Rod Draka - Série 2 (2024) (série)
The Red Sowing
Režie:
Loni PeristereScénář:
David HancockKamera:
Vanja CernjulHudba:
Ramin DjawadiHrají:
Olivia Cooke, Emma D'Arcy, Matt Smith, Steve Toussaint, Eve Best, Graham McTavish, Sonoja Mizuno, Matthew Needham, Tom Glynn-Carney, Ewan Mitchell, Harry Collett, Bethany Antonia, Kurt Egyiawan (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Rhaenyra se snaží získat výhodu neobvyklými prostředky a Daemon naléhá na mladého lorda, aby povýšil jeho muže. (Max)
Recenze (50)
Zřejmě už jsme se všichni smířili s faktem, že je třeba se v rámci tohoto seriálu umět spokojit s málem. V takovém rozpoložení lze tento díl řadit spíše k těm povedenějším. Asi se shodneme na tom, že se v jednotlivých dílech takřka nic neděje a dobré díly se liší od těch špatných snad jen množstvím času, který je věnovaný drakům, kteří vypadají fantasticky. Finále je za dveřmi a zatím stále tápeme, kdo vlastně bude bojovat na čí straně, protože nezbylo na toto pletichaření zase tolik času, neboť sledujeme převážně halucinace Démona, dříve nejlepší postavy, jejíž dějová linka je jako sledovat schnout hovno na zdi. [75 %] ()
Po nějaké době epizoda na plný počet. Asi by nedávalo smysl, kdyby draka získal úplně někdo nový. Museli to být ti, které jsme nenápadně sledovali celou druhou řadu. A já jsem za to rád, poslední patnáctiminutovka vlastně zachránila celý díl - skvěle natočené a hrála i slušná hudba. Ještě oceňuji malinkého prcka, který si rozhodně nenechá srát na hlavu, a Daemonovi to pořádně ukázal. ()
Asi tentokrát půjdu dost proti ostatním hodnocením. Skvělé samozřejmě je, že se konečně začalo něco dít a došlo na draky se vším všudy, v tomhle směru se rozhodně nešetřilo. Takže se přece jen dočkali ti, kdo seriál sledují hlavně kvůli nim, a bylo na co se podívat. Dala bych 4*, ale ve věci, kterou většina lidí vůbec neřeší, mám další výhradu, a proto jdu za sebe níž. Celkový dojem dokážu popsat jenom přes spoilery. Už ve Hře o trůny se režisér a scénáristé kdovíproč bavili ponižováním Jona Sněha. Daemon sice není právě kladná postava, jenže dopadl stejně a mění se postupně na chudáka, od kterého se nic pořádného nečeká. Tentokrát ho v Harrenově shodili až na dno. Proto za jednání s mladým lordem Tullym a s říčními pány, kdy by na spoustu odbojných řečí stačilo jednoduše předvést draka, musím ubrat. Bylo to totiž ještě horší než dějová vata v předchozích dílech. Corlys Velaryon se zatím ke svým synům moc nezná. V původní verzi je naopak oba přivedl ke královně právě on, i když oficiálně jako svoje vnuky, nemanželské syny Laenora Velaryona (prvního Rhaenyřina manžela, toho, kterého Daemon odklidil). A protože Seasmoke předtím patřil Laenorovi, zůstala změna jezdce v rodině. O ovládnutí draka se v knížce pokoušel i druhý bratr. Neuspěl, ale přežil, tady to vzdal rovnou. Princ Jacaerys má zajímavý rozhovor s matkou. Vyjasňuje si svůj původ a je proti plánu zkoušet najít jezdce mimo urozené rody, i když v předloze je tak hledal sám. Rhaenyře odmlouvají i stájníci draků. Takže tenhle nápad se od začátku prezentuje spíš jako špatný, přitom - spoiler - v původní verzi byl výsledek tak 50:50, protože se do něj počítal i Addam se Seasmokem. Tady se ale karty rozdávají trochu jinak, takže uvidíme. Další kandidáti z Dračího kamene se moc nehrnou, a tak se (zase na rozdíl od předlohy) verbují až v hlavním městě. Rhaenyra je přivede Vermithorovi všechny najednou. Místo titulů a pozemků jim slibuje nekrvavé