Noc oživlých mrtvol

Ak odhliadneme od pár vecí (hrdina černoch, záver, jedna nahotinka, žranie končatín), tak tento film nielen čiernobielou farbou, ale celkovým prevedením bol už v dobe vzniku riadne retro. Hlavne využitie čiernobieleho filmu je geniálne - jednotlivé scény sú úžasne nasvietené, uhly kamier sú šialené a tá čokoládová krv je brutálne atmosferická. Bohužiaľ herci sú dosť amatérski (najmä zombie štatisti) a stredná ukecaná časť by chcela prestrihať. Určite právom kult, ale až tak ma za srdce/mozog nechytil. (05.06.2015)

Vzhľadom na rok vzniku ide o naozaj kvalitný horor, ktorý položil základy všetkému, čo sme doteraz o zombie videli. Kedže prevažná časť z nás už videla možno aj desiatky zombie hororov, tak táto stará klasika mnohých až tak nenadchne, ale vo svojej dobe muselo ísť o veľkú udalosť.Tá čiernobiela filmu vôbec neškodí, práve naopak. 80%. (04.12.2011)

„Zjistil jsem, že se bojí ohně.“ Ne že bych toho od filmu čekal zrovna moc, ale přesto se i tak dostavilo zklamání. Spolíhal jsem na to, že mi film nabídne pořádnou atmosféru, napětí a třeba i sem tam dobrou lekačku, což je myslím pro tenhle žánr to základní, ale vystřízlivění přišlo už u úvodního setkání se zombíkem, které mě skoro rozesmálo. Další výstupy však už tolik ne, došlo mi totiž konečně, že jsou myšleny zcela vážně a začaly vyznívat spíš trapně než strašidelně. Do toho otravná ženská hrdinka, takříkajíc totálně na ranu, jíž postupně nepřejete nic jiného, než aby co nejdřív skončila na talíři nějakému pěkně hladovému nemrtvému. Ze zombíků navíc nejde cítit pomale žádný strach, když je dokáže ubít jeden jediný člověk, a to ještě miniaturní „zbraní“, to už by bylo snad těžší zabít mouchu plácačkou (a vzhledem k tomuto faktu pak nechápu, jak to mohli živí později tak podělat). Pakli-že jsem to pochopil správně (což nemusel), že je Noc oživlých mrtvol opravdu horor a ne jeho parodie, tak nemůžu dát vyšší hodnocení než ušmudlané 2*. A konec? Zmar, trapas, či něco, co mě mělo zneklidnit? Snad je to ta třetí možnost. (05.08.2013)

George A. Romero ovplyvnený prácou svojho otca vystupujúceho na obrazovke ako herec z reklamy, sa vydal vo svojich začiatkoch podobnou cestou, a to práve tvorbou krátkych scénok a reklamných spotov pre televíziu. U reklamy, vďaka ktorej získal nejaký ten režijný cit, ho nechať by bola škoda. Nastalo sa a tak Romero ako 28 ročný mladík vytvoril nie len jeden zo svojich najlepších filmov, ale aj jednu z najväčších zombie klasík vo filmovej histórií všeobecne - Night of the Living Dead, v ktorej sa objavil aj on sám v malej roličke reportéra. Čierno-biela (zámerne) klasika dokáže zaujať aj po tých dlhých rokoch, počas ktorých ostré zuby času vytrvalo hrýzli, ale nič neodhryzli, pretože autorov prístup bol evidentne hneď od začiatku plný rozvážnosti, citu pre film a rozmyslu. Rýchly úvod bez zbytočného vysvetľovania príčin, ale o to viac mrazivejší, poskytujúci priestor na vlastné zamyslenie, dokáže diváka stále zamestnať a chytiť až natoľko, že sa do neho hlboko ponorí. Osudy ľudí, ktorých Romero vrhol priamo do bezprostrednej línie boja o prežitie, som preto sledoval so značným záujmom, cítil som s nimi, bál sa s nimi a vychutnával tú nadčasovú prácu. Romero a film sa navzájom našli! Na reklamu však Romero nezanevrel a pripomenul si ju prácou na televíznom spote, ktorý propagoval hru Resident Evil 2 (Biohazard 2), a to z pozície režiséra. Komu sa Night of the Living Dead značne zapáčil, rozhodne by nemal opomenúť o štyri roky mladšiu klasiku s Vincentom Priceom - L' Ultimo uomo della Terra (1964), ktorá evidentne poslúžila Romerovi ako inšpirácia pri tvorbe jeho zombie prvotiny. (09.02.2007)

Velká klasika na mě nezapůsobila nijak oslnivým dojmem, ale i tak musím uznat, že své specifické kouzlo to rozhodně má. Především stojí za zmínku stupňující se atmosféra a perfektně zvolené prostředí odlehlého statku, kde pohled na zvyšující se počet lopotných zabijáků nevěstí nic dobrého. Navíc Romero byl vyloženě zrozen pro zombie žánr a umí s ním skvěle pracovat, takže i pomalu se potácející a chabě namaskovaní herci dokáží vyvolat stejný pocit znepokojení, jako moderní sprintující příšery. Co mě ale hrozně dráždilo (kromě příšerného dabingu), bylo naprosto nemožné chování hlavních postav, kdy pouze jedna jediná byla schopná racionálního uvažování, zatímco ostatní jen naříkali nebo zkameněle koukali do stěny. Ale jak jsem se prvních dvacet minut jen nechápavě usmíval, nakonec se z toho opravdu vyklubal velice slušný a napínavý horůrek :) Hodnocení je přesně mezi 3 a 4*. Ke 4* se přikláním hlavně proto, že se jedná o nepopiratelný skok v daném žánru a koneckonců stále i o jeden z jeho nejlepších zástupců... (09.04.2013)