Rod Draka - Série 1

Seriál Hra o trůny se stal globálním fenoménem, to museli zaregistrovat i ti, kterým zápolení rodů Stark, Lannister a Targaryen nic neříkalo. Minimálně prvních 6. sérií si poté v rámci ohlasů vedlo nadstandardně, v rámci posledních dvou sérií se ovšem projevil fakt, že autor knižní předlohy George R. R. Martin nezvládl dopsat poslední dvě plánované knižní pokračování původních knih a tvůrci seriálu si tak museli výrazně jít svou vlastní cestou. A pro mnohé především závěrečná 8. série byla brutálním zprzněním toho, co na prvních sériích milovali. Hra o trůny ovšem pořád zůstává pravděpodobně největším hitem v historii stanice HBO a tudíž by se zákonitě nevyplatilo nechat svět Západozemí spát. Především i proto, že Martin nelenil a svět Západozemí razantně rozšířil. Seriál Rod Draka je tak založen na fiktivní kronice Oheň a krev, která pojednává o historii rodu Targaryen a stačilo jen čekat, zda se tvůrcům zvládne navázat na prvotní úspěch Hry o trůny. Rod Draka se primárně vrací k základům a k tomu, co hrálo především v prvních sériích Hry o trůny hlavní prim. Mluví se tu sice o snu Aegona Dobyvatele a pradávné hrozbě na Severu, prim tu ovšem hraje především politické pletichaření a s ním spojené dialogy. Přitom všem platí, že se tvůrci skutečně nemohli spolehnout na kdovíjak silné dialogy z předlohy, kdy je sama předloha skutečně pouze fiktivní shrnutí jednoho rodu. A přesto se tvůrcům s předloženým materiálem zvládlo vypracovat skvěle napsané tragické drama, které funguje díky fenomenálním dialogům a fenomenálním představitelům stěžejních rolí. Rod Draka si tak minimálně ze začátku zvládne diváka omotat prstu stejně jako to kdysi na samotném startu zvládla Hra o trůny. Je to pořád svět Západozemí a i když se tu sice vyskytují nejrůznější draci v plné kráse, je to pořád především Martinem vytvořený svět, který se snaží reflektovat nedostatky i špinavost nejen středověku, ale i současnosti. Prim tu ostatně hraje i fakt, že by na trůn Západozemí měla poprvé v historii usednout žena, kdy někteří možnost přítomnosti ženy na trůnu vnímají jako slabost, někteří tím ovšem okatě jen zakrývají svou zatvrzenou maskulinitu a obavy z toho, že by jim měla vládnout žena. Dokáže to reflektovat i debaty o tom, zda je vůbec možné, aby se v sexistické společnosti mohla jednou v demokratické společnosti k moci dostat žena (převážně v USA to nejspíš ještě nějakou dobu bude jedno velké TABU). Rod Draka v tomto ohledu zvládne mít neskutečný přesah, zajímavé je ovšem především to, že zvládne v rámci jedné série pokrýt 20 let událostí, kdy především zaznamenává změnu času a poměrů. Rod Draka má tak výhodu nejen v tom, že jsou jeho dialogy tolik vtahující, ale především v tom, že se toho skutečně za 10 epizod stihne pokrýt hodně. 1. série v zásadě zobrazuje vše stěžejní vedoucí k predikovanému Tanci draků a též zobrazení starého známého přísloví o tom, že když se údajně narodí nový Targaryen, bohové si hodí mincí, aby rozhodli, zda bude lord nebo blázen. I když bylo poté v tomto ohledu snadné říci, že bude seriál nadržovat jedné straně, po finiši prvních 10 epizod to vlastně zas tak snadné tvrzení není, kdy má každá strana prozatím své pro a proti a někoho, koho nelze definovat černobíle. Za 20 let se postavy nějakým způsobem vyvíjí, dochází k paralelám a nečekaným vývojům událostí a i když se takový Viserys I. ve fenomenálním podání Paddyho Considina snaží sebevíc rodinu rozdělenou ve dví opět spojit, díky různým intrikám a starým křivdám je jeho úsilí jednoduše zbytečné. Rod Draka se díky tomu nikdy nezbaví pachutě čiré tragédie. Jisté názory se vlastně nepletou a Rod Draka je do velké míry telenovela, ovšem o poznání lépe