Devs

Vyučený artový hysterik Garland vytáhl z krabice polomrtvou prašivou Schrödingerovu kočku a vykrmil ji Uranem 235. Načež nade vši pochybnost zjistil, že by to štěpení stejně nerozchodila, čili byla jednoznačně v superpozici mršiny už v momentě, kdy ji ten singulární kokot začal cpát tím obohaceným Whiskasem. Tímto jednoznačně prokázal, že Plancek byl jen termodyslektický nedouk a ve skutečnosti je základní kvantovou veličinou tak zvaná Garlandova konstanta, definující poměr mezi hybností pravé ruky a vlnovou délkou egokokotismu. Vyjádřeno vzorcem g = λda / Ψcho * πčus, to celé na druhou. Dozajista opojen tímto nebývalým legovědeckým úspěchem, opět uplácal silou celé své odbornosti v katechismu a historii patlalů přiblblý, kvantově religiózní popkornový pseudoblábol pro převzdělané instáčové přikyvovače a následovače o tom, co by se mohlo přihodit, kdyby se traumatizovaný Ježíš stal ředitelem Intelu. A v jeho dualitě se zacyklil natolik, až zapomněl, že má vakuum nejen v hlavě, ale také ve stěnách svého sajbrbaráku. No dobře, je to jakože sci-fi, takže si ten kvantový klerik muže cucat z prstu sebevětší pičoviny. Nicméně i sci-fi se dá udělat poutavě a zábavně, a ne tak, že z osmi hodin hrací doby dvě čumíte na zlatou kostku, která světélkuje a dělá vžuuum, další tři na vykuleného, do blba hledícího mastňáka, pronášejícího přehluboké, transcendentálně narkomanské bonbonmoty typu „Determinismus je divný, ale také krásný. Když vlastníš všechna data, vlastníš podstatu dat.“, dvě hodiny na televizi s dojebanou anténou, vysílající zrnící Golgotu, a pouhou hodinu je to jakože ten napínač, kdy mastňák unyle podusí slizkého Rusáka a dva nesympatické ťamany, protože mu brání v křesťansko – demagogické derelativizaci jeho antikoncepčního selhání. Při té prudě se mi celý čas honila hlavou dnes již klasická wykydpedická simplifikace objasnění Teorie relativity zedníkům, uklízečkám, řidičům hovnocuců a obráběčům kovů, kterou se Aleks při své tolik sofistikované tvorbě nepochybně bezvýhradně řídí: „Představ si, že mi strčíš nos do prdele. Já mám nos v prdeli, ty máš nos v prdeli. Kdo z nás je na tom relativně lépe?“ V jiné realitě, kde jsem přitroublý náctiletý pičus nebo nudofil s hornickým učňákem, teď možná nadšeně jásám nad nebývalou hloubkou a zábavností té megachitré fizikálňý kosmologyje a blaženě si mnu urychlovač částic. Ovšem v téhle to dokonale otráven posílám do černé díry. Tedy vlastně do piče, aby náhodou nedošlo k nějaké interdimenzionální diferenci, zhroucení kvantové vlny a nežádoucí transpozici identit. (08.05.2020)

Nevím co říct... Tenhle seriál je příliš dokonalý. Fuck you Garland, teď budu muset zas koukat deset let na nemeta seriály jen tak pro srandu. Vesmír je tak deterministický... :-) Ale vážně, tenhle seriál ve mně probudil po velmi dlouhé době emoce, které jsem myslel, že u televize už nezažívám - trochu existencionálního hororu, hodně techtalku (ale v rovnováze se skvěle napsanými dialogy), dech beroucí scénografie, geniální soundtrack. (07.08.2022)

Režijní tvorba Garlanda (ale vlastně i ta scénáristická část kariéry) by se dala definovat jako schopnost najít dobré téma a setup, hodit do labyrintu pár postav, na jejichž řešení - a pak si to pokazit béčkem, při kterém ta snaha o nějakou uměleckou stylizaci a hloubku přijde vniveč. U předchozí Anihilace už se mistr velmi sekl s tou nudou a prázdnotou, která měla zřejmě naplňovat; a tady nám servíruje zbytečně moc dílů odvíjejících se pekelně pomalu. Velmi nepovedená je celá linie s úplně blbým sekuriťákem. Drama celého seriálu spočívá v odmítání jiných řešení a zda jsou taková řešení správná - ale po finále vám dojde, že to byla jen pojistka scénáře, aby se někdo s možnostmi Devs nepokoušel dělat podstatně divočejší a zajímavější věci, které by scénárista musel vymýšlet. To je dost slabé na to, že Garlanda očividně nikdo moc nešikanoval, jak má svůj seriál točit. (24.06.2020)

Seriál, který vládne obrazem, námětem a trošku tím vyšachoval podstatu seriálů jako takového – že Vás má zaujmout i samotnými postavami, abyste měli důvod se k němu vracet. Tady jsem se k seriálu vracel hlavně proto, že jsem obrazový skvost, který tu Alex Garland vymyslel, nedokázal vypudit z hlavy. Prostě jsem jej musel sledovat, dokud jsem po osmi dílech se sledováním neskončil s tím, že tady jsem zřejmě viděl něco absolutně jedinečného. Alex Garland už několikrát ukázal, že nemá problém točit techno-sci-fi. Náročné sci-fi kousky, které jsou náročné především na pochopení a hlavně nabízí celou řadu odborných vysvětlivek, kterým jakožto fyzik analfabet totálně nerozumím, vlastně jenom zírám. Ono to zírání konec konců stačilo. Každý díl se uvedl nějakou úvodní scénou, která byla po filmařské stránce brutálně zajímavá, a když k tomu zahrnete lásku ke sci-fi, tak máte vyhráno. Devs je prostě skrytý seriálový klenot. (05.03.2021)

Slabulinké oprdené tri hviezdy. Garlandovi jeho ego evidentne stúplo do hlavy až príliš, pretože v prípade DEVS forma neprebila ale rovno zabila obsah. Pseudobláboly, pseudoscifi, pseudotriler, pseudovšetko. Tony vaty, kecov o ničom, prerušované podmanivými kamerovými nájazdmi podporenými podmanivým ozvučením... a potom zasa tony vaty. O čom to bolo, resp. malo byť, to asi nevie ani sám Garland, pretože postavy napriek tomu, že mali vyzerať chytro, tak robili určité veci ako tupé opice a ich správanie sa odporovalo logike, na ktorú sa tu strašne chcelo hrať. Na osudovosť, či prepletenosť a slobodnú vôľu to tiež neuhral, pretože seriál operoval s absolútne vyhroteným determinizmom, ktorý takéto niečo nepripúšťa. V jednej chvíli sa postavy trmácajú nudnou vylajnovanou cestou, všetko je vopred jasné, nič sa nedá robiť ani zmeniť a zrazu v zlomku sekundy k tomu dôjde. A dôvod? Strata viery? Spájať vieru s týmto typom sci-fi je celkom odvážne a u mňa to vlastne snímku po obsahovej stránke dokonale zlomilo väzy. Dve hviezdy sú za spracovanie a tá tretia otrhaná až k jadru za celkom slušný začiatok. Inak seriál neodporúčam nikomu okrem filozofov filozofujúcich o hodnote hovna v alobale. (05.06.2022)