Zvláštní dny

Zaujímavý a dobrý film, ale mohol by byť ešte lepší keby James Cameron neprenechal tento zaujímavý námet svojej bývalej. Prvej polovici chýba väčší spád a tempo, čo je asi najväčšie mínus, ale potom ako sa rozbehnú naplno prvky skromnej sci-fi kriminálky to naberá grády. Ralph Fiennes a Angela Bassett v pohodičke utiahnú film a dobré im sekundujú aj Tom Sizemore či večný záporák 90tých Michael Wincott. Poteší aj kamera a záver je v celku luxusný, škoda pomalého úvodu. 80% - 4* (31.07.2016)

Kathryn Bigelow mám rád a ona je vlastne jediným dôvodom, pre ktorý som chcel tento film vidieť. 74 % síce nie je veľa, ale možno pôjde o nedocenený film. Chyba lávky! Ide o precenený film. Film so zaujímavým námetom, ktorý je žuvačkovito natiahnutý do dva a pol hodinovej dĺžky. A keby aspoň v tých dva a pol hodinách prebiehal nejaký normálny dej, tak možno. Ale všade bolo plno ľudí, všetci sa niekam ponáhľali, niekoho prenasledovali, niekoho vraždili, púšťali si tie svoje videá a vzdychali pri ich sledovaní ako najatí. Do toho trochu sexu, trochu rasizmu a na konci som ostal ako obarený, lebo hlavou mi blúdila otázka: Toto čo malo byť? Už nikdy nechcem o tomto filme počuť. Ale Kathryn Bigelow naďalej považujem za skvelú režisérku (21.03.2015)

„Zvláštne dni” , konkrétne sa v tomto prípade jedná len o posledné dva, so začiatočným dátumom 30. december 1999 a so stanoveným časom 1 hodina, 6 minút a 30 sekúnd ráno, a to s tromi šialenými výrastkami, ktorí sa akurát zrovna chystajú vylúpiť čínsku reštauráciu, pričom si to jeden z nich následne aj nahráva cez "SQUID" , čo znamená v preklade asi toto: „Nelegálne elektronické zariadenie, ktoré zaznamenáva spomienky a fyzické vnemy priamo z mozgovej kôry nositeľa na zariadenie podobné MiniDiscu na prehrávanie” a s končiacim sa na rovné »MILÉNIUM« , t. j. už 1. január 2000, čiže už po dvoch minútach a 46 sekundách po polnoci, kedy budem mať za sebou - neuveriteľne bujarú, silvestrovskú žúrku, na ktorú môžem sotva vonkoncom niekedy zabudnúť, keď sa mi tak predsa extrémne vryla do pamäte... Akýmsi prostredníkom celej „veselice” je/bude postava Lennyho Nera, ktorá nielenže kšeftuje s týmito diskami, kedy si môže kľudne prehrať napríklad i takú explicitnú vraždu prostitútky, ale aj súčasne prebieha v tomto prostredí i akýsi vojnový stav, ktorý majú pod taktovkou policajné zložky LAPD, keď i u nich sa určite nájdu nejaké » čierne ovce « , alebo pouličné nepokoje čoraz intenzívnejšie naberajú na obrátkach, a tak nie je žiadna núdza o potenciálnu zrážku - demonštrantov proti „cajtom” , ale toho zmätkového miš-mašu, je v podstate ešte oveľa viac, až si teraz normálne myslím, že autor scenára James Cameron, musel snáď pojesť samé, divé huby (muchotrávky), či opäť mal extrémne divoké sny, ako býva v jeho typickom zvyku, keď potom vymyslel extra digitalizovaného Avatara... ? Hlavný predstaviteľ Ralph Fiennes, ináč po celý čas vyzeral, ako Bradley Cooper, povedzme z Hangoveru, až som miestami mával problémy ich dvoch vôbec rozoznať, že akoby mu vari sám z oka vypadol ! Nemyslím to ani tak z pohľadu alkoholového opojenia, ako skôr tou fyziognómiou ? Ozaj, všimli ste si to ? Toto je tak násilný, filmový zlepenec, ktorý na jednej strane trvá dlhých 2 a pol hodiny, no na strane druhej, sa toho v ňom udeje toľko absurdne-prehnaného, až je to normálne (ne)sympatické, že im musím skrátka všetkým fandiť, lebo vidieť pohromade tak veľa všelijakých, bizarných postavičiek, sa stopercentne nevidí úplne každý deň, no zároveň to vidieť v celej svoje kráse znovu, už viac absolútne netúžim ! Po Bode zlomu sa režisérka niekoľkonásobne viac odtrhla z reťaze, že tu niečo nie je s kostolným poriadkom... !? Toto nie sú „zvláštne dni” , toto sú mimoriadne psie dni, aké by som prežiť nechcel ani v najdivokejšom sne. PS: Vo filme je absolútne nekontrolovateľný obsah teroru, ktorý je až samoúčelný, pretože netuším, čo si ním tvorcovia vlastne sľubovali ! Až mám dojem, že kvôli výslednému efektu... ? I napriek negatívnym dojmom, 60 % ponechám ! Oproti Point Break, sklamanie. (28.10.2020)

