Pán přílivů (S01E08)

Say it...:))). Těžká depka. Jsem v totálním konfliktu, jelikož v knize jsem měl rád Aemonda s Vhagar a i když je v seriálovém zpracování skvělý, Daemon Targaryen v podání Matta Smitha je prostě beyond cool. Vůbec se teď Martinovi nedivím, že ho označil za svého nejoblíbenějšího Targaryena. Celý ten díl je tak nádherně tragický...naprosto mě to odzbrojuje. (10.10.2022)

Evidentně jsem opět viděl jinou epizodu než zbytek dosavadních recenzentů. V té co jsem viděl já, se opět jen tak z nudy poskočí v čase (cca 5-6 let), přeobsadí se půltuctu herců (o klidně až deset let starší) a 40 minut času epizody se jen žvaní. Pak za pompézní hudby se přibelhá král (belhání a pompézní hudba trvá nějaké dvě minuty). No a pak se zase žvaní - tentokrát více emotivně a jak jinak než o už několikrát omílaném šoku, že princezna má nějak pobledlé děti (s malou sekací vsuvkou). Pak epizoda končí. Čistá definice scenaristického odpadu (a teď zase můžete plakat u mě v inboxu, jak nedokážu ocenit umění). (10.10.2022)

Filmařka Geeta Vasant Patel se chopila režie 8. epizody seriálu Rod Draka, která se opět neobešla bez časového skoku. Jak to dle všeho vypadá, 1. série vyvrcholí počátkem události známou jako Tanec draků a i proto je nutné do finále stihnout připravit pro tuto událost půdu. Opět tak dochází k přeobsazení některých rolí, kdy především Tom Glynn-Carney v roli Aegona II. a Ewan Mitchell jako jeho bratr Aemond působí jako ideální castingové trefy. U postav je mezitím opět vidět nějaký ten vývoj, z Daemona v podání Matta Smitha se například stal lovec dračích vajec. Prim ovšem stejně nakonec hraje politické pletichaření, boj o moc a otázka toho, kdo na trůn usedne dál. Maskéři odvedli vynikající práci ohledně vizáže krále Viseryse v podání Paddyho Considina na prahu smrti. S Viserysem to bylo již od 1. epizody obtížné a častokrát se o jeho královských ideálech dalo polemizovat, Paddy Considine ovšem v součtu přeci jen doposud předvádí jeden z nejsilnějších hereckých výkonů v rámci celého seriálu a sledovat Viseryse na dně fyzických sil je ideálně nepříjemné. Celá osmá epizoda ostatně stojí na emocích, kterým přispívá i emotivní soundtrack Ramina Djawadiho. Síla Rodu Draka navíc pořád tkví v tom, že na rozdíl od ostatních fantasy pořád svět vytvořený George R. R. Martinem odráží skutečný svět. Epizoda 8 v sobě ostatně skrývá i zjevnou inspiraci kauzou MeToo, konkrétně spíše událostmi, které celému hnutí předcházeli a které celou existenci hnutí zapříčinili. Předchozí dvě epizody jednoduše nelhali a princ Aegon je pořád pěkný ptáček. Je přitom vlastně zajímavé sledovat kritiku některých fanoušků knižní předlohy, kteří jsou nařčení z toho, že seriál zatím nadržuje straně Rhaenyry v podání Emmy D´Arcy (Milly Alcock začíná díky síle výkonu D´Arcy chybět méně a méně) a naopak se snaží příliš negativně vykreslit druhou stranu. Je to celé krapet úsměvné, protože minimálně v rámci seriálu princ Aegon pomalu spěje k tomu, aby se stal stejně nenáviděným parchantem jako byl svého času všemi milovaný Joffrey Baratheon. I když se o toho očividně bude moci podělit se svým bratrem. Takový Daemon Targaryen poté svou divokou povahu v jeden moment nezapře, jeho bratr Viserys ovšem naopak i přes brzké setkání se smrti nepřestává být naivní a pořád se snaží nevyhnutelně rozkmotřenou rodinu nějakým způsobem stmelit. Olivia Cooke poté jakožto Alicent zůstává ve vysoké herecké formě, samotný závěr epizody poté v sobě jednoduše zanechává nádech tragédie. Epizoda s velmi chytrými dialogy ostatně skutečně vyvolá dojem nějaké chytře napsané hry od Williama Shakespeara, kdy se sice opět skáče v čase, vůbec to ovšem nepodráží nohy vykreslení postav a napětí. Jestli má tahle epizoda připravit půdu pro nevyhnutelnou občanskou válku, líp to snad udělat nešlo.... (10.10.2022)

Jo, jo, už jsem ten vzorec pochopil- po každé pochvale přijde ťafka. Tohle byla zase čistá nuda, protože se nestalo téměř nic, co by stálo za zmínku, zato nechybělo další furtdokolové omílání téhož. Já jsem sice kripl a rychlost rozhodně nepatří k mým silným stránkám, ale sledovat královy přesuny jeho bydlištěm bylo utrpením i pro mě jako pro člověka, který by pro ně měl mít pochopení. Tady bylo řešením buď kolečkové křeslo nebo tlačítko ffw. Tyhle nesmyslně dlouhé scény mi lezou na nervy tím spíš, že příběh hned na počátku epizody opět hopnul o šest let kupředu. Takhle by se to dalo vyřešit- král vstupuje do trůnního sálu- titulek: o třicet minut později- král sedí na trůně. Zároveň by se dala takto osvěžit celá sezóna; odvysílal by se pilot a následoval by závěrečný díl uvedený titulkem: o třicet let později. Myslím, že bych o nic nepřišel. / Poučení: Projevy syfilidy jsou v jejím třetím stádiu vskutku nepříjemné na pohled. (15.06.2023)

Napětí, které by se dalo krájet. Na druhou stranu mě prostě už ta politika a pletichaření přestala bavit. Ikdyž se pohybujeme mílovými kroky dopředu v čase (roky každý díl), tak se vlastně pořád nic neděje. Tedy děje, ale divákovi je to skoro jedno. Nestihne se sžít s postavami a vůči ději je až apatický. Nevím, co by se muselo stát poslední dva díly, aby mě to přesvědčilo a vtáhlo zpět, když právě nyní byly podle mě vyloženy všechny trumfy na stůl. (11.11.2022)