na "velké téma", a co hůř - nakonec v tom "televizním" zmatku a množství estrádních čísel dopadla hluše i sama myšlenka. Zásluhou celé plejády populárních zpěváckých es neměla tato komedie nouzi o diváky, jako autonomní filmový tvar však trpěla hned několika slabinami: neujasněnou koncepcí, operetním humorem, zbytečnými dějovými vycpávkami i dalšími neduhy. Jinak záslužný pokus vymknout se běžné muzikálové konvenci zůstal pouhým pokusem. Nevznikl ani tradiční muzikál, ani satira, ani revue (dlouhá revuálně taneční sekvence patřila dokonce k nejmrtvějším partiím filmu). Vznikl polotvar, promarněný nápad, výsledek o to chudší, že vinou nezkušené režie i řada dobrých herců odvedla pouhé šarže." S Žalmanovou kritikou se ztotožňuji, přesto hodnotím relativně vysoko kvůli úžasným dobovým písničkám, které se mi strašně líbí. Trojice Matuška - Pilarová - Hegerová nemá po stránce zpěvu v tomto filmu chybu. ()
Nemyslím, že má význam posudzovať klarinety ako muzikál alebo dokonca ako film. Jednoduchá myšlienka premeny zbraní na hudobné nástroje nemala šancu ťahať celý film. Najmä ak aj scenár nepriniesol nič svetoborného a iba chabými nitkami zväzoval jednotlivé výstupy. Klarinety majú zmysel ako potešenie pre nostalgikov obdivujúcich ľudí a dianie okolo divadla Semafor. A tí si s výnimkou dvoch - troch slabších pesničiek film užijú aj po 46 rokoch. ()
Muzikál a ani divadelní revue, kde má tenhle film kořeny, nejsou žánry pro mě. Neposlouchám ani Gotta, Matušku, Suchého, Hegerovou, ani další z vystupujících ve filmu. Přesto jsem se odhodlal a nakonec jsem se na tuhle známou československou "klasiku" podíval. V rámci žánru jde o slušný kus, některé písničky nejsou špatné, pár vtipných narážek se najde a má to krásnou myšlenku proměny zbraní v hudební nástroje. Bylo by fajn, kdyby se to někdy stutečně povedlo. :-) Vzhledem k mým prvním větám film nemůže v hodnocení překročit tři hvězdy. Nicméně u fanoušků muzikálů, či obsazených zpěváků bude hodnocení pravděpodobně vyšší. ()
Galerie (17)
Zajímavosti (30)
- Diskuze a pochybnosti v době premiéry přebila více než čtyřmilionová návštěvnost. (hippyman)
- Waldemara Matušku, který byl ve své době už velmi pracovně vytížen, v davových scénách nahrazoval dvojník, který mu byl opravdu velmi podoben. Ten situace zneužíval a vydávaje se za mistra nechal se zvát na různé oslavy a hostit se, což se neobešlo bez ostudy. Waldemar se poté divil, co všechno vyváděl. (sator)
- O práci se svou tehdejší manželkou Janou Brejchovou (televizní režisérka) řekl Vlastimil Brodský (plukovník Korund) později toto: "Pro mě to byla komplikace, myslím, že ani pro mou bývalou manželku to nebyla výhoda. Když jsme začali natáčet, přišel po pár dnech režisér Ján Roháč a velice upřímně nám řekl: 'Takhle blbě hrát jsem vás ještě neviděl.' Herectví je opravdu striptýz duše. Chcete-li být dobrý, musíte čerpat ze všeho, co v sobě máte. Nic nemůžete obejít, ani to negativní a zavrženíhodný, nejde to vynechat. A když hraju vedle své ženy, do které jsem zamilovaný, a přeju si, aby ona byla zamilovaná do mě, jak to mám udělat? Jak mám dobře hrát a brát i z toho, co nechci, aby viděla? To je přece střet zájmů." (NIRO)
Související novinky
Zemřel Jiří Menzel
Ve věku 82 let zemřel v sobotu večer český oscarový režisér Jiří Menzel, informaci v neděli prostřednictvím sociální sítě zveřejnila jeho manželka Olga. Světoznámý tvůrce, jenž se v posledních letech… (více)
České lázně ve filmu
Česká města se v průběhu let stala kulisou pro mnoho filmových tvůrců. Zrakům lokačních z českých i zahraničních filmů neunikla ani lázeňská města. A zájem o ně mezi filmaři stále je. Na výlety po… (více)
Reklama