Elvis

"Keď sa nehýbem, neviem spievať...". ELVIS je nádherná pastva pre oči, presne taká na akú sme od Baza Luhrmanna zvyknutí a konečne film, pri ktorom vám peňazí za vstupné nebude ľúto. Doba je zvláštna a ja fakt do roka nájdem v ponuke kín iba minimum filmov, za ktoré som ochotný zaplatiť. ELVIS ním určite je. Z neznámeho Austina Butlera sa po premiére určite stane hviezda. Toto je jeho životná rola a nebojím sa to povedať aj na začiatku jeho možno slávnej kariéry. Butler sa do role Elvisa výborne hodil, spevácke čísla boli skvelé a že ich nebolo málo. Rovnako zažiaril T. Hanks, ktorého sme v podobnej roli s úžasnou fyzickou premenou ešte asi nevideli. Film je pomerne dlhý, ale dobré filmy zbehnú ako voda. Počas východu z kina som sa zamyslel nad tým čo sa dalo urobiť lepšie a nenapadlo ma nič, tento film je takmer dokonalý. Píšem takmer, pretože po chvíli mi došlo, že scény z detstva, rodiny či jeho blízkych mohli dostať väčší priestor, hoci aj na úkor skrátenia niektorých speváckych scén. Najlepší film o spevákovi aký kedy vznikol? Možno, ale u mňa je tesne za stále neprekonaným Walk the line...100%. (05.07.2022)

Od Baza Luhrmanna som videl dva filmy (Romeo a Júlia, Veľký Gatsby) a ani jeden z nich ma nebavil. Preto som sa na Elvisa ani moc netešil. A možno je to aj dobre, pretože ma koniec koncov príjemne bavil a prekvapil. Elvisov život moc zmapovaný nemám, ale zopár jeho hitov poznám a s jeho energickou hudbou vo filme to celkom dobre odsypalo aj pri dĺžke, ktorá ma dve a pol hodiny. Príbeh zmapuje takmer celý jeho život, čo je fajn, pretože nestojíme len na jednom mieste, ale vidíme a dostaneme s neho viac. Casting sa dosť podaril Austin Butler zahral podľa mňa svoju životnú rolu. Čo sa týka vizuálnej stránky, tak musím povedať, že tomu nechýba štýl (vyzerá to podobne ako Gatsby), je to pekne natočene (kamera) a aj zostrihané (strih, hudba). Záver mi prišiel trošku na rýchlo odbití, ale ani neviem, ako vlastne by som to chcel ukončiť. Každopádne s týchto hudobných životopisných filmov, ktoré sa zrazu kotia jedna radosť ma bavil aj ďalší v poradí. Nie je to tak dobré ako oscarový Bohemian Rhapsody, no je to o fúz lepšie ako Eltonov Rocketman. 80% - 4* (06.09.2022)

Napsal bych, že ELVIS je jeden z nejlepších amerických filmů 21. století, kdybych byl jako titulní postava, potažmo ne zcela spolehlivý vypravěč se smyslem pro showmanství a šmé. Já jsem ale já, a tak jako svůj první dojem napíšu, že jde jednoznačně o to nejlepší, co jsem letos viděl - a rozhodně o nejlepší biopic o hudební osobnosti za minimálně poslední dvě dekády. Nesouhlasím s tím, že jde o schematickou biografickou podívanou, jak zaznívá v některých angloamerických recenzích, protože schéma biografií slouží jenom jako záminka k experimentování s montáží: různými způsoby ne/návaznosti scén, kondenzování většího časového úseku anebo naopak jeho výrazné roztažení. (Bez přehánění, o každé scéně by šla napsat analýza v rozsahu minimálně bakalářské práce.) Navíc už přístup k titulní postavě je s ohledem na hudební biografii nezvyklý, odpovídající de/rekonstrukci mytické osobnosti jako Občan Kane: nesledujeme Elvise, nýbrž s každým aktem jinou fasetu mediálního konstruktu Elvis, jak nám ji zprostředkovává jeho podvodnický manažer: Elvisův původ - Elvis Pelvis - Elvis Normcore - Elvis Filmový X Elvis Televizní - Elvis Ve Vegas. Zatímco "Elvis" nemá vlastní identitu, protože je odhalován jako mediální konstrukt s ohledem na proměňující se dobu (a vlastní identitu získává skrz vztahování se ke společenskému a politickému dění), je postupně odhalována identita manažera-vypravěče, aby vynikla závěrečná paralela mezi oběma._____ A nesouhlasím úplně s tím, že jde o luhrmannovskou manýru. Ano, znovu se aplikuje mytický narativ (po Orfeovi a Euridice z MOULIN ROUGE! nyní ten faustovský). Ano, znovu zavítáme do značně excesivního prostředí (např. tančírny v TANCI V SRDCI či divadlo/bordel v MOULIN ROUGE!), které motivuje exces díla jako celku. Ano, znovu - po ROMEOVI A JULII, MOULIN ROUGE!, AUSTRÁLII A VELKÉM GATSBYM  - je vyprávění vystavěno na dynamice dvou postav, přičemž proměna posouvá vyprávění (ne vzlety a pády, jako tomu je v jiných hudebních biografiích). Ano, znovu se stejně jako v předchozích čtyřech luhrmannovinách pracuje s figurou vypravěče, s oddalováním objevení se ústřední postavy, s hudebním mash-upem, okázalými průlety prostorem a pohráváním si s časovou organizací událostí, s odkazováním se na dějiny kinematografie a připodobňováním jednotlivých etap podle toho, jak tehdy snímky vypadaly (a tak dál, a tak podobně), ALE: ELVIS je už vyloženě parametrický film, tj. - následuje velké zjednodušení - takový, ve kterém se jednotlivé prvky a postupy uskupují do vzorců. Jednotlivé akty jsou určeny pro srovnání mezi sebou, jednotlivé četné montáže jsou určeny pro srovnání mezi sebou, dvě ústřední postavy - manažer a zpěvák - jsou určeny pro srovnání mezi sebou atd. Nemůžu se dočkat, až se k tomu dostanu podruhé... a pak znovu... a znovu... a znovu... (23.06.2022)

Elvis má tak šílenou stopáž, že jsem se mu vyhýbal i přes mnohá doporučení, které jsem na něj dostával, ale nakonec jsme se na HBO Max našli a já si to opravdu užil. Absolutně jsem neznal Elvisův příběh a musím číct, že zejména, díky postavě plukovníka jsem nabitej emocema ještě teď, taková zkurvená pijavicem to je absolutně bez debat, ale dokázala udělat strhující film. Samozřejmě nebyl sám, Elvis je dokonalej tahoun a Austin Butler je fenomenální. Opět hudební ikona ve filmu, která má v sobě emoce, poutavý příběh, kvalitní herectví, odvažný střih a nápaditou režii a můj palec nahoře. (03.09.2022)

Baz Luhrmann opět natočil postmoderní mozaiku, která je promyšlená, fungující i zábavná. Jeho režijní trademarky už nejsou takovým zjevením jako před dvaceti lety, přesto se daří balancovat na hraně nutného převyprávění biografických faktů a rozjívené pohádky, a to velmi vtahujícím způsobem. Více zde. (03.07.2022)