Zvláštní dny

Působivá sci-fi detektivka na hraně noirového žánru. Kathryn Bigelow umí s nočním L.A. pracovat naprosto skvěle a zaplivané uličky plné zkorumpovaného života na všech stranách zákona neopustí ani jednou. V nich jako ryba ve vodě pohybující se další charakterově velmi nevypočitatelný hrdina Ralph Fiennes opět podává další z řady svých výborných výkonů. Scénář Jamese Camerona je nadstandardní prací až do samotného závěru, který je nepěkným koncentrátem všech žánrových klišé včetně finálního rozuzlení, které fakt, že vrahem je zahradník, mohlo rozebrat ještě lépe. Přesto, i díky zvláštní náladě ze strachu z Y2K (mimochodem asi jedna z nejrealističtějších variací na toto ve své době strašácké téma), jsou Strange days i přes přemrštěnou stopáž maximálně působivé a odpustit jim lze mnohé. (06.08.2006)

RETRO SQUID – kouzelník, Ježíšek lidského podvědomí. Řekni, pomysli na to a můžeš to mít…. 2 dny do konce století, sex, rock, policejní brutalita, gangy a SUPERCONDUCTNG QUANTUM INTERFERENCE DEVICE, receptor nainstalovaný v TVÉ (jejich) hlavě. Chvíli drama, chvíli thriller a je to pěkně dlouhý. Že vrahem je ,,zahradník“ zbytečně sráží hlavně tu délku. Film však má hezky ponurou atmosféru a zajímavý příběh. Jen R.Fiennes charisma moc nepobral. Naštěstí vše vynahradí A.Bassett. Dnes už víme, že konec roku 2000 neznamenal konec světa a taky, že SQUID se teď shání stejně blbě jako tenkrát v roce 1995. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ *** (19.09.2009)

veľmi mi to pripomínalo Johnyho Mnemonica, samozrejme trochu viac sa to držalo pri zemi aj po stránke sci-fi aj po stránke akčnej, čiže je to také distingvovanejšie, keby to bolo o pol hodinku kratšie a ten záver neuhrali do takého amerického happyendu ale udržalo si to tú znepokojivo poloapokalzptickú atmosféru, ktorá sa buduje počas celého filmu, dal by som hodnotenie vyššie; zachrípnutý wincott bol pekne slizký, postava (ako aj výkon) fiennesa akési rozpačité, k nahej lewisovej sa nevyjadrujem - telíčko nádherné, ale to dievča, nehľadiac na jej herecké schopnosti, mi nie je veľmi sympatické; (24.01.2008)

„You see?“ Postmoderní neo-noir, který tradiční zpochybňování elementárních jistot povyšuje do nové dimenze. V době plně medializovatelné paměti, kdy se člověk sám stává záznamovým médiem a vzpomínky dobře obchodovatelným zbožím, nenávratně mizí hranice mezi přítomností a minulostí, mezi veřejným a soukromým, mezi dílem a tvůrcem. Post-ideologický věk, v němž jsou znevažovány veškeré myšlenkové směry a jedinou přetrvávající logikou je logika trhu, neumožňuje projevit skutečné city, vyřknout ideu a myslet ji vážně. Romantický vztah nahradila tělesná rozkoš na jednu noc. V krajním případě jenom virtuální. Rozpad dlouhodobého soužití dvou lidí je ve Zvláštních dnech symbolicky vázáno na ztrátu Víry (Faith), jak se Lennyho přítelkyně jmenuje. K útěkům do idyly, do nepřetechnizovaného světa a ke dnům v doslovném i přeneseném významu prostoupeným světlem, slouží přístroj, prostředek zastupující nejen drogy, ale v širším smyslu celý život. Šíření informací bez kontextu, s důrazem na okamžitou emoční (a pokud možno i fyzickou) odezvu, lidi zbavuje zodpovědnosti a nutnosti myslet. Stačí teď a tady vidět a prožít tohle. Potřeba ohraničit své neuchopitelné zakoušení světa dosáhla absurdních rozměrů. Neboť byly vyčerpány reálné možnosti, jak lépe poznat svět, přišla na řadu oblast imaginárního, ovšem nemajícího se zakrnělou lidskou imaginací mnoho společného – na společný, díky technologiím každému srozumitelný a snadno přepisovatelný kód lze nyní převést i obsah mysli. Poslední soukromé vlastnictví se stalo široce dostupným. Relativita subjektivního vnímání světa byla zněkolikanásobena. Co vidíme, když vidíme, co viděl někdo jiný? Klasický prostředek filmového vyprávění, flashback, pronikl do reality. Jenže „Are you sure it’s real?“ Cameronův vizionářský scénář nabízí filozoficky výživného materiálu na několik filmů, což je největší výhra i největší slabina Zvláštních dnů. Své si v nich najdou teoretikové médií, prorokové apokalypsy, fanoušci sci-fi i feminismu (ženy jsou zde minimálně morálně silnější než muži). Obdiv patří také Kathryn Bigelow, která tohle myšlenkové monstrum dokázala jakž takž zkrotit. Temná prostředí přeplněná obrazy (a obrazy obrazů) a zvuky a snímaná v dlouhých steadicamových záběrech s minimální hloubkou ostrosti skoro vyvolávají závrať. Pozornost je kvůli světelnému a zvukovému rozptylování permanentně podrobována zatěžkávací zkoušce. Nejsme naváděni, čeho si máme všímat, tak trochu se spoléhá na trénovanost zraku člověka, jehož skopický režim charakterizuje slovo „roztěkanost“. Nestálost vjemu skutečnosti, který si stačí dohledat a přehrát, vytlačuje potřebu zrakem na objektu zájmu chvíli setrvat.  Není to na koukání dvakrát příjemné a vše příznačně směřuje k rozpadu a rozbití obrazu (ve finále jako z Dámy ze Šanghaje), ale takhle nějak realitu zakoušíme a tedy i žijeme. Život v nevědomí a v nevidění. 85% (31.07.2022)

Když jsem tento film viděl poprvé, brečel jsem u něj. Když jsem jej po několika letech viděl podruhé, aniž bych to očekával, brečel jsem u něj znovu jako malé dítě... Naprosto geniální film, který má snad jen dvě vady. Jednak se na něm podepsal trochu jeho věk a neaktuálnost ve vztahu k miléniu a dále možná až příliš dlouhá stopáž, díky které rozjezd filmu trvá trochu déle. Ovšem jakmile se divák dostane "blíže k jednotlivým postavám", pronikne do spletitého, a přitom zdánlivě jednoduchého příběhu, přimražen a s očima přilepenýma k obrazovce vydrží až do samého závěru. Tohle je prostě geniální film, který má mnoho rozměrů, úžasné herecké výkony, úžasně vykreslené vztahy jednotlivých postav, mrazivou a smutnou atmosféru, na svoji dobu výborné ztvárnění a efekty, perfektní kameru atd. Plus jako bonus jedno z prvních použití "first person camera view", které se v dnešní době používá v hororech. Dále na svoji dobu dosti odvážné násilné scény. Fiennese moc nemusím, ale zde podává doslova excelentní herecký výkon. Juliette Lewis jako třešnička na dortu ukazuje kozy, jako by se nechumelilo, ale k tomu všemu i výborný herecký a pěvecký výkon. Od Sizemora jsem zvyklý i na přesvědčivější výkony, i když zůstává faktem, že hrál postavu podle jasného vzorce. Angela Bassett úžasná a byla to právě ona, která mě na konci filmu nejvíce rozbrečela… /90% + FILM ROKU/ (27.12.2023)