napsaná a především řemeslně zpracovaná. Miguel Sapochnik, který je zodpovědný za epizody Tvrdodomov či Bitva bastardů ze Hry o trůny zvládne předvést, že o svůj nejlepší formu zatím nepřišel a seriálu budou jeho schopnosti chybět, nováčci Greg Yaitanes, Claire Kilner a Geeta Vasant Patel poté zvládají výrazně nezaostat. Bravurní vedení herců, bravurní uchopení akčních sekvencí a bravurní těžení potenciálu. Samotná kronika Oheň a krev je do jisté míry založená na dohadech a tvůrci díky tomu mají v rámci scénáře do jisté míry volné ruce, právě originální nápady jsou v tomto případě často k prospěchu věci a zvládají ještě více prokreslit charaktery. Momenty jako je finále 1. série jsou prozatím jedním příkladem za všechny, kdy právě tyto rozhodnutí přispívají k tomu, že konflikt Zelených a Černých do budoucna nebude tak černobílý a každý přispěl svou trošku do mlýnku. Skladatel Ramin Djawadi navíc nevsadil pouze na to, že bude variovat nejsilnější hudební motivy ze Hry o trůny a každou epizodou pere jeden silný hudební motiv za druhým, které jednotlivým momentům dodávají ještě sílu navíc (nástup Viseryse v epizodě 8 budiž jedním příkladem za všechny). Rozpočet je na celém seriálu vidět a to se nemusí sázet na jednu velkou atrakci za druhou. Když ovšem dojde na draky v akci, je to radost, především ve finále 1. série, které dveře k Tanci draků jednou bravurní sekvenci v režii Yaitanese láká na něco fantastického. Ocenit se navíc skutečně musí casting stěžejních rolí a to především v těch momentech, kdy dojde na přeobsazení. Člověk se tak může snadno obávat, že fantastická Milly Alcock bude výrazně chybět, Emma D'Arcy jí ovšem v roli Rhaenyry Targaryen dokáže nahradit stejně bravurně jako Olivia Cooke v roli Alicent Hightower nahradila Emily Carey. Matt Smith má jako Daemon Targaryen výraznou a herecky důstojnou roli, kdy dokáže předvést, že mu celkem jdou prevíti, Rhys Ifans zde konečně dostává prostor zazářit a s odstupem času se bude vzpomínat především na Paddyho Considina v roli krále Viseryse, silný dojem poté dokáže zanechat i Steve Toussiant jako Corlys Valeryon. S jeho obsazením bude mít kvůli jeho barvě pleti pořád dost lidí problém, z Corlyse se ovšem po čase vyklubala jedna z nejzajímavějších postav celého seriálu a Toussaint minimálně silnou svého výkonu zvládne pochybovačům zatnout tipec.  V rámci Rodu Draka je poté skutečně zajímavé sledovat, jak se loajalita postav vyvíjí, stejně tak jak konfrontace dospělých ovlivňují jejich potomky. Skutečně platí, že se v politickém zákulisí nachází jisté nemorální bestie, neznamená to ovšem, že jsou jimi všichni. Přes nenávist a touhu na pomstu se u postav pořád projevují uvěřitelné lidské emoce a do jisté míry i pochopení. Největší síla sci-fi či fantasy vždy tkvěla v tom, kdy se sebevíce za vlasy přitažená a nerealistická látka zvládla polidštit a svět George R. R. Martina v tomto ohledu prakticky nemá konkurenci.  Po 10 epizodách je vlastně snadné říci, že tvůrci přesně zvládnou pracovat s budováním a atmosférou stěžejních momentů, rozhodnutí dávat si na čas navíc v tomto případě přináší ovoce. S odstupem času tak bude 1. série Rodu Draka po vzoru 1. série Hry o trůny vnímána primárně jako otevření Pandořiny skřínky, už cesta k Tanci draků ovšem v tomto podání stála za to. Nyní tak jen stačí doufat, že tvůrci nepoleví a Tanec draků dostojí nastaveným očekáváním. Stačí totiž závěrečný závěr finále 1. série a je jasné, že vývoj událostí rozhodně nebude příjemný.... (25.10.2022) (méně) (více)

