Obsahy(2)
Jan Werich a Jiří Sovák v brilantní komediální miniatuře o jedné libře... Dva opilci si chtějí na poště vyzvednout libru, aby měli za co pít. Po mnoha nepříjemnostech jim úřednice libru nevydá a dokonce na ně pošle místního policistu. (Česká televize)
Recenze (141)
Sovák s Werichem byli výborní. Společně předvedli prvotřídní herecký koncert. Zajímavé by bylo, kdyby byl místo Sováka dosazen třeba Vlasta Burian a začalo se improvizovat ještě mnohem víc. Takový jednoduchý nápad a co se z toho dá udělat. V jednoduchosti je zkrátka síla. Jen toho využít. Tohle je mikrokomedie, jak má být a která se mi nikdy neokouká. Škoda, že takových není víc. Bylo to geniální. Ať žije nadívaný klobouk. ()
Samozřejmě, komu by se tahle minikomedie podle O´Caseyho nelíbila. Poprvé byla uvedena o silvestrovském programu 1963 (jó, to byly silvestry v televizi, to se ještě člověk pobavil), pamatuji na ni tedy jako desetiletý kluk. Tenkrát jsem se řehtal od začátku do konce a pak ještě mnohokrát, dokud mě smích nadosmrti nepřešel... - Jan Werich a Jiří Sovák - to byli opravdoví mistři humoru a Stella Zázvorková jim zde skvěle přihrávala, ostatně stejně dobře jako v jiné TV komedii Medvěd. Tararingapatam si od té doby pamatuji jako jakési hnízdo v jižní Burmě... :D ()
Krátká komedie, která přesahuje komedie velké. Jan Werich ukazuje svůj nejdokonalejší herecký um i genialitu ve scénáři, na kterém se i podílel (a který nedodržoval) a hlavně svých osobitých replikách ("vezměte si ty své parafernálie", nadívaný klobouk, atd.). Nesmíme samozřejmě zapomenout na ostatní výtečné herce: Jiřího Sováka, Stellu Zázvorkovou, Janu Werichovou a samozřejmě policistu ala Vlastimil Brodský. Po konci tohoto příběhu jsem si jen povzdechl: "Kde jsou ty časy, kdy humor měl takovou úroveň?" 95% ()
35minutová nenucená komedie se skvělými herci o tom, jak lehce stát přichází o své daňové poplatníky, když nedovolí svým občanům ani trochu toho osvobozujícího rozptýlení. Jan Werich a Jiří Sovák se doplňují trefně a tvoří zábavnou dvojici, která suverénně nabízí líbivou televizní tvorbu z časů před normalizačních. ()
"Prosímvás, ještě jednou, jak se to místo jmenuje?" "Tararingapatam!" "Bouhužel, není v seznamu." "He, to bude ňáká autobusová zastávka v džungli..." Nad hereckou kreací pánů Wericha a Sováka zůstává rozum stát. Všichni dnešní komici, stejně jako režiséři komedií, by si tuto mikrokomedii měli pouštět jako vzor. Nejlépe každý den. ()
Galerie (2)
Zajímavosti (11)
- Stela Zázvorková v jednom z televizních rozhovorů uvedla, že si pod svůj klobouček, který ve filmu měla, dala vycpávku, protože jí byl velký. Jan Werich však ve scéně začal improvizovat, přičemž se Zázvorková začala obávat, aby klobouček nenadzvedl, jak se poté také stalo, což okomentoval slovy: "To není můj, já ho neměl nadívanej." Režisér scénu do filmu vložil nesestříhanou. (Chip89)
- Protože se Werichovi Sovákův klobouk líbil víc, před natáčením proběhla výměna a Werich si jej ponechal. Následně tuto záměnu využili během improvizací při natáčení a vznikla díky ní i scéna s "nadívaným kloboukem". (Nach)
- Na převedení snímku v roce 2016 do vysokého rozlišení spolupracovala Česká televize s Národním filmovým archivem a Ateliéry Bonton Zlín. Odborníkům se povedlo napravit poškození zvukové stopy, které vzniklo už při natáčení. Několikavteřinovou scénu přemluvil za svého otce Jiřího Sováka jeho syn Jiří Schmitzer. (sator)
Reklama