Druhý svého jména (S01E03)

Ačkoliv vypadal začátek docela slibně, tak se to poměrně rychle začalo brodit ve sračkách. Nad horším cgi jsem doposud přizavírala obě oči a více jsem se soustředila na děj, ale ten lacinej divočák s jelenem vás prostě praští do ksichtu. Vůbec to nedávalo smysl, působilo to trapně a absolutně nechápu, kde to vyhrabali. Dříve relativně sympatické postavy jsou nyní fakt k nevydržení otravné. Děj se zbytečně motá v kruhu a moc se to nikam neposouvá. Je mi jasné, že ten seriál bude ze začátku hodně o kecání a rádoby politikaření, ale tohle byl hroznej ResidentSleeper. A to ani nemluvím o špatně provedených time skipech a o dírách v příběhu. Doufala jsem, že ten díl alespoň trochu zachrání závěrečný boj na Kamenoschodech, ale to byl opravdu jeden velký bizár. Dělat z Daemona ubožáka, který jednou rukou mává bílou vlajkou a druhou zákeřně napadá nepřátelé mi přijde jako píčovina, kterou nemá zapotřebí, ale budiž. To už přece jednou udělali na turnaji v prvním díle. Ale že si tam pak sám na vlastní pěst běží přes celé bojiště, klátí všechny nepřátele před sebou bez škrábnutí a zázrakem se vyhne všem šípům, jak kdyby si od Geralta vypůjčil Quen...jako co to bylo? Dobře, aby se neřeklo…dostane dva zásahy, ale zranění po příchodu posil záhy zmizí, a tak si to štráduje do jeskyně, aby mohl dorazit obávaného Craghase Drahara. A co z toho souboje vidíme? Hovno… radši tam nahodit záběr, kde už Crabfeeder leží vejpůl žejo… Vizuálně to může vypadat sebelíp, ale tohle mi přišlo celé špatné a uchcávat z toho jen kvůli drakům úplně nehodlám… (05.09.2022)

Dalsi "pobrezny" prolog s "dracikom" a skvelou hudbou... a jump, sme o dva roky dalej. "Let me introduce myself, princess... Jason Lannister!" a hned sa to pozera lepsie. Medzitym sa polo-intriguje, kral sa vyberie na "Name Day" lov, dvojrocneho uz zenia s teenagerskou princeznou, kral sa ozerie, zdochne diviak, jelen zdochne (chudacisko! - zatial najdrsnejsia scena)... Nuz a potom pride zaverecne "Statocne srdce" s dracou podporou a ja nemam preco nedat plnu palku. (05.09.2022)

Spoilery! Na negříky s bílým hárem se zvyká horko těžko. K jakékoli postavě je nesmírně těžké vybudovat si vztah, neboť jsou to pouze laciné odosobněné kopie charakterů z původního seriálu, které tenkrát skvěle zafungovaly. Je mi doposud sympatická snad jenom nesmírně výrazná postava Daemona, avšak rozhodně nefandím seriálovým momentům typu 1 proti milionu. Není těžké zde poznat, co Martin skutečně napsal a co je fikce scénáristů. Vlastně celý tento projekt dost připomíná pořad Věřte nevěřte. Jakkoli byla závěrečná bitva epicky zpracovaná, tak bytostně nenávidím podobné scény, kdy si jeden člověk poradí s milionem nepřátel, které na něj postupně nabíhají tak, aby mohl jednoho po druhém masakrovat, či kde jeden člověk probíhá salvou šípů takřka bez škrábnutí. Přesto tento seriál není vyloženě špatný, jen vám u toho zkrátka nestojí péro jako tomu bylo pravidelně u původních GoT. Mám pocit, že sleduji trošku takovou recyklaci toho co dříve fungovalo, jen tomu chybí duše. Snad se to časem trošku zlepší. [75 %] (08.09.2022)

Třetí epizoda se od obou předchozích dílů nikterak výrazně neodlišovala. A mohla. Tvůrci totiž v jisté fázi rezignovali na svou dosud marnou snahu stvořit dialog natolik zajímavý a bohatý na intriky, aby se alespoň vzdáleně přiblížil GoŤáckým verbálním šachovým partiím, a rozhodli se jít raději cestou nekompromisní akce. A to by bylo jistě fajn, kdyby svůj divákulibý záměr nepohřbili čím? Ano, spoustou kompromisů. Tím nejmarkantnějším byl hnusný zlozvyk z GoT- veškerá akce musí probíhat buď ve tmě, v mlze nebo v kouři. Tím dalším zůstává fakt, že scénáristé nemají potuchy o válečné taktice nebo dokonce o strategii. Příklad: Obránci mají vojáky na jediném zaprděném ostrově s velkou jeskyní, do níž se stahují v případě extrémního nebezpečí (drak). Útočníci disponují flotilou, vojáky a drakem. Drak ostrov v nepravidelných intervalech griluje, útočící flotila krouží kolem ostrova, přičemž ji obránci ostřelují z katapultů (zřejmě ohnivzdorných, protože drak?). Co takhle: Hromadné vylodění pod vzdušnou podporou s následnou postupnou likvidací či vyhladověním jeskyňářů, případně zavalením vstupů do podzemí. Tohle pisatelské neumětelství, kvůli kterému vzniká čistá stupidita jen proto, aby se prodali nějací ti efektové, které divák možná zahlédne v tom celkovém kouřmu, mě štvalo už v GoT a štve mě i tady. / Poučení: Napadne-li tě v lese divočák nebo medvěd, nepropadej panice a statečně mu plivni mezi oči. Sice zemřeš, ale malou chvilku na sebe budeš hrdý. (13.06.2023)

3/4 epizody je o trapném rodiném dramatu a neschopném králi. Konec je pak nevěrohodnou (směšnou), nepříliš dobře zrežírovanou bitvou, kde Matt Smith proběhne bojiště, aniž by ho trefil šíp, přičemž ještě stihne posekat 20 nepřátel, načež je zasažen, zachráněn a pak sám vejde do jeskyního komplexu nepřátel, kde off screen nějakym zázrakem najde vůdce nepřátel, zabije ho, aniž by byl více zraněn a závěrem jen vyjde ven s jeho naporcovanym tělem. Zní to ale lépe, než to vypadalo. Pokud by to vypadalo dobře, tak by se to však stále nehodilo k této látce, kde postavy nemají být nesmrtelní poloboji, kteří v bitvě sekaj nepřátele po desítkách a střely se jim vyhýbají. U akce bych se neměl nudit. Tentokrát jsem se však nenudil pouze u ní, ale rovnou u celého dílu. (05.09.2022)