vítězství ve válce a vysvětluje, že si mají získat druhého nejzuřivějšího draka na světě. Užitečnou radu nebo svoji podporu jim nedá. Upřímně, vypadá to, jako by se jich spíš chtěla zbavit. Přesto se najde dobrovolník a teprve potom, co se drak na něm i na dalších kandidátech vyřádí, jde do první linie Hugh. Vlastně se nabídne jako oběť a drak, co právě poobědval, se s ním nakonec spřátelí. Ulf na útěku neprojeví ani zdaleka tolik odvahy. Má ale štěstí, potká Stříbrokřídlou a ta si ho vybere nejspíš z nudy. Pak výlet nezkušeného dračího jezdce do hlavního města. Vypadá to, že scénáristé chtěli prostě tohle téma vyřídit hromadně. Vždyť se najdou fantasy a pohádky, kde osedlávání draků a různých bestií najdete zpracované i líp. Ale pokud nechcete řešit tyhle detaily, je to samozřejmě na pohled opravdu něco, zvlášť v kontrastu k předchozím dílům. Alicent si zatím vyjede na osamělý výlet, ještě není jasné proč. Ale to, co si za mě opravdu drží kvalitu, je scéna z Rudé bašty, kdy Aegona podpírá dokonce i Larys. Ta byla výborná a nikdo ani nemusel mávat mečem. ()
Konečně! Po dvou slabších dílech, které mě i tak pořád dokázali bavit, tak přichází předposlední epizoda, která je perfektní. Daemonova linka poprvé za celou dobu v druhé sérii je super a vidím kam to tvůrci vedou tuhle postavu. Sice to má svoje mouchy a v předchozích dílech to nebylo ono, ale teď se mi to líbí. Rhaenyra se nadále snaží získat dračí jezdce a tady taky to dostálo svého posunu a jsem za to strašně rád. Pasáž s Vermithorem mi brala dech a přiznám se, že je to poprvé za celou dobu od dob Hry o trůny, kdy jsem měl z draka strach a respekt zároveň. Tahle pasáž se povedla na výbornou. No a konec (ačkoliv jednu věc jsem nepochopil, ale to je jedno) mi nadělil husinu a obrovský nadšení. Poslední záběr je krásnou perlou za touto epizodou a já už se netrpělivě nemůžu dočkat dalšího pondělí, kdy dorazí finále druhé série. Těším se. :) ()
Předposlední epizoda druhé série House of the Dragon se sice hemží draky, ohněm a vizuálními efekty, ale pod povrchem se skrývá prázdnota. Zdá se, že tvůrci se rozhodli vsadit všechno na efektní záběry draků, zatímco příběh a postavy zůstávají ploché a nedotažené. Ačkoli jsou draci úchvatní na pohled, nemohou sami o sobě zachránit epizodu, která zoufale postrádá hloubku a smysluplný vývoj děje. Epizoda se snaží být velkolepá, ale místo toho působí přeplácaně a povrchně. Rhaenyra možná ukazuje svou temnější stránku, ale ani to nedokáže zakrýt skutečnost, že děj se už několik epizod vleče bez skutečného posunu vpřed. Místo napínavé politické hry nebo důkladného prokreslení postav dostáváme další dávku draků a ohně, která působí spíše jako vizuální exhibice než jako podstatná součást příběhu. Navíc, pokusy o dramatické momenty a "velké odhalení" jsou často přehnané a působí spíše komicky než vážně. Epizoda se sice snaží vytvořit atmosféru napětí před finále, ale místo toho přináší jen opakování stejných schémat a unavuje diváky dalšími nezajímavými expozicemi. House of the Dragon se dostává do fáze, kdy se zdá, že tvůrci sázejí jen na to, co se leskne, a zapomínají na to, co dělalo původní Game of Thrones tak výjimečným – silné postavy, inteligentní dialogy a nepředvídatelné zvraty. Pokud se seriál v poslední epizodě nevzpamatuje, hrozí, že se stane jen dalším příkladem toho, jak se velké ambice mohou rozplynout ve vizuálních efektech bez skutečného obsahu. ()
Galerie (36)
Photo © Home Box Office (HBO)
Reklama