Rod Draka

Triumfální ve všech ohledech. Seriál sebevědomý jako Leviathan, jehož tělo tvoří všichni ti nešťastní poddaní pošlapaní v dračí jámě, a stejně neúprosný. Má možná méně různorodé postavy než Hra o trůny a stále nedosáhl vrcholu, kterým byla 3. a 4. řada, ale čerpá z pevného tvůrčího záměru s jasně vytříbenou estetikou (výtvarně si bere to nejlepší z pozdní Hry o trůny a zanáší do ní martinovské rekvizity a dramatické výtvarné prvky: k lepšímu změněný železný trůn, stůl sloužící jako mapa podsvícený voskovicemi na Dračím kameni), nesmírně komplexní práce se symbolikou, a to vše při zachování zdařilosti politických machinací prvních sérií... Rod draka není jen vynikající fantasy seriál, nejpozději v 8. epizodě musí být i pochybovačům zjevné, že kromě výborné fantasy sledujeme dílo přesahující žánr, seriál, který je regulérním dramatem, jedním z nejlepších letos. A nevděčí za to jen uhrančivé scéně, v níž se Viserys, prolezlý leprou a výjimečně neomámený makovým mlékem, belhá trůnním sálem a ze všech sil se škrábe na bodající křeslo znamenající říši (o tom, jaký tvůrčí vzmach panoval na place Rodu draka budiž dokladem to, že Daemonovo nasazení koruny na Viserysovu zohavenou hlavu improvizoval Matt Smith). Ty nejlepší seriály mají sílu nás morálně zneklidnit: na kanibalovu kuchyni a bohaté chody rozprostřené na stole v Hannibalovi se nám proti naší vůli sbíhají sliny, a jen stěží by šlo tvrdit, že incestní scéna mezi Rhaenyrou a Daemonem v uličkách chtíče v Králově přístavišti nevzbuzuje vzrušení... Hra o trůny byla mnohdy kritizována za časté zobrazování sexuálního násilí, ale zavírat oči před jevem provázejícím všechny společnosti a všechny válečné konflikty jen proto, že se jedná o fantasy svět, by bylo zjednodušující. Rod draka, který si tuto výtku nicméně vzal k srdci, zase sklízí kritiku za příliš drastické a opakované zobrazení porodů. Ale porody, zde fungující doslova jako body horror, představují významnou součást vyprávění. Svět je odpudivé místo, a svět dědičných monarchů a všemocných šlechticů tím spíše. Možná má jediná opravdová výtka směřuje k tomu, že seriál ukazuje ženy, Rhaenyru, Alicient i Rhaenys, jako zdrženlivější, pokud jde o rozpoutání války, podporuje tak mýtus, že ženy jsou jako panovnice mírumilovnější. Ubírat ženským hrdinkám touhu po moci není feministický přístup, jak si moderní Hollywood dnes bohužel často myslí. Nesmyslná je naopak stížnost, že v seriálu není komu stranit. Gratuluji, narazili jste na pointu Martinovy hry o trůny. Nakonec vás mocipáni bez rozmýšlení obětují a zadupou jako Daemon na drakovi v třetí epizodě nebo Rhaenys v deváté prostě proto, že tento systém vlády decimuje všechny kolem.... Rod draka je masterclass v tom, jak adaptovat specifický typ materiálu, tedy pseudohistorickou kroniku s minimem dialogů. Sdílí tolik podobností s Prsteny moci, jak ve zdrojovém textu, tak v konkrétních scénách (cvičný souboj, pohřební ritus, který o mořské kultuře odhalí v několika minutách více než tři epizody strávené na Númenoru, umírající král zaměňující identitu ženy sedící na jeho smrtelné posteli), ale nikoliv v tom nejdůležitějším, a to je kvalita. Jejich realizace a promyšlenost nemůže být odlišnější. Ve výsledku Drak Prsteny zcela zastiňuje podobně jako Aemondův drak draka Luceryse na bouřné obloze. Nezbývá než žasnout, jak sebevědomě je ten kolos stavěný. (01.02.2024) (méně) (více)