Candyman

Překvapivě skvělý film s atraktivní Virginií Madsen v hlavní roli, skvěle zvolenými lokacemi a fantastickou hudbou Philipa Glasse. Když jsem Candymana viděl poprvé někdy v pubertě, umíral jsem u něj hrůzou. Na nové zhlédnutí po letech už mi nepřišel strašidelný skoro vůbec (obzvláště samotná titulní postava Candymana, respektive všechny jeho stupidní repliky, jsou spíš trapas; navíc na včelách prostě nic strašidelného není, a to ani když je má někdo v puse), o to víc jsem tam nově docenil tu metarovinu s urban legends a skutečně delikátní soundtrack, který mě bezmezně nadchnul. Vážně mě to strašně bavilo - sledovat tu postupnou cestu Helen ke zkáze je zde velmi působivé, a znovu mě pobavil i samotný závěr, kdy dojde i na nevěrného manžílka. Candyman je podle mě pozoruhodný úkaz v jinak nevalné filmografii Bernarda Rose a současně sympatický závan starých dobrých devadesátek, který s lety jen získává na zajímavosti. (05.10.2018)

Barkerova tvorba je plná fantazie bez hranic, což už se nedá říci zcela o filmové podobě jeho povídky (na rozdíl třeba od Hellraisera, kterého si ovšem sám režíroval). Přesto mě baví i po letech. Madsenová je šťabajzna s jiskrou, Todd vyzařuje temné tajemství a nejlepší scénou je předávání včel. Krve mohlo být více, na rozpáraná těla ale naštěstí dojde, byť řezničinu v přímém přenosu si divák až tak neužije. Pěkná kamera snímá neutěšené interiéry vybydleného paneláku a Glassova hudba je samostatnou kapitolou. Téma bolesti a smrti je Barkerovi natolik vlastní, že nemohlo chybět ani zde. Dnes bych dal spíše tři silné hvězdy, ale původní čtyři nechám. Jsem zvědav na remake... (11.09.2020)

"Look into the mirror where the secret lies, just turn the lights down low and say it five times, from the spirit world comes a spiteful slave, seeking retrobution from beyond the grave....I leave no evidence and I leave no signs, because of hooked hand, many yeah have died, I'm out to get you, any way I can, this is not a game, it's real life the Candyman..." (04.03.2007)

Keď som bol malý chlapec, v školskej družine sa veľa rozprávalo o strašidelnej bytosti neurčitého vzhľadu zvanej Biela noha. Tieto detské povedačky veľmi efektívne fungovali zvlášť v neskoré jesenné popoludnia, keď tma prichádzala skoro, takže takmer prázdny školský areál sa menil na strašidelné a hostilné miesto. O pár rokov neskôr som počul o istom vypitvanom nebožtíkovi, ktorý údajne desí chodcov pri miestnom cintoríne ("Vráť mi moje pľúca!"). A keďže zbožňujem pochmúrne čaro takýchto "campfire stories", nemôžem Candymana neoceniť, zvlášť ak sa adaptácia Cliva Barkera pozoruhodne vydarila vďaka skľučujúcej atmosfére, Virginii Madsen, obskúrnym graffiti artefaktom a pocitu hrôzy, ktorá tu má divné, poetické kvality bližšie nejakej baladickej kompozícii než klasickému hororu, takže obdivovatelia Juraja Herza si pravdepodobne prídu na svoje. A propos Herzove filmy - hudba Philipa Glassa je mierne historizujúca, "staromajstrovská", na spôsob geniálnych Hapkových kompozícií z Panny a netvora či Deviateho srdca. Dej sa odohráva na devastovanom predmestí Chicaga, na skok od "kultivovanej" civilizácie, pričom veže ako Sears Tower či John Hancock Center sa zdajú byť nebezpečne blízko - žiadne centrum neexistuje, barbarská sila predmestia napokon všetko prevalcuje. Film je tak dobrý, že zo mňa učinil zbabelého jedinca, ktorý v žiadnom prípade nepovie Candymanovo meno pred zrkadlom päťkrát. Ale tých päť hviezdičiek rozhodne dám, akokoľvek si pohnevám Votrelca. (01.07.2005)

Film, ktorý neskutočne dobre pracuje s atmosférou. Tie zábery z vtáčej perspektívy na betónovú džungľu v sprievode Glassovej hudby sú zimomriavkové a efektné. Candyman je skvelou ukážkou spracovania Urban Legend. Prvá polovica je len akási šuškanda, kedy spolu s hrdinkou skúmame mýtus o ktorom máme svoje pochybnosti. Až v druhej polovici sa naplno ukážu všetky aspekty tejto prapodivnej legendy a postavy sú odrazu vhodné do kolotoča udalostí, aké nie sú schopné zastaviť. Má to logické kauzality a nebojí sa to ísť aj do riadnych krvavostí. Zároveň je to citlivé a ku koncu aj zvláštne uspokojivé. Myslím, že si tú Bakerovú poviedku vyhľadám. Nechýbalo málo k dokonalosti. Veľmi podarená chuťovka ukazujúca, že kedysi sa to dalo robiť dobre aj bez hlúpeho digitálu. (10.08.2021)