Zvláštní dny

„You see?“ Postmoderní neo-noir, který tradiční zpochybňování elementárních jistot povyšuje do nové dimenze. V době plně medializovatelné paměti, kdy se člověk sám stává záznamovým médiem a vzpomínky dobře obchodovatelným zbožím, nenávratně mizí hranice mezi přítomností a minulostí, mezi veřejným a soukromým, mezi dílem a tvůrcem. Post-ideologický věk, v němž jsou znevažovány veškeré myšlenkové směry a jedinou přetrvávající logikou je logika trhu, neumožňuje projevit skutečné city, vyřknout ideu a myslet ji vážně. Romantický vztah nahradila tělesná rozkoš na jednu noc. V krajním případě jenom virtuální. Rozpad dlouhodobého soužití dvou lidí je ve Zvláštních dnech symbolicky vázáno na ztrátu Víry (Faith), jak se Lennyho přítelkyně jmenuje. K útěkům do idyly, do nepřetechnizovaného světa a ke dnům v doslovném i přeneseném významu prostoupeným světlem, slouží přístroj, prostředek zastupující nejen drogy, ale v širším smyslu celý život. Šíření informací bez kontextu, s důrazem na okamžitou emoční (a pokud možno i fyzickou) odezvu, lidi zbavuje zodpovědnosti a nutnosti myslet. Stačí teď a tady vidět a prožít tohle. Potřeba ohraničit své neuchopitelné zakoušení světa dosáhla absurdních rozměrů. Neboť byly vyčerpány reálné možnosti, jak lépe poznat svět, přišla na řadu oblast imaginárního, ovšem nemajícího se zakrnělou lidskou imaginací mnoho společného – na společný, díky technologiím každému srozumitelný a snadno přepisovatelný kód lze nyní převést i obsah mysli. Poslední soukromé vlastnictví se stalo široce dostupným. Relativita subjektivního vnímání světa byla zněkolikanásobena. Co vidíme, když vidíme, co viděl někdo jiný? Klasický prostředek filmového vyprávění, flashback, pronikl do reality. Jenže „Are you sure it’s real?“ Cameronův vizionářský scénář nabízí filozoficky výživného materiálu na několik filmů, což je největší výhra i největší slabina Zvláštních dnů. Své si v nich najdou teoretikové médií, prorokové apokalypsy, fanoušci sci-fi i feminismu (ženy jsou zde minimálně morálně silnější než muži). Obdiv patří také Kathryn Bigelow, která tohle myšlenkové monstrum dokázala jakž takž zkrotit. Temná prostředí přeplněná obrazy (a obrazy obrazů) a zvuky a snímaná v dlouhých steadicamových záběrech s minimální hloubkou ostrosti skoro vyvolávají závrať. Pozornost je kvůli světelnému a zvukovému rozptylování permanentně podrobována zatěžkávací zkoušce. Nejsme naváděni, čeho si máme všímat, tak trochu se spoléhá na trénovanost zraku člověka, jehož skopický režim charakterizuje slovo „roztěkanost“. Nestálost vjemu skutečnosti, který si stačí dohledat a přehrát, vytlačuje potřebu zrakem na objektu zájmu chvíli setrvat.  Není to na koukání dvakrát příjemné a vše příznačně směřuje k rozpadu a rozbití obrazu (ve finále jako z Dámy ze Šanghaje), ale takhle nějak realitu zakoušíme a tedy i žijeme. Život v nevědomí a v nevidění. 85% (31.07.2022)

Skoro k piatim! Totálne precízne zobrazenie absolútneho chaosu v uliciach New Yorku v silvestrovskú noc. Obdivujem schopnosť zrežírovať takéto obrovské masy ľudí do posledného detailu, aby každý niečo robil. Film vyžaruje skvelým herectvom, čo sa na takýto typ filmu často nevidí a tak isto aj ohromným nápadom, mierne s chuťou sci-fi. Ono vlastne skoro pol filmu neviete o čo ide, čo ja osobne na filmoch nemám vždy rád, ale tu to dávalo presný a nenudiaci spád. 85%. (08.08.2006)

Na přelomu tisíciletí (Silvestr 1999) se dostává na černý trh nová technologie SQUID, kterou používá FBI a která umožňuje zobrazit a nahrát pocity a obraz z centrální nervové soustavy člověka. Na téhle kostře postavil James Cameron (námět a scénář) příběh bývalého policisty (výborný Ralph Fiennes) obchodujícího s programy do nové technologické hračky. Dost temný a dost dobrý Sci-fi krimi-thriller paní Kathryn Bigelow. Je sice chvílemi také dost drsný, ale určitě potěší příznivce Sci-fi ve stylu "12 opic". (21.05.2003)

Paranoia is just reality on a finer scale.... Pre mňa je už len sledovať film s Ralphom Fiennesom v hlavnej roli hotové blaho. Angelu Bassett si v úlohách drsných dievčat takisto vychutnávam. Juliette Lewis tiež nikdy neodmietnem a Michael Wincott aj so svojím hlasom je jeden z najlepších záporákov, akých Hollywood kedy mal. Zaujímavý nápad, slušné spracovanie a byť to menej klišovité, zaslúžil by si takýto poctivý sci-fi akčňák aj 4 hviezdičky - a s Cameronovou réžiou by bol možno aj za 5. Dobrý film, niekoľko nezabudnuteľných výrokov, ale žiaden zázrak - avšak musím poznamenať jednu vec na záver: Tento film uzaviera jedna z najsilnejších katarzií, aké som vo filme zaznamenala... posledné scény, keď začne znieť While the Earth Sleeps od P.Gabriela a Deep Forest, majú neopísateľný emocionálny náboj. Aj keď to končí, ako to končí, aj keď je celý film za tri a pol hviezdičky, ten záver stál za to. Vďaka tej piesni, vďaka jej presnému načasovaniu a záverečnej scéne je to ako vynorenie sa z vody s hlbokým extatickým nádychom... (18.09.2005)

Hustý sci-fi/nesci-fi, který mi trošku připomělo eXistenZ, tim jak to je udělaný a použitím podobnýho nápadu s virtuální realitou, která je tady hodně zajímavá, ať už kvůli nápadu ukládání vzpomínek na disky a možnosti neustálýho znovuprožívání se všim všudy a nebo díky geníální firstperson kameře. Nicméně příběhu by určitě neuškodilo měnší zkrácení stopáže, jako ne že by to nějak nudilo, ale trošku mi přišlo, že to v určitých okamžicích postrádá tempo a spád ,což je celkem škoda, protože jinak je to super, včetně drsný Angely Bassett, která hodně zastiňuje 80% filmu chudáčkojidního Ralpha Finnese, kterej ale taky rozhodně neni špatnej (29.02.2008)