Candyman

Nadšenie z novodobého pokračovania ma prinútilo pozrieť si pôvodný film. Jediným plusom je Virginia Madsen, ktorá kombinovala sexy vzhľad a herecké schopnosti, čo je v hororovom svete niečo naozaj bonusové. Na prvú dobrú mňa napadne, ako ďalší vhodný príklad, Naomi Watts a Kruh. Candyman z roku 1992 nemá ani zďaleka tak vymazlený vizuál ako pokračovanie. Čo však majú oba filmy spoločné? Ani jeden nevzbudzuje strach. Candyman 2001 je skvelo vyzerajúca strašidelná báchorka, Candyman 1992 je psycho drama s nadprirodzenou nadstavbou, ktoré z dnešného pohľadu je dávno za zenitom. Vykašlite sa na originál a skočte hneď na pokračovanie. To Vám všetky dôležité udalosti prerozpráva a prsia Virginie si dohľadáte cez Google. (26.09.2021)

Převod Barkerovy místy trochu rozvleklé povídkové urban legendy „Zapovězené“ do filmové podoby se hodně povedl. Bezútěšnost a odcizenost sídliště je takřka hmatatelná (zvlášť když na podobném vyrůstáte) a legenda o Candymanovi je až romanticky nádherná. Opravdu příběh k půlnočnímu ohýnku. Pravda, Candymanova „krvavá práce“ není moc ukázaná, ale na tomhle ten příběh opravdu nestojí. Pravděpodobně životní role Tonyho Todda, myslím, že mnoho z nás si jeho ksicht spojuje práve s Candymanem, parádní herecký výkon Virginie Madsen (a to už nemluvím o jejím vzhledu). Zřejmě to není horor podle dnešního většinového gusta (neběhaj tu zombíci, nestříkaj litry krve, nemasakrujou tu zmutovaní úchyláci ani tu nelítaj vnitřnosti), ale pro mě to je hodně dobře vymyšlený a natočený příběh. Jen tak mimochodem, viděl jsem to s německým dabingem a Candymanovy německé proslovy jsou fakt děsivě perfektní a hodně povedené. (17.08.2009)

Když sem tenhle film, před několika lety viděl, líbil se mi, ale dal sem mu čtyři hvězdičky. Byl to fajn horor, ale romantická linka, v hororu, byla pro mně v té době, něco co sem úplně nebral pozitivně. Po několika letech, sem musel přehodnotit svoje hodnocení a i svůj názor na tenhle film. Osobně nevím pro, jestli to tím že se muj pohled na horory změnil, nebo jestli je to tím, že už mám něco nakoukáno a nebo nedej bože vyzrálost. Nicméně jo, dávám tomu pět hvězdiček, protože to neni jen horor o zabijákovi a finální dívce, která se postaví onomu zlu a porazí ho, je to mnohem víc. A to díky Philipu Glassovi, který svoji klavírní hudbou, vyvolává mráz po zádech, stylizací která spojuje realitu v Chicagu a duchařskou pověst a pak také díky, oné romantické lince, která se mi pvůdoně moc nelíbila. Když do toho ještě hodíte vynikajícího Tonyho Todda a také vynikající Virginia Madsen, kdy oba hrají svoje role uvěřitelně, a v případě Tonyho i soucitně, tak vám z toho vyleze film, který má nadčasovost. A však, co musím zmínit, je to, jak si film hraje s divákem, kdy vyvstávají určité pochyby, jestli si to hlavní hrdinka nepředstavuje jen ve své hlavě a nebo jestli opravdu nějaký Candyman existuje a ohrožuje ji tak. Je smutné, že dvě následující pokračování, sou horší a ještěm nohem horší, kdy jediný důvod proč ty film vidět, je prostě Tonny, který se snaží svoji postavu vybičovat, co nejvíc co to jen jde. Tak jako tak, tenhle film má pro mně, dnes stejnou míru kvality, jako první Halloween od Carpentera. (26.08.2021)

Barkerova tvorba je plná fantazie bez hranic, což už se nedá říci zcela o filmové podobě jeho povídky (na rozdíl třeba od Hellraisera, kterého si ovšem sám režíroval). Přesto mě baví i po letech. Madsenová je šťabajzna s jiskrou, Todd vyzařuje temné tajemství a nejlepší scénou je předávání včel. Krve mohlo být více, na rozpáraná těla ale naštěstí dojde, byť řezničinu v přímém přenosu si divák až tak neužije. Pěkná kamera snímá neutěšené interiéry vybydleného paneláku a Glassova hudba je samostatnou kapitolou. Téma bolesti a smrti je Barkerovi natolik vlastní, že nemohlo chybět ani zde. Dnes bych dal spíše tři silné hvězdy, ale původní čtyři nechám. Jsem zvědav na remake... (11.09.2020)

Vždy som obdivoval keď sa niekomu podarilo spojiť pár závadne, diametrálne odlišných rovín, ktoré často horrory predstavujú. Horrorovo-rozprávkovú a skutočnosť a ich spojenie, keď sa bájny príbeh mení v realitu. Tu ale nie je čo obdivovať. Naivný príbeh o odhaľovaní rozprávačky, ktorá sa zdá byť strašideľnou, navyše s chabými hercami. Koniec, snahu o netuctovú líniu, hromový hlas Tonyho Todda, pár ľakačiek a tie nechutné včely hodnotím pozitívne. 45%. (08.11.2007)