Konzistentnější než poslední sérka Hry o trůny, ale stále ne dost konzistentní. Tvůrci však vycházeli z předlohy, která je jakousi kronikou vlády Targaryenů, což není úplně ideální. Výsledkem je, že spousta aspektů není dostatečně dobře prokreslena, což by mělo být doménou této látky (ale i každé jiné). Kvůli tomuto nedostatku jsem se ale na postavy nenapojil. Sice chápu, co se tam jakoby odehrává, ale neprožívám to. Kupříkladu vztah princezny Rhaenyra Targaryen a královny Alicent Hightower nebyl kvalitně vystavěn a tudíž ani nefungoval onen obrat v jejich vztahu. V dětství byly kamarádky (viděl jsem jednu scénu, kde malá Alicent četla Rhaenyře knížku, chápu), ale později se vlivem okolností a obav začne politická situace štěpit, přičemž každá z postav je opačným pólem. Rád bych ale viděl, jak už malá Rhaenyra touží po moci a postavení, přičemž její kamarádka Alicent tyto její tužby zpozoruje. Mohla by třeba zmínit, že její otec, král, by měl zabít ty, kteří ho ohrožují. Později, když se Alicent stane královnou a ohrožuje tak Rhaenyřino mocenské postavení, by dávalo větší smysl, kde se bere její obava, že po ní Rhaenyra půjde/nebo po jejích dětech (to vše umocněné jejím intrikářským otcem) a tato obava by mohla motivovat její kroky proti Rhaenyře. Začne tedy intrikařit a upevňovat svou moc, což zase namíchne Rhaenyru. Tohle se v seriálu zhruba i odehraje, ale není to dost dobře prokresleno, takže jsem to tvůrcům vůbec nežral. V momentě, kdy nastane skok v čase (cca 10 let), dojde k dalšímu "diváckému odpojení", protože přijde v nevhodnou chvíli a taky se nedobře vystřídá část castu. Konkrétně přeobsazení Milly Alcock Emmou D'Arcy v roli Rhaenyry je nekonzistentní. Jednak si ty herečky nejsou podobné, ale hlavně mají odlišnou osobnost/půvab/energii... Co víc - na konci jedné epizody dojde k něčemu, co by se mělo dále řešit, ale v další epizodě, která se odehrává o deset let později, se to neřeší - ba co víc - zdá se, že onen čin neměl žádné důsledky, ač by je mít měl. Další negativa jsou například draci: Jednak vypadaj šroťácky uměle a druhak nemají žádnou vlastní osobnost, kterou by asi mít měli. Nemluvě o tom, jak rád bych třeba viděl, jak si draci vytváří pouto se svými jezdci. Co je třeba udělat pro to, aby drak přijal nového pána, případně jaké tajemství si Targaryeni drží, aby si všechny draky drželi jen pro sebe. Dále je tu těžko pochopitelné a nesmyslné válčení s Triarchií, což je víceméně zbytečná linka, protože divák nevidí, čemu Triarchie škodí, jak to ovlivňuje říši, proč je to třeba vyřešit... Nevíme ani pořádně, co ta Triarchie je a její vůdce nemá žádnou osobnost - myslím, že ani nepromluví. Hádám, že šlo o nějaké piráty, co přepadávali královské lodě - přičemž největší loďstvo říše patří rodu Valaryonů. Corlysu Valryonovi se to nelíbí, ale král s tím nechce nic udělat. Spojí se tedy se ctižádostivým Daemonem, který však není schopen Triarchii porazit ani po dvou letech. Má sice draka, ale Triarchie se před ním schovává v bludišti jeskyň na pobřeží. Daemona však nenapadlo přistát před nějakým vchodem do jeskyně a pokynou Drakovi, aby vší silou chrlil oheň dovnitř. Předpokládám, že by mnoho skrytých vojáků spálil. Nakonec je třeba vymyslet past, k níž se pojí nejumělejší scéna první série, kdy Daemon prosprintuje bitevní pole mezi šípy a stíhá ještě kosit skupinky nepřátel. Zprácování této scény bylo příšerné, protože nebylo docíleno ani ždibíčku uvěřitelnosti. nemluvě o tom, že to bylo zle sestříhané a natočené. Neměl jsem pocit, že Daemon je nebojácný a schopný válečník. Jediné, co jsem viděl byl plot armor. SUMA SUMARUM: Ušlo to. První epizoda je super a některé momenty napříč touto sérií mě potěšily. Celkově mě to bavilo více než Prsteny Moci, které jsou ještě více nekonzistetní, něvěrohodné a hůře dějově vystavěné nebo (v rámci fantasy) ještě horší Zaklínač. (02.11.2022) (méně) (více)