Maestro

Bradley Cooper Oscara moc chce. Ale nedostane ho. Ještě pár let. Potřebuje dozrát, získat větší odstup. Maestro je v mnohém výborný film, až na to, že ho divák prakticky nezajímá a spíše je do sebe zahleděný a v mnoha bodech ztrácí na obsahu. Navíc když čtu popisek filmu, tak slovo "strhující" je opravdu hodně vzdálené realitě. Ano, dirigování je působivé, Cooperova přeměna velmi výstižná, ale zbytek filmu jako by neexistoval a některé postavy přicházejí a odcházejí, aniž by je divák potřeboval znát. Chybí tomu to srdce, ta opravdovost. (01.02.2024)

Tady asi můžeme chválit Bradleyho Coopera a Carey Mulligan za jejich výkony a nutno dodat, že to bude zasloužené. Problém tohohle filmu pro mě bylo to, že jsem se u něj nudil a když věřím, že skutečný příběh Bernsteina byl zajímavý, tak tady mě vůbec nebavil a neměl jsem potřebu se o něj více zajímat. (13.03.2024)

Osm nominací na Oscara za prvotinu (hudební drama Zrodila se hvězda) holt s člověkem zamává, respektive s jeho sebevědomím. Nemám příliš rád klasické životopisy, většinou jsou srozumitelným kusem pro všechny, jenže stejně často i strojeným a nudným zklamáním. Těch podnětných je zoufale málo. Mnohdy je to klasická story: dětství, dospívání, cesta na vrchol, případně ještě větší vrch/pád… Tady sice vzestup poté, co se mladý Bernstein zcela náhodou dostane k dirigování velkého orchestru, rovněž vnímáme, ale tvůrci předkládají především vztahové drama jedné velké neposedné osobnosti, za kterou stojí silná žena. Tam kus jedné dekády, vzápětí střípek další, pak zase jiné. Bernstein nerozlišoval mezi hudbou vážnou a populární, zkoušel mnohé, jeho práce byla pestrá. Jakmile ale přejdeme z černobílé (kamera Matthewa Libatiqueho zase skvělá) preciznosti k barvě, ubývá kamerových hrátek a celkově tvůrčích nápadů. Zůstává fajn biják, kterému chybí emocionální gradace, stejně tak se vyhýbá vnitřním démonům a skutečným kontroverzím tvůrce legendárního muzikálu West Side Story. Co mají každopádně životopisné kousky společné, jsou herecké výkony. Když zrovna nedumáme nad tím, jak se ona dívala na jeho zálety s pohlednými hošany nebo nepočítáme, kolik cigaret dirigent a skladatel vykouřil, musíme ocenit jak Bradleyho Coopera, tak Carey Mulligan. Tady zase klobouk dolů. Ambice velké, ovšem strnulost, neúplnost a papírovost zrovna tak. (03.01.2024)

Na tenhle film jsem se těšila skoro 5 let. Leonard Bernstein byl velikán klasické hudby i muzikálové hudby a jeho nesmrtelnost mimo jeho skladatelství a dirigenství tkví i v tom, že byl velkým a veleúspěšným popularizátorem klasické hudby. Na jeho "výchovňáky" chodili lidé napříč generacemi, včetně těch nejmenších, ty pak byly zaznamenány na filmový pás a patří k pokladům dodnes. Bradley Cooper je Leonardovi neskutečně podobný a jeho řeč těla je strašně přesvědčivá, je potěšující koukat se na to, že ve filmu o hudebním skladateli hlavní hrdina opravdu hraje na klavír to, co my slyšíme, a že perfektně diriguje, to je balzám. Ale já se těšila, že ve dvouhodinové poctě tomuto velikánovi uvidím průřez jeho životem, že se dozvím, jak studoval, o jeho začátcích, o tom, jak tvořil třeba West Side Story, prostě něco nového a zajímavého. Místo toho jsem se dvě hodiny dívala na to, že byl slavný hlavně svými homosexuálními vztahy. Ano je mi známo, že byl bisexuál, ale to opravdu není to hlavní, co by v tom filmu mělo neustále být připomínáno, lidé takového talentu a vyjímečnosti bývají často výstřední, ale dnes to není lidem podáváno jako zvláštnost, ale jako něco, co je třeba dát do popředí zájmu, to je to, co se dnes nosí, vyzdvihovat tyto detaily. To je "netflixovská" ideologie. Film mě strašně zklamal, jelikož z celé velikosti Bernsteinovy osobnosti vidíme jen člověka, který se zmítá mezi láskou k ženě, s kterou si rozumí po duševní stránce, láskou k dětem a potřebou tělesného vztahu k mladým studentům mužského pohlaví. Trochu málo na tak zajímavý život. Zůstává tedy jen krásná hudba a skvělý výkon Coopera jako herce, po režijní stránce hodně zklamal a slavní producenti taktéž. Smutný pohled na dnešní USA. (04.01.2024)

Takovou míru očekávání nemohl ustát nikdo. Když se režijním debutem zařadíte mezi oscarová želízka a tvůrčí jistoty a hned jako další kousek si vyberete srdci nejbližší látku, která vás provází už od dětství, jedná se o překážku tak vysokou, že se o ni zákonitě musíte přerazit. A to se Bradleymu Cooperovi - nestalo. Maestro je esteticky vybroušený, přesně obsazený a herecky bez přehánění dokonalý (Bernsteinova gesta a zpocený zápal mě rozechvívaly opakovaně). Hudebně jde sice o malou domů, kdy zní jen tóny z tvorby hlavní postavy, ale proč ne. Ta hranice mezi touhou říct všechno s až dokumentárním detailem a dvouhodinovou přednáškou zavilého fanouška je přece někdy tenká a tady navíc nikdy překročena nebyla. A že je scénář tak nějak povědomý? Koneckonců je to životopis. Se vzlety, s pády, s životními úspěchy i se zklamáními, co jen tak nepřebolí. Protože život, ať vztahový nebo profesní, někdy připomíná jednoduché melodrama až příliš přesně. (29.12.2023)