Noc oživlých mrtvol

Dobrý rozjezd, uprostřed docela nuda, otřesný výkon jedné barbieny v naprosto trapně napsané "rozlučkové" scéně, závěr má už ale opět celkem šťávu. Nevědět o filmu vůbec nic, myslel bych si, že jde o zdařilý amatérský horůrek a nebýt aut, datoval bych jeho dobu vzniku kamkoliv do posledních 40ti let. (24.03.2008)

Vzhledem k době vzniku budu milosrdná. Syžet je jednoduchoučký, jak už to u žánru hororu bývá zvykem. Judith O'Dea se tváří jako blbka, případně jako velká blbka. Její postava se tak samozřejmě i chová. No ony se tak chovají vlastně všechny, všem zúčastněným je upřena schopnost elementárního logického myšlení. Za nejvtipnější vypnutí iq považuju návštěvu benzínové pumpy s pochodní, kterou je ideální si odložit na zem vedle tekoucího benzínu. Tohle nevymyslíš, to se snad rovnou muselo v Americe stát. Režijně je film zvládnutý celkem dobře, jistá dávka napětí se podařila vybudovat. Jediné, co z tohoto tuctového hororu o zombících dělá netuctový, je obsazení hlavní role hrdiny černošským hercem. (17.10.2020)

Sú pomalé a dezorientované, no o to viac vytrvalé a krvilačnejšie! Prvý film - tak toto odštartovalo zombícku tému - jednu z mojich najobľúbenejších - skôr či neskôr vás dostanú . . . hahahahahaha Romero vniesol a svojim debztom zadefinoval pojem ZOMBIE v populárnej kultúre a podobne ako stoker oživil a "vymyslel" Draculu, Romer to isté urobil so zombiami - a za to mu ďakujem (23.07.2005)

Ak odhliadneme od pár vecí (hrdina černoch, záver, jedna nahotinka, žranie končatín), tak tento film nielen čiernobielou farbou, ale celkovým prevedením bol už v dobe vzniku riadne retro. Hlavne využitie čiernobieleho filmu je geniálne - jednotlivé scény sú úžasne nasvietené, uhly kamier sú šialené a tá čokoládová krv je brutálne atmosferická. Bohužiaľ herci sú dosť amatérski (najmä zombie štatisti) a stredná ukecaná časť by chcela prestrihať. Určite právom kult, ale až tak ma za srdce/mozog nechytil. (05.06.2015)

Romero nekompromisně odříznul hororový žánr od jeho goticko-nadpřirozených kořenů a pod vlivem Mathesonovy novely Já, legenda šokoval diváky zřejmě prvním příkladem tzv. sociologického hororu (za jehož otce bývá někdy neprávem označován Craven). Dokázal zachytit soudobý strach z represivního aparátu, znepokojení ze stoupající kvantity a brutality násilí v ulicích. Možná nejvýmluvnějším komentářem k době je závěr, kdy se jako největší zrůdy neprojeví zombies, ale (bílí) venkovští balíci, zastupující nedůvěryhodné autority. Laciná vizuální stránka byla zčásti nutností, zčásti snahou přiblížit se dobovému televiznímu zpravodajství (rovněž černobílému). Výsledkem je nejen přelomový horor, stojící na počátku vlny neučesaných „feel-bad“ filmů (Poslední dům nalevo, Texaský masakr motorovou pilou...), ale také kruté a pravdivé zachycení nálady pro (nejen) americkou společnost zlomových let. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Radko, Kusko.t2, MIMIC (25.10.2011)