Rod Draka

(1. série) Seriál Hra o trůny se stal globálním fenoménem, to museli zaregistrovat i ti, kterým zápolení rodů Stark, Lannister a Targaryen nic neříkalo. Minimálně prvních 6. sérií si poté v rámci ohlasů vedlo nadstandardně, v rámci posledních dvou sérií se ovšem projevil fakt, že autor knižní předlohy George R. R. Martin nezvládl dopsat poslední dvě plánované knižní pokračování původních knih a tvůrci seriálu si tak museli výrazně jít svou vlastní cestou. A pro mnohé především závěrečná 8. série byla brutálním zprzněním toho, co na prvních sériích milovali. Hra o trůny ovšem pořád zůstává pravděpodobně největším hitem v historii stanice HBO a tudíž by se zákonitě nevyplatilo nechat svět Západozemí spát. Především i proto, že Martin nelenil a svět Západozemí razantně rozšířil. Seriál Rod Draka je tak založen na fiktivní kronice Oheň a krev, která pojednává o historii rodu Targaryen a stačilo jen čekat, zda se tvůrcům zvládne navázat na prvotní úspěch Hry o trůny. Rod Draka se primárně vrací k základům a k tomu, co hrálo především v prvních sériích Hry o trůny hlavní prim. Mluví se tu sice o snu Aegona Dobyvatele a pradávné hrozbě na Severu, prim tu ovšem hraje především politické pletichaření a s ním spojené dialogy. Přitom všem platí, že se tvůrci skutečně nemohli spolehnout na kdovíjak silné dialogy z předlohy, kdy je sama předloha skutečně pouze fiktivní shrnutí jednoho rodu. A přesto se tvůrcům s předloženým materiálem zvládlo vypracovat skvěle napsané tragické drama, které funguje díky fenomenálním dialogům a fenomenálním představitelům stěžejních rolí. Rod Draka si tak minimálně ze začátku zvládne diváka omotat prstu stejně jako to kdysi na samotném startu zvládla Hra o trůny. Je to pořád svět Západozemí a i když se tu sice vyskytují nejrůznější draci v plné kráse, je to pořád především Martinem vytvořený svět, který se snaží reflektovat nedostatky i špinavost nejen středověku, ale i současnosti. Prim tu ostatně hraje i fakt, že by na trůn Západozemí měla poprvé v historii usednout žena, kdy někteří možnost přítomnosti ženy na trůnu vnímají jako slabost, někteří tím ovšem okatě jen zakrývají svou zatvrzenou maskulinitu a obavy z toho, že by jim měla vládnout žena. Dokáže to reflektovat i debaty o tom, zda je vůbec možné, aby se v sexistické společnosti mohla jednou v demokratické společnosti k moci dostat žena (převážně v USA to nejspíš ještě nějakou dobu bude jedno velké TABU). Rod Draka v tomto ohledu zvládne mít neskutečný přesah, zajímavé je ovšem především to, že zvládne v rámci jedné série pokrýt 20 let událostí, kdy především zaznamenává změnu času a poměrů. Rod Draka má tak výhodu nejen v tom, že jsou jeho dialogy tolik vtahující, ale především v tom, že se toho skutečně za 10 epizod stihne pokrýt hodně. 1. série v zásadě zobrazuje vše stěžejní vedoucí k predikovanému Tanci draků a též zobrazení starého známého přísloví o tom, že když se údajně narodí nový Targaryen, bohové si hodí mincí, aby rozhodli, zda bude lord nebo blázen. I když bylo poté v tomto ohledu snadné říci, že bude seriál nadržovat jedné straně, po finiši prvních 10 epizod to vlastně zas tak snadné tvrzení není, kdy má každá strana prozatím své pro a proti a někoho, koho nelze definovat černobíle. Za 20 let se postavy nějakým způsobem vyvíjí, dochází k paralelám a nečekaným vývojům událostí a i když se takový Viserys I. ve fenomenálním podání Paddyho Considina snaží sebevíc rodinu rozdělenou ve dví opět spojit, díky různým intrikám a starým křivdám je jeho úsilí jednoduše zbytečné. Rod Draka se díky tomu nikdy nezbaví pachutě čiré tragédie. Jisté