Zvláštní dny

Atmosférická sci-fi, která si mě získala už jen tím, že začíná na mé třinácté narozeniny :-). Působivý first person začátek vás prostě buď chytne (já byl nadšený) nebo ne (mamča ten film vzdala po půl hodině). Ralph Fiennes hraje jako o život (hodně netradičního) ukecaného hláškaře, který má většinu filmu všechno jen ne štěstí (mimochodem je docela stylové, že se Lenny jmenuje po vypalovacím programu - Nero :-). Cameronův rukopis je vidět jasně, i když mu celkovou formu dává jeho bývalá manželka Kathryn Bigelow. Lidstvo je tu vyobrazené většinou jako banda zlých cvoků, feťáků nebo prostě blbců a jediná kladná postava je tu v podstatě Mace. Temná vize budoucnosti/minulosti z celého snímku doslova kape. Když dnes se ohlédnu těch deset let zpátky, jsem docela rád, že to takhle nevypadalo. Jsem kouzelník. Ježíšek podvědomí. Řekni cokoliv, pomysli na to a můžeš to mít.... (25.12.2009)

„You see?“ Postmoderní neo-noir, který tradiční zpochybňování elementárních jistot povyšuje do nové dimenze. V době plně medializovatelné paměti, kdy se člověk sám stává záznamovým médiem a vzpomínky dobře obchodovatelným zbožím, nenávratně mizí hranice mezi přítomností a minulostí, mezi veřejným a soukromým, mezi dílem a tvůrcem. Post-ideologický věk, v němž jsou znevažovány veškeré myšlenkové směry a jedinou přetrvávající logikou je logika trhu, neumožňuje projevit skutečné city, vyřknout ideu a myslet ji vážně. Romantický vztah nahradila tělesná rozkoš na jednu noc. V krajním případě jenom virtuální. Rozpad dlouhodobého soužití dvou lidí je ve Zvláštních dnech symbolicky vázáno na ztrátu Víry (Faith), jak se Lennyho přítelkyně jmenuje. K útěkům do idyly, do nepřetechnizovaného světa a ke dnům v doslovném i přeneseném významu prostoupeným světlem, slouží přístroj, prostředek zastupující nejen drogy, ale v širším smyslu celý život. Šíření informací bez kontextu, s důrazem na okamžitou emoční (a pokud možno i fyzickou) odezvu, lidi zbavuje zodpovědnosti a nutnosti myslet. Stačí teď a tady vidět a prožít tohle. Potřeba ohraničit své neuchopitelné zakoušení světa dosáhla absurdních rozměrů. Neboť byly vyčerpány reálné možnosti, jak lépe poznat svět, přišla na řadu oblast imaginárního, ovšem nemajícího se zakrnělou lidskou imaginací mnoho společného – na společný, díky technologiím každému srozumitelný a snadno přepisovatelný kód lze nyní převést i obsah mysli. Poslední soukromé vlastnictví se stalo široce dostupným. Relativita subjektivního vnímání světa byla zněkolikanásobena. Co vidíme, když vidíme, co viděl někdo jiný? Klasický prostředek filmového vyprávění, flashback, pronikl do reality. Jenže „Are you sure it’s real?“ Cameronův vizionářský scénář nabízí filozoficky výživného materiálu na několik filmů, což je největší výhra i největší slabina Zvláštních dnů. Své si v nich najdou teoretikové médií, prorokové apokalypsy, fanoušci sci-fi i feminismu (ženy jsou zde minimálně morálně silnější než muži). Obdiv patří také Kathryn Bigelow, která tohle myšlenkové monstrum dokázala jakž takž zkrotit. Temná prostředí přeplněná obrazy (a obrazy obrazů) a zvuky a snímaná v dlouhých steadicamových záběrech s minimální hloubkou ostrosti skoro vyvolávají závrať. Pozornost je kvůli světelnému a zvukovému rozptylování permanentně podrobována zatěžkávací zkoušce. Nejsme naváděni, čeho si máme všímat, tak trochu se spoléhá na trénovanost zraku člověka, jehož skopický režim charakterizuje slovo „roztěkanost“. Nestálost vjemu skutečnosti, který si stačí dohledat a přehrát, vytlačuje potřebu zrakem na objektu zájmu chvíli setrvat.  Není to na koukání dvakrát příjemné a vše příznačně směřuje k rozpadu a rozbití obrazu (ve finále jako z Dámy ze Šanghaje), ale takhle nějak realitu zakoušíme a tedy i žijeme. Život v nevědomí a v nevidění. 85% (31.07.2022)

