If a Thousand Clarinets
VOD (3)
Obsahy(1)
Mají hudební nástroje a nebojí se je použít! Vojín Schulze (J. Menzel), smolař a klarinetista v jedné osobě, jednoho dne dezertuje před vojenským drilem. Na chvíli najde azyl ve škole nedalekého lázeňského města Alkalis. Tam právě přijede štáb nezávislé televizní společnosti Televis, vedený režisérkou Terezou (J. Brejchová). Ta má natočit reportáž o odhalení sochy J. S. Bacha. Mrtvý velikán však toho dne způsobí neobvyklý zázrak: zachrání klarinetistu Schulzeho před zastřelením, a to tak, že promění zbraně všech zdejších vojáků v hudební nástroje. Tereza tak místo původní nezáživné reportáže odvysílá senzační zprávy o zázraku. A protože vysílání má mimořádný divácký úspěch, dostane dívka za úkol uspořádat do druhého dne velkolepou televizní revui. Pomohou jí k tomu populární pěvecké hvězdy (K. Gott, H. Hegerová), členové televizního baletu, ale také někteří vojáci, kteří našli v hudbě zalíbení (W. Matuška, J. Šlitr, J. Suchý…). Nepřátelé z ministerstva války však nezahálejí. Kují různé diverzní plány a mimo jiné vysílají do kasáren elitní přepadový oddíl, ovládající balet… Slavný český muzikál z roku 1964 vznikl podle stejnojmenného divadelního „leporela“ Jiřího Suchého, které mělo premiéru v prosinci 1958 v Divadle Na zábradlí. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (182)
Hudební film Kdyby tisíc klarinetů vnímám především jako projekt divadla Semafor a působí na mě podobně jako filmová prvotina Osvobozeného divadla Pudr a benzin. Hovořit o muzikálu je snad až příliš troufalé, jde především o prezentaci divadelního souboru v jejich typickém žánru odlehčené hudební revue. Děj je okrajovou složkou a, byť má zcela jasně definovaný vznešený postoj, poskytuje jen symbolickou morální oporu vlastní skutkové podstatě. Semafor, stejně jako prvorepublikové Osvobozené divadlo, sdružoval mnoho mladých a zajímavých osobností českého uměleckého světa. Své možnosti a schopnosti prostřednictvím hudebního představení odhalují energicky a sebevědomě. Hudební motivy jsou hravé a chytlavé, taneční choreografie má výrazné pohybové i umělecké kvality. Hlavní postavou pořadu je Tereza (dobrá Jana Brejchová), ambiciózní mladá televizní moderátorka zpravodajského pořadu. Příležitost v rukách ctižádostivého jedince dokáže ohromit i ochromit. Hlavní mužskou postavou je Patrik (velmi zajímavý Waldemar Matuška), nejviditelnější a nejaktivnější z vojáků propírané posádky s lehkou romantickou úlohou. Z profesionálních zpěváků revue zaujme talentované mládí: spolupracovníci s televizí Benjamin Novák (Karel Gott) a Edita (Hana Hegerová), či členky hudebního sboru Pavlína (Pavlína Filipovská) a Claudia (Eva Pilarová). Lídři Semaforu (příjemní Jiří Suchý a Jiří Šlitr) se zjevují v rolích pokojných parašutistů. Zvláštním případem je dezertér Schulze (pozoruhodný Jiří Menzel), nehmatatelný symbol ve hmotné formě. Z účinkujících vojáků: jazzující seržant Nikolas (Jiří Jelínek), snaživý voják Tony v úloze konferenciéra (Antonín Šůra), či hlavní muž speciálního tanečního komanda (Pavel Šmok). Z čistě hereckých rolí: nejtragikomičtější osoba a velitel posádky plukovník Korund (velmi dobrý Vlastimil Brodský), postupem času stále nervóznější ministr války (vynikající Martin Růžek), náčelník utečeného štábu (dobrý Darek Vostřel), nejpevnější člen skrytého štábu (dobrý Václav Lohniský), nadporučík a další člen štábu Lorenz (sympatický Karel Mareš), rozpohybovatel absurdního úkazu a tvrdý podporučík Max (zajímavý Jiří Bruder), poslední poslušný člen posádky a vojín Hubert (zajímavý Vladimír Hrabánek), ctižádostivý velitel přepadového oddílu Kraus (zajímavý Jan Pohan), pragmaticky naléhavý šéf soukromé televizní stanice (dobrý Bohumil Šmída), či jeho povolná sekretářka (Evelyna Steimarová). Dějová linka v sarkastickém nadhledu slibuje, ale naplno je provedeno pouze hudebně-taneční vystoupení. Jako doklad uměleckých ambicí divadla Semafor je tento film nenahraditelný. Navíc stále jemně pobaví. ()
