Spider-Man: Napříč paralelními světy

Pro mladší generaci naprosto ideální. Má to spoustu barviček, tunu odkazů a neustále se něco děje (tzn. že se bez přestání žvaní bez ohledu na situaci – kolikrát jsem nahlas hrdiny vyzýval, ať konečně sklapnou, až tak otravné to bylo; jak někdo správně poznamenal, je to tzv. stylový průjem). Osobně mi při sledování vadila neustálá roztěkanost, zdlouhavá stopáž a absence jakéhokoliv napětí. Krom toho mi žádná postava nepadla do oka. Já se úplně spokojím s Raimiho prvníma dvěma Spider-Many. (08.08.2023)

Půl bodu srážím za ten konec, tohle přece není žádný seriál, aby bylo přípustné to během důležitého zlomového bodu ve scénáři takhle sprostě utnout, film navíc není jasně označený, třeba jako „Part 1“ takže jsem nevěděl do čeho jdu a cítil jsem se tak nějak ošizený, nebo možná i hůř, asi jako kdyby mě během úžasného večera plného toho nejlepšího sexu (za posledních pár let) partnerka v půlce vyhodila nahého na verandu a s úsměvným "Přijď zase za rok...“ za sebou zabouchla dveře. A nebyl jsem v tom sám, rodiče v kině se nad tímhle zakončením vztekali jak malé děti a ty jejich malé děti zase byly nepokrytě zklamané – bylo toho celé kino, které bylo ale naštěstí ve středu poloprázdně, ovšem i tak jsem to musel poslouchat, což jen prohlubovalo můj vlastní hněv… Ale víc jak půl bodu strhnout nechci, protože tohle byl veskrze úžasný zážitek. Má to něco pro zoomery, boomery, rodiče i děti, zkrátka pořád se něco děje, film je plný povedených hlášek, ale i procítěných emocí, poselství o významu rodiny (které je díky několika úhlům pohledu zase tak nějak pro všechny), a na poli animace Spider-Man doslova přetéká tvůrčí kreativitou. Dále je to plné popkulturních odkazů, odkazů na další Spiderman filmy, ale hlavně je to první film, který dokázal prakticky a bezchybně použít ten nejznámější Spiderman meme template! Kromě toho utnutí v nejlepším nemám prakticky nic, co bych vytknul, skvěle jsem se bavil, celou dobu jsem seděl přikovaný k plátnu a ani jsem nepostřehl, že to celé trvalo skoro dvě a půl hodiny, naopak, kdyby mi někdo teď řekl, že se můžu kouknout na další tříhodinové pokračování, tak tam klidně jsem třeba až do půlnoci. Tohle byl (stejně jako Paralelní světy) zážitek, další ukázka toho, co dokáže animace, nebo třeba toho, jak se má pracovat s barvami, aby dokonale podkreslovaly atmosféru scén. Nebýt toho konce – ale dost už 9,5/10! (07.06.2023)

Nevěřil jsem, že je to vůbec možné, avšak tvůrci i navzdory všem pochybám zcela dokonale překonali svůj první snímek z roku 2018. Všechno je zde větší, barevnější, dynamičtější a osudovější - přesně tak