Ratu Ilmu Hitam

Kdyby měl někdo náhodou tendenci předem shlížet na indonéský film s předsudky a despektem, po téhle horrorové parádě by mu mohlo sklapnout. Laskavě hřejivý začátek s milou přátelskou atmosférou, milými přátelskými lidmi a jejich milými slušnými dětmi nedává vůbec tušit, jakým směrem a s jakou intenzitou se celý děj postupně vyvrbí. Pravda digitální triky nejsou prvotřídní, scénář je místy trochu kostrbatý a finále se mi zdálo malinko odfláknuté, ale globálně vzato se jedná o plnokrevný krvák na téma strašidelný dům, který ční v současné břečce amerických kvazikrváků o strašidelných domech minimálně o hlavu výš. Nejvýživnější výjevy: autobus plný mrtvých dětí, autoliposukce před zrcadlem, stonožky na všechny způsoby, sešívání pusy sponkovačkou nebo nasazování si uříznuté hlavy zpátky na krk. (24.08.2020)

Úvodní půlhodina nastiňující příběh mě příliš nebavila a bral jsem jí spíš jako nutné zlo. Nicméně jakmile to démon rozjel, zůstal jsem zírat s otevřenou pusou a sklaplo mi až v samotném závěru. Stamboel kombinuje klasické strašení s výživným gore a tak se tu divám dočká všeho od chrlení krve přes brouky a housenky až po třeba oko vylézající z důlku. A to mě hodně baví. Jen je škoda, že pajdající bubák nedostal trochu víc prostoru. Byť se jedná o klišé, tak jeho nástup skrze televizní obrazovku byl vynikající. 80% (15.06.2020)

Indonéská tvorba jde mimo mě, tady jsem šel do neznáma a nechal se zlákat hodnocením a musím říct, že rozhodně nelituju. Z původních obav ohledně "neherectví" tamních herců zbyl jenom dobrý pocit, protože všichni svoje role zahráli až nečekaně dobře, práce s kamerou skvělá a hudební doprovod tady sedl jak prdel na hrnec. Budování atmosféry po celý film se dařilo výborně a zvrat v závěrečné třetině, který zamíchal kartama, film posunul o krok dál. Koncept černé magie tady dlouho nebyl a některé scény byly dost nechutné a často nevídané, i když otrlejší divák je na ně zvyklý a vyloženě nic nového nezažije. Režisér nešetřil ani děti (obrovský plus!!), červi, brouci, stonožky a hektolitry krve tady tekly ze všech otvorů proudem a popravdě si nepamatuju za poslední dobu film, který by byl na nechutné gore právě tak výživný jako tenhle. Přidejte k tomu nepolevující tempo od 30. minuty a je zaděláno na úspěch. Pro mě je to slušná čtyřka, protože tohle jsem od Indonésie rozhodně nečekal a ta si tak připisuje obrovské plusové body, protože tak solidně zkombinovat žánry se nepovede pokaždé. (18.04.2020)

Sirotčinec se už v několika filmech ukázal jako vhodný adept pro horor. Zpočátku se zdálo, že by mohlo jít o duchařinu, což já fakt nemusím.Jakmile se ale začalo mluvit o černé magii, bylo jasné, že nepůjde o bubáky, nýbrž čarodějnice! A návrat ztracených synů nebude milým rozloučením s otčímem ze sirotčince, nýbrž bojem o holý život. A protože dorazily i jejich manželky a též pár dětí, je jasné, že adeptů na smrt bude dostatek. Poměrně nevyvážený příběh, kde se zkraje více tlachá, než dělá, se rozjíždí pomaleji. Jakmile dojde na inferno, snímek dostane konečně šťávu. Stonožky jednoznačně vedou! Autobus smrti, pomsta, dávení nejen krve, procvakaná ústa a postřelený spratek (ten mi fakt lezl krkem). Strašidelné ne, pár napínavějších scén ano. Solidní průměr...3,5* (22.08.2020)

Indonésie přichází s další démonickou hitparádou gore scén a tíživě temných obrazů a já říkám: „Jen tak dál!“ Kimo Stamboel a Joko Anwar si vzali do parády indonéskou hororovou klasiku Ratu Ilmu Hitam (1981), ale látku ve velké míře pozměnili a aktualizovali, takže z původního filmu zbylo jen pár prvků a jinak jde o úplně novou, povýšenou podívanou. Skupina starých známých se setkává v odloučeném sirotčinci, aby vzpomněli na staré časy, ale minulost se ukáže být mnohonásobně děsivější, než by si kdokoliv z nich dokázal připustit. Po hororové stránce snímek funguje velmi dobře a přináší několik opravdu nepříjemných vizí. Vytknout bych snad mohl jen nadměrné užívání digitálních efektů (ten počítačový hmyz tomu hodně ubližuje), jinak jde o atmosférou velmi silnou podívanou, jejíž nejsilnější momenty jsou opravdu pekelné. (13.10.2020)