Velmi originální muzikál, lehce mi něčím připomínající italské filmy té doby. Výborně obsazené osazenstvem divadelního démonu - Semaforem. Parodie na armádní socialistický kult by byla nemyslytelná bez opory hrdinů kultury. Vedle sebe se tak setkávají nejlepší herečtí i hudební "borci a bojovnice" české kultury. Výčet je ohromující... Zasazení do abstraktní krajiny tak posunuje tuto legraci za hranici ČSR i celé široké socialistické rodiny... ()
Co k tomuto muzikálu říci? Určitě promarněná příležitost. Semafor v roce 1964 sice už většinu svých původních pěveckých hvězd na divadelní scéně neměl, ale ve filmu učinkují všichni. Zároveň v té době již byl semaforský styl a repertoár vybroušený a bohatý, takže přeci mohl vzniknout Ten Muzikál, který by ojedinělý fenomén generačního divadla zúročil. Stalo se? No, nestalo, ostatně ani od Osvobozených nemáme žádný film, který by byl na 90-100%. Takhle se ve snímku proplétá zábavný, ale nepříliš silný motiv proměny zbraní na hudební nástroje s přípravou televizní šou a celý děj vyznívá jako záminka pro pěvecká vystoupení. Jakožto antimilitární satira je nesmírně krotký, srovnejme si to třeba s Dr. Divnoláskou, který byl natočen ve stejné době. A tak vznikla místo muzikálu spíš solidní estráda s rámcovým příběhem. Naštěstí ty písníčky jsou pořád pěkné a zpěváci jsou ve filmu mladí a jiskřiví, takže na celek se rozhodně stojí za to koukat. 74% je docela přiměřených. ()
Na rovinu - je to zbytečně dlouhé, příběh mělký a jediné, kvůli čemu se na to dá dívat, jsou písničky a herci a zpěváci té doby, jinak je skutečně umění to celé na jeden ráz dokoukat. Pár věcí je vtipných, ale že by to byl zrovna gejzír nápadů to ne. Od tvůrců z divadla Semafor bych čekal daleko víc. ()
Klasická semaforská férie, kdy se do serie písniček zamontuje jakýsi takýsi děj, pokud vůbec nějaký - viz Zuzana je (zase) sama doma apod. Je vidět, že se Suchý od tristních a hlupoučkých začátečnických pokusů typu Člověka z půdy naučil už trochu stavbu příběhu. Všechno ale stojí na tom, zda ty písničky milujete nebo ne - můj šálek kafe to není, je to totiž tak televizně unylé a nemuzikálové. ()
Galerie (17)
Zajímavosti (30)
- O práci se svou tehdejší manželkou Janou Brejchovou (televizní režisérka) řekl Vlastimil Brodský (plukovník Korund) později toto: "Pro mě to byla komplikace, myslím, že ani pro mou bývalou manželku to nebyla výhoda. Když jsme začali natáčet, přišel po pár dnech režisér Ján Roháč a velice upřímně nám řekl: 'Takhle blbě hrát jsem vás ještě neviděl.' Herectví je opravdu striptýz duše. Chcete-li být dobrý, musíte čerpat ze všeho, co v sobě máte. Nic nemůžete obejít, ani to negativní a zavrženíhodný, nejde to vynechat. A když hraju vedle své ženy, do které jsem zamilovaný, a přeju si, aby ona byla zamilovaná do mě, jak to mám udělat? Jak mám dobře hrát a brát i z toho, co nechci, aby viděla? To je přece střet zájmů." (NIRO)
- Ve filmu si zahrál Václav Lohniský se svou dcerou Michaelou. (M.B)
- Po natáčení Waldemar Matuška a Eva Pilarová dostali téměř roční zákaz umělecké činnosti. Důvodem byla fáma o tom, jak z balkóna Karlových Varů močili na delegaci a Karel Gott do toho zpíval "Tam kde šumí proud" a Waldemar Matuška "A cáká, á cáká...". (Willy Kufalt)
Související novinky
Zemřel Jiří Menzel
Ve věku 82 let zemřel v sobotu večer český oscarový režisér Jiří Menzel, informaci v neděli prostřednictvím sociální sítě zveřejnila jeho manželka Olga. Světoznámý tvůrce, jenž se v posledních letech… (více)
České lázně ve filmu
Česká města se v průběhu let stala kulisou pro mnoho filmových tvůrců. Zrakům lokačních z českých i zahraničních filmů neunikla ani lázeňská města. A zájem o ně mezi filmaři stále je. Na výlety po… (více)
Reklama