Zvláštny film, ktorý vo svojej dobe spôsobil takmer revolúciu, a ešte dnes pôsobí ako pokrokové zjavenie. Vlastne by som sa nebál tento film označiť za geniálny a prelomový - je jednou z množstva inšpirácií Matrixu, ale zďaleka nielen jeho, už teraz ma napadajú ďalšie filmy a seriály, ktoré od neho okato a bohato opisujú. Rámec príbehu v podobe tušenia predpovedanej apokalypsy roku 2000 je silné a zaujímavé. Koniec sveta, verejné nepokoje, otázka rasizmu, vraždiaci policajti, ktorí sa snažia zahladiť stopy, hlavní hrdina na šikmej ploche, armádna technológia na autentický záznam kúsku vášho života... Je tu toho viac než dosť. Myšlienka zachytávania vlastných zážitkov na špeciálny prístroj, ktorý umožňuje ich prežitie tak, ako by to bola skutočnosť, je nákazlivá a atraktívna. Je vidieť, že sa do toho zapojil aj James Cameron a pomohol príbeh vypiplať do dokonalosti. Zaujímavá je vizuálna stránka, ktorá priam kričí niečo v štýle "Chcete navodiť dojem, že sú ulice plné tisícov ľudí a šíri sa anarchia? Tak tam proste tie tisíce ľudí, policajtov, armádu, výbuchy, oslavy a všetko narvite!". Každý záber je tak presýtený, tak živý, tak živelný a úchvatne preplnený, že celá story a mesto pôsobia odrazu omnoho skutočnejšie. Druhá stránka vizualizácie sú zábery z prvej osoby, ktoré sú nesmierne dynamické a naservírujú vám poriadnu porciu adrenalínu (ako hneď úvodná sekvencia), alebo vzrušenia (mám chuť pridať hviezdičku za hafo odvážnych scén; od lesbického sexu po Juliette Lewis hore bez). Tu nachádzam paralelu medzi vrahom Iris, ktorý ju donúti pozerať sa naňho jeho očami, cez jeho nahrávacie zariadenie, s podobnou situáciou v prvej sérii Ghost in the Shell: Stand Alone Complex, kde sa môžeme stretnúť s postavou sériového vraha, ktorý síce neznásilňuje, zato zvlieka z kože a pritom rovnako necháva obete - ženy sa na seba pozerať. Čerešničkou na chutnej a napínavej torte s kriminálnou zápletkou a kopou akcie je hviezdny štáb a obsadenie - od Kathryn Bigelow a Cameron cez Fiennesa, Lewis, Sizemora a Bassetovú až po D'Onofria a môjho obľúbenca Fichtnera. "Víš, proč jsou filmy pořád lepší než playback? Protože když přijdou titulky a rozsvítí se světla, lidé vědí, že je konec. JE KONEC!" 80% (01.05.2014)

Být to na mě, dám přednost vzpomínkám před tuctovou kriminálkou a krátím, minimálně o půl hoďky. Film je totiž zbytečně zdlouhavý a pořádně se začíná odehrávat až zhruba s padesátou minutou. Jinak má ale výbornou pochmurnou atmosféru, kterou mi chvilkama připomínal Blade Runnera a v hlavní roli Fiennese, který mi celou dobu neskutečně připomínal Bradleyho Coopera. (03.01.2013)

No myslela jsem si, že mi s tímhle filmem utekl nějaký klenot, ale nestalo se tak. Na jednu stranu zajímavá sci-fi premisa s krimi zápletkou, sexy mladý Ralph Fiennes v roli bývalého detektiva, který si sám podělává život, a nadupaná Angela Basset jako jeho zamilovaná pragratická kamarádka, která je pro něho schopná zmlátit bandu divných existencí. Atmosféra upadajícího New Yorku tesně před oslavou příchodu nového tisíciletí. Tom Sizemore v šílené paruce půjčené z asi pornofilmu z 80. let (možná? Není to můj žánr...). Na druhou stranu Kathryn Bigelow nezvládla tenhle kousek urežírovat. Film se zvlášť v první půlce příííšerně vleče, je tam spousta scén navíc, které odvádějí pozornost od hlavní krimi zápletky. Říká se, remake si nezaslouží staré a dobré filmy, ale špatné filmy s výbornou premisou. Tohle je jeden z nich. Akorát toho mladého sexy Ralpha Fiennese je škoda. :-( (09.02.2021)