Obsahy(2)
Jan Werich a Jiří Sovák v brilantní komediální miniatuře o jedné libře... Dva opilci si chtějí na poště vyzvednout libru, aby měli za co pít. Po mnoha nepříjemnostech jim úřednice libru nevydá a dokonce na ně pošle místního policistu. (Česká televize)
Recenze (141)
Jeden dva tři čtyři pět.¬ "Uspořená libra" je dobový klenotek, který své opodstatnění ztratil v roce 1989. Jan Werich opilce nehraje na výtečnou, jednou je opravdu opilý, za chvíli jako by na to zapomněl (Jiří Sovák ho v této aktovce viditelně předčí; nejlépe z celé pětice hraje však Jana Werichová-Kvapilová; avšak Vlastimil Brodský působí v úloze namlouvajícího trapně nepřesvědčivě pro svůj věk i vzhled). Aktovka se táhne jako nudle, tím ztrácí na humornosti pohybujíce se k úmornosti. Rozuzlení je mírně trapné, nic, co by aspoň na konec zachránilo hru před nejvýše průměrností. Sean O'Casey byl sice úspěšným dramatikem, nicméně Uspořená libra nepatří rozhodně nezi jeho silná díla.¬ Přes výše uvedená fakta rozhodl hlas lidu spolu s hlasy kritiků filmových jinak. Jako by šlo o nového Hamleta. Nebo o novou Tróju, virtuálně vykopanou. Než však budu shozen s hradeb, uslyší mí trýznitelé výkřik, kletbu, která je bude provázeti po zbytek jejich marných a špatných životů:¬ >>Naserte si, knechti!!<< ()
Zajímavost o filmu: Text dopisu, nebo tedy její část, která jde vidět ve filmu) a který chce Stella Zázvorková mermocí poslat do Tararingapatam zní: Pálím tady často !? Hihihi !!! Přála bych si od Vás držet opět něco tak poutavého. Zda-li !? Bláhové sny, které mnou zmítají jsou jako vlny oceánu, který nás dělí. ()
Vzhledem k očekáváním vyvolaným zdejším hodnocením poměrně dost velké zklamání. Scénář je půlhodinové opilecké tlachání bez obsahu, které nesměřuje k žádné stěžejní pointě - prostě na poštu přijdou, vykecají se a zase odejdou. Herecké výkony to sice drží nad vodou, ale že by si je člověk pamatoval déle než do druhého rána, se říci nedá. Formou to připomíná spíše herecké cvičení studentů FAMU. Naštěstí se autoři uskrovnili na pouhých třiceti pěti minutách, mít to stopáž divadelní hry, asi by to bylo k uzoufání... ()
Herecký koncert klasiků starší generace českých hereckých velikánů. Těžko říct, jestli při vedení takových hereckých osobností lze cokoliv výrazněji režisérsky ovlivnit, nebo jestli tyto lidi lze samostatně a osobitě režírovat vůbec. Působí to, jako by Werich, Sovák, Stella Zázvorková a spol. vyplňovali celý prostor a své kolegy z filmového štábu vyšachovali z podílu na inscenaci. Je jisté, že potenciál tito lidé načerpali ze svých košatých divadelních zkušeností; vůbec celé výrazové pojetí této "jednoaktovky" je v podstatě divadelní. Všichni herci se zpravidla vyskytují v záběrech dohromady a jsou nuceni nonstop zodpovědně produkovat atmosféru probíhajícího příběhu. Nemluvě o tom, že mnohé repliky a konverzační obraty, které zde zazněly, nejen dokládají dobovou komunikační zvyklost, ale odpoví na otázky, odkud že se to bere ten klasický rodinný humor, který slýcháváme od svých fotrů (a mladší i dědečků)... ()
"Vy ste tady pro veřejný blaho vobčanů, a né, abyste byla drzá a lascívní!" Televizní klenot, v němž jsou vynikající všichni herci. O Janu Werichovi a Jiřím Sovákovi není třeba se zbytečně rozepisovat, ale připomenul bych také vynikající postavu paní, která chce poslat dopis do Tararingapatamu, v podání Stelly Zázvorkové. 100% ()
Galerie (2)
Zajímavosti (11)
- Stela Zázvorková v jednom z televizních rozhovorů uvedla, že si pod svůj klobouček, který ve filmu měla, dala vycpávku, protože jí byl velký. Jan Werich však ve scéně začal improvizovat, přičemž se Zázvorková začala obávat, aby klobouček nenadzvedl, jak se poté také stalo, což okomentoval slovy: "To není můj, já ho neměl nadívanej." Režisér scénu do filmu vložil nesestříhanou. (Chip89)
- Stella Zázvorková se přiznala, že oba protagonisty Wericha se Sovákem v průběhu natáčení nenáviděla, protože ji při natáčení stále provokovali, pošťuchovali a nenechali „dělat umění“. Následně dodala: „Dneska bych se už tomu zasmála.“ (sator)
- Jiří Sovák (Jerry) v knize "Dík za váš smích!" vzpomínal: "Pro slovo jsem nikdy daleko nešel. Kvůli slovu jsem měl taky pěknou řádku malérů. Třeba jednou, když mě ráno před vinárnou zatýkal takovej malej esenbák a já vyžadoval: 'Platím celý daně, chci celýho esenbáka!' A ono se ho to asi nějak i dotklo, byl jsem potom popotahovanej. Taky přitom přišlo na přetřes, že jsem zpíval hymnu, když mě zajišťoval. Vyslýchali mě, proč jsem to udělal. Tak jsem se přiznal: ze lstivosti. Když zní hymna, musí přece uniformovaný policajt salutovat a nemůže nikoho zatýkat! Tenhle můj fór s malým policajtem se dostal na obrazovku v Uspořené libře. Má ho tam Werich. Dal jsem mu ho rád, třebaže se divil - herci jsou na tyhle věci dost citliví. Werichovi jsem řekl: 'Jsem moc rád, když mý fóry říkají národní umělci!'" (NIRO)
Reklama