Jak vidno, na databázi sklízí Zvláštní dny rozpačitá hodnocení i komentáře. Mnozí si s touhle temnou akční kriminálkou se sci-fi námětem neví rady. Za sebe tvrdím, že jsem si tuhle kyberpunkem silně ovlivněnou záležitost se špinavými charaktery a apokalyptickou atmosférou velkoměsta, co už dávno nezvládá samo sebe, opakovaně skvěle užil. Tradičně dobrý Fiennes tady podává fantastický výkon a Juliette Lewis tady ještě nepoznamenaly drogové experimenty a plastické operace. Mám vlastně jen dvě výhrady. Kyberpunk tradičně pracuje se silnými ženskými charaktery a o Kathryn Bigelow se říká, že má koule. Její hrdinka nicméně vydá za větší vojenskou jednotku a ta akční část je díky ní poněkud přehnaná a lacině efektní. No a ten nůž zaražený až po rukojeť v zádech smolařského hrdiny by v reálném životě představoval předčasné ukončení zápasu a vlastně i filmového příběhu, nikoliv předehru k efektnímu zvratu souboje. Celkový dojem: 75 %. (03.04.2015)

„You see?“ Postmoderní neo-noir, který tradiční zpochybňování elementárních jistot povyšuje do nové dimenze. V době plně medializovatelné paměti, kdy se člověk sám stává záznamovým médiem a vzpomínky dobře obchodovatelným zbožím, nenávratně mizí hranice mezi přítomností a minulostí, mezi veřejným a soukromým, mezi dílem a tvůrcem. Post-ideologický věk, v němž jsou znevažovány veškeré myšlenkové směry a jedinou přetrvávající logikou je logika trhu, neumožňuje projevit skutečné city, vyřknout ideu a myslet ji vážně. Romantický vztah nahradila tělesná rozkoš na jednu noc. V krajním případě jenom virtuální. Rozpad dlouhodobého soužití dvou lidí je ve Zvláštních dnech symbolicky vázáno na ztrátu Víry (Faith), jak se Lennyho přítelkyně jmenuje. K útěkům do idyly, do nepřetechnizovaného světa a ke dnům v doslovném i přeneseném významu prostoupeným světlem, slouží přístroj, prostředek zastupující nejen drogy, ale v širším smyslu celý život. Šíření informací bez kontextu, s důrazem na okamžitou emoční (a pokud možno i fyzickou) odezvu, lidi zbavuje zodpovědnosti a nutnosti myslet. Stačí teď a tady vidět a prožít tohle. Potřeba ohraničit své neuchopitelné zakoušení světa dosáhla absurdních rozměrů. Neboť byly vyčerpány reálné možnosti, jak lépe poznat svět, přišla na řadu oblast imaginárního, ovšem nemajícího se zakrnělou lidskou imaginací mnoho společného – na společný, díky technologiím každému srozumitelný a snadno přepisovatelný kód lze nyní převést i obsah mysli. Poslední soukromé vlastnictví se stalo široce dostupným. Relativita subjektivního vnímání světa byla zněkolikanásobena. Co vidíme, když vidíme, co viděl někdo jiný? Klasický prostředek filmového vyprávění, flashback, pronikl do reality. Jenže „Are you sure it’s real?“ Cameronův vizionářský scénář nabízí filozoficky výživného materiálu na několik filmů, což je největší výhra i největší slabina Zvláštních dnů. Své si v nich najdou teoretikové médií, prorokové apokalypsy, fanoušci sci-fi i feminismu (ženy jsou zde minimálně morálně silnější než muži). Obdiv patří také Kathryn Bigelow, která tohle myšlenkové monstrum dokázala jakž takž zkrotit. Temná prostředí přeplněná obrazy (a obrazy obrazů) a zvuky a snímaná v dlouhých steadicamových záběrech s minimální hloubkou ostrosti skoro vyvolávají závrať. Pozornost je kvůli světelnému a zvukovému rozptylování permanentně podrobována zatěžkávací zkoušce. Nejsme naváděni, čeho si máme všímat, tak trochu se spoléhá na trénovanost zraku člověka, jehož skopický režim charakterizuje slovo „roztěkanost“. Nestálost vjemu skutečnosti, který si stačí dohledat a přehrát, vytlačuje potřebu zrakem na objektu zájmu chvíli setrvat.  Není to na koukání dvakrát příjemné a vše příznačně směřuje k rozpadu a rozbití obrazu (ve finále jako z Dámy ze Šanghaje), ale takhle nějak realitu zakoušíme a tedy i žijeme. Život v nevědomí a v nevidění. 85% (31.07.2022)