Zvláštní dny

(50%) ZVLÁŠTNÍ DNY, zvláštní film! Na tu dobu jistě svým způsobem pokrokové sci-fi, ale mě to moc neuchvátilo. Tu atmosféru to má vcelku slušnou, a to výhradně na začátku, pak už se neubráním pocitu nudy a nevyužití scénáře. Možná moc kecám, ale do děje mě to nevtáhlo. Ta stopáž 145 min je zde přestřelená. Ralph Fiennes je zde ale výborný, jeho role mu sedla. Zbytek herců nic moc, zápletka mě nebavila a ani finále, tvořené pointou, které svůj smysl dávalo, ale i tak. Sem tam tu máme nějakou akci, neohrabané a krvavé rvačky … Vizuál je takový obyčejný, ale jak říkám, chtělo by to víc dopilovat scénář a obohatit to téma. Protože furt se honit za nějakými cédéčky, to mě moc neuspokojilo. Svoji úroveň to má, tak tu třetí hvězdu zde udělím s vypětím všech sil. Čistý průměr. (08.10.2020)

Nekonečně zmatená párty. Mít auto tu znamená vlastnit mobilní klid a bezpečí, zastavit čas a být součástí vyšší spořádané společnosti. Vně auta jde o smyslu zbavenou dekadenci. Snímek má několik hodně silných scén a nápadů, ale dost to zabijí totálně neopodstatněná délka a úsměvně nekvalitní scénář, ve kterém lze vyčíst oblíbené dějové berličky jako je selektivní až absentující logika uvažování a konání postav, cheatování pohledem do budoucnosti a na různá místa planety v jeden okamžik, šíleně překombinované motivy a zápletky a evergreen v podobě závěrečné zpovědi hlavního enemáka (kteoru jsem si mmch musel pustit několikrát a s pauzama, abych se v tom geniálním plánu neztratil). Ale tak byl Silvestr, dá se to pochopit. (27.06.2016)

Režisérka Kathryn Bigelow natočila podle scénáře svého bývalého manžela (nikdo menší než James Cameron) stylový, temný, sci-fi thriller se zajímavou detektivní zápletkou a zdařilými hereckými výkony. Fiennes mi sice do role úplně nesedl ale popral se s ní více než dobře stejně jako ostatní herci. Vizuální stránka filmu je výborná a trochu připomíná "špinavý" styl Ridleyho Scotta z kultovního "Blade Runnera". Převážně pak záběry z disků, které si obyvatelé pouštějí do hlavy pro zvýšení adrenalinu a s kterými obchoduje hlavní hrdina jsou natočeny dokonale. Jedná se o disky, které skrývají zážitky jiných lidí a tudíž není problém zažít "na vlastní kůži" přepadení obchodu, sex nebo dokonce i vraždu. Jedná se o dlouhé sekvence viděné očima zúčastněných a díky své působivosti představují to nejlepší z celého filmu. Samotná detektivní část je trochu zdlouhavější a rozjede se až v druhé půlce filmu a popravdě závěr mohl být také vyřešen lépe. Nic to však nemění na faktu, že se jedná o nápaditou, napínavou a vizuálně úchvatnou podívanou. (29.07.2009)

"Třeba se chcete dát zbičovat jeptiškou. Můžete cokoli." Děkuju, nechci. Ale určitě bych našel pár svejch fantazií, který bych si s technologií SQUID docela rád užil. Takže je možný, že kdybych Zvláštní dny sledoval se síťkou na hlavě, tak by to bylo za plnou palbu, protože tohle divoký vítání roku 2000 je mnohem lepší, než jak si ho pamatuju. Je to zamotaný a nikomu se nedá věřit. Jen Mace. Miluju ji. Takovou kamarádku jsem vždycky chtěl a za sexbombu Faith bych ji vyměnil bez váhání. Tohle je zkrátka budoucnost, která se už dávno stala minulostí, i když ještě nenastala. Takhle jednoduchý to je a mě to vždycky bavilo. (03.05.2022)

„You see?“ Postmoderní neo-noir, který tradiční zpochybňování elementárních jistot povyšuje do nové dimenze. V době plně medializovatelné paměti, kdy se člověk sám stává záznamovým médiem a vzpomínky dobře obchodovatelným zbožím, nenávratně mizí hranice mezi přítomností a minulostí, mezi veřejným a soukromým, mezi dílem a tvůrcem. Post-ideologický věk, v němž jsou znevažovány veškeré myšlenkové směry a jedinou přetrvávající logikou je logika trhu, neumožňuje projevit skutečné city, vyřknout ideu a myslet ji vážně. Romantický vztah nahradila tělesná rozkoš na jednu noc. V krajním případě jenom virtuální. Rozpad dlouhodobého soužití dvou lidí je ve Zvláštních dnech symbolicky vázáno na ztrátu Víry (Faith), jak se Lennyho přítelkyně jmenuje. K útěkům do idyly, do nepřetechnizovaného světa a ke dnům v doslovném i přeneseném významu prostoupeným světlem, slouží přístroj, prostředek zastupující nejen drogy, ale v širším smyslu celý život. Šíření informací bez kontextu, s důrazem na okamžitou emoční (a pokud možno i fyzickou) odezvu, lidi zbavuje zodpovědnosti a nutnosti myslet. Stačí teď a tady vidět a prožít tohle. Potřeba ohraničit své neuchopitelné zakoušení světa dosáhla absurdních rozměrů. Neboť byly vyčerpány reálné možnosti, jak lépe poznat svět, přišla na řadu oblast imaginárního, ovšem nemajícího se zakrnělou lidskou imaginací mnoho společného – na společný, díky technologiím každému srozumitelný a snadno přepisovatelný kód lze nyní převést i obsah mysli. Poslední soukromé vlastnictví se stalo široce dostupným. Relativita subjektivního vnímání světa byla zněkolikanásobena. Co vidíme, když vidíme, co viděl někdo jiný? Klasický prostředek filmového vyprávění, flashback, pronikl do reality. Jenže „Are you sure it’s real?“ Cameronův vizionářský scénář nabízí filozoficky výživného materiálu na několik filmů, což je největší výhra i největší slabina Zvláštních dnů. Své si v nich najdou teoretikové médií, prorokové apokalypsy, fanoušci sci-fi i feminismu (ženy jsou zde minimálně morálně silnější než muži). Obdiv patří také Kathryn Bigelow, která tohle myšlenkové monstrum dokázala jakž takž zkrotit. Temná prostředí přeplněná obrazy (a obrazy obrazů) a zvuky a snímaná v dlouhých steadicamových záběrech s minimální hloubkou ostrosti skoro vyvolávají závrať. Pozornost je kvůli světelnému a zvukovému rozptylování permanentně podrobována zatěžkávací zkoušce. Nejsme naváděni, čeho si máme všímat, tak trochu se spoléhá na trénovanost zraku člověka, jehož skopický režim charakterizuje slovo „roztěkanost“. Nestálost vjemu skutečnosti, který si stačí dohledat a přehrát, vytlačuje potřebu zrakem na objektu zájmu chvíli setrvat.  Není to na koukání dvakrát příjemné a vše příznačně směřuje k rozpadu a rozbití obrazu (ve finále jako z Dámy ze Šanghaje), ale takhle nějak realitu zakoušíme a tedy i žijeme. Život v nevědomí a v nevidění. 85% (31.07.2022)