názory se vlastně nepletou a Rod Draka je do velké míry telenovela, ovšem o poznání lépe napsaná a především řemeslně zpracovaná. Miguel Sapochnik, který je zodpovědný za epizody Tvrdodomov či Bitva bastardů ze Hry o trůny zvládne předvést, že o svůj nejlepší formu zatím nepřišel a seriálu budou jeho schopnosti chybět, nováčci Greg Yaitanes, Claire Kilner a Geeta Vasant Patel poté zvládají výrazně nezaostat. Bravurní vedení herců, bravurní uchopení akčních sekvencí a bravurní těžení potenciálu. Samotná kronika Oheň a krev je do jisté míry založená na dohadech a tvůrci díky tomu mají v rámci scénáře do jisté míry volné ruce, právě originální nápady jsou v tomto případě často k prospěchu věci a zvládají ještě více prokreslit charaktery. Momenty jako je finále 1. série jsou prozatím jedním příkladem za všechny, kdy právě tyto rozhodnutí přispívají k tomu, že konflikt Zelených a Černých do budoucna nebude tak černobílý a každý přispěl svou trošku do mlýnku. Skladatel Ramin Djawadi navíc nevsadil pouze na to, že bude variovat nejsilnější hudební motivy ze Hry o trůny a každou epizodou pere jeden silný hudební motiv za druhým, které jednotlivým momentům dodávají ještě sílu navíc (nástup Viseryse v epizodě 8 budiž jedním příkladem za všechny). Rozpočet je na celém seriálu vidět a to se nemusí sázet na jednu velkou atrakci za druhou. Když ovšem dojde na draky v akci, je to radost, především ve finále 1. série, které dveře k Tanci draků jednou bravurní sekvenci v režii Yaitanese láká na něco fantastického. Ocenit se navíc skutečně musí casting stěžejních rolí a to především v těch momentech, kdy dojde na přeobsazení. Člověk se tak může snadno obávat, že fantastická Milly Alcock bude výrazně chybět, Emma D'Arcy jí ovšem v roli Rhaenyry Targaryen dokáže nahradit stejně bravurně jako Olivia Cooke v roli Alicent Hightower nahradila Emily Carey. Matt Smith má jako Daemon Targaryen výraznou a herecky důstojnou roli, kdy dokáže předvést, že mu celkem jdou prevíti, Rhys Ifans zde konečně dostává prostor zazářit a s odstupem času se bude vzpomínat především na Paddyho Considina v roli krále Viseryse, silný dojem poté dokáže zanechat i Steve Toussiant jako Corlys Valeryon. S jeho obsazením bude mít kvůli jeho barvě pleti pořád dost lidí problém, z Corlyse se ovšem po čase vyklubala jedna z nejzajímavějších postav celého seriálu a Toussaint minimálně silnou svého výkonu zvládne pochybovačům zatnout tipec.  V rámci Rodu Draka je poté skutečně zajímavé sledovat, jak se loajalita postav vyvíjí, stejně tak jak konfrontace dospělých ovlivňují jejich potomky. Skutečně platí, že se v politickém zákulisí nachází jisté nemorální bestie, neznamená to ovšem, že jsou jimi všichni. Přes nenávist a touhu na pomstu se u postav pořád projevují uvěřitelné lidské emoce a do jisté míry i pochopení. Největší síla sci-fi či fantasy vždy tkvěla v tom, kdy se sebevíce za vlasy přitažená a nerealistická látka zvládla polidštit a svět George R. R. Martina v tomto ohledu prakticky nemá konkurenci.  Po 10 epizodách je vlastně snadné říci, že tvůrci přesně zvládnou pracovat s budováním a atmosférou stěžejních momentů, rozhodnutí dávat si na čas navíc v tomto případě přináší ovoce. S odstupem času tak bude 1. série Rodu Draka po vzoru 1. série Hry o trůny vnímána primárně jako otevření Pandořiny skřínky, už cesta k Tanci draků ovšem v tomto podání stála za to. Nyní tak jen stačí doufat, že tvůrci nepoleví a Tanec draků dostojí nastaveným očekáváním. Stačí totiž závěrečný závěr finále 1. série a je jasné, že vývoj událostí rozhodně nebude příjemný.... (25.10.2022) (méně) (více)