Maestro

Formálně krásně zfilmovaný a Bradleym Cooperem odevzdaně zahraný životopisný film bez života. Jakoby v životě Leonarda Bernsteina nebyly motivy, dostačující pro dramatický a emocionální filmový příběh. Přitom film samotný ukazuje, že tam byly. Jen s nimi bylo potřeba pracovat jinak, vystavět scénář na jiných pilířích než Bernsteinově homosexualitě versus manželství. Ani aspekty komplikovanosti jeho vztahu s manželkou zde nejsou hmatatelné. Nebýt pár dialogů, vůbec bychom je nechápali. Protože je nemáme jak a kdy procítit. Produkce Scorseseho a Spielberga současně? Vážně? (08.02.2024)

Jo, je evidentní, že Bradley cílí na Oscary, což by ale ještě samo o sobě nemuselo vadit, kdyby mě za ty dvě hodiny byl schopen přesvědčit alespoň o tom, proč by mě Bernsteinův životní příběh měl vlastně zajímat. Je to načančaný, místy teatrální a hudebně pompézní (což je zásluha Bernsteina, ne filmu) a přesto nudou prozívaný. Vedle Barbie nejhorší Oscarovka. (01.03.2024)

„Já chci Oscara! …. Já chci konečně ku*va už toho Oscara!“. ___ Ano, kamera výborná, hudba čarokrásná (ale za tu Cooper nemůže), zestaršující masky fantastické. Ale málo platný, chvílemi jsem si připadal jak na pimprlovém divadle, kde se hlavní aktér  tak moc snaží, že si ani neuvědomuje, že ta, co měla být až druhá v pořadí, ho drtivé přehrává. Ano, Carey Mulligan si dala Bradleyho velkou boxerkou herecky K.O. po pár minutách, protože ona na rozdíl od něho působila autenticky, přirozeně a nepotřebovala k tomu tip top prostetika. A marně jsem se snažil celou dobu určit, o čem to vlastně mělo být. Aby to bylo o géniovi v objetí múz, který byl zároveň tak trochu kokot, na to je to příliš vágní a neurčité, kde se postavy jen tak míhají, přicházejí a odcházejí a nic z toho neplyne. A jestli to mělo být o magické síle hudby, tak snad jenom ve scéně z katedrály, jinak se na mě ujištění, proč byl Bernstein tak velký skladatel, ani vlastně za celou dobu nepřeneslo. Ale možná to tak Cooper chtěl, podle úvodního titulku, že „…umělecké dílo neodpovídá na otázky, ale vyvolává je…“, a já mu jenom křivdím, že. Ale sorry Bradley, občas mám právo i na trocha povrchního diváckého očekávání :o) (07.02.2024)

Poutavě natočený, který se neumí ke své škodě věnovat se jednomu tématu. Pokud má být ústřední téma příběh o manželství-přátelství, které Bernsteinovi udržují jako společenské alibi a o úvahách manželky, zda za své přátelství s manželem neplatí příliš vysokou daň v podobě osamělosti, pak ve filmu těžce chybí připomínka společenského diktátu heteronormativity, který by vyoutovanému LB bránil v kariéře (na dobový antisemitismus film nezapomíná a připomene ho v krátké scéně z mládí o vhodnosti změny příjmení kvůli kariéře). Bez externího zla pak působí občas jako jediná homofobka manželka, a to záměr tvůrců asi být neměl. Zbytek filmu je tvořen různými záběry Coopera prožívajícího hudbu nebo randění, aniž bychom se ve smyslu klasického životopisu dozvěděli něco podrobnějšího o kariéře LB (v tomhle smyslu působí nedávný Tár jako kvalitní filmový portrét fiktivní dirigentky). Spíš se to mělo jmenovat Montealegre, protože je to celé o tom, jak je s maestrem nebo jak čeká, až se maestro vyřádí s hudbou a přijde domů. I když tvůrci umí vytvořit a sehrát občas dojímavé scény, jako celek je film úmor. (21.12.2023)

Filmu by asi víc prospělo velké plátno, ale to je jen takový, drobný detail. Dobré, velmi dobré, místy až strhující. Hlavně, co se týče dirigování a hudby, i když ji rozumím jako koza petrželi. Bradley si mě zase jednou po čase povodil a to jsem od tohoto filmu neměl vůbec velká očekávání. Čtyři a něco. (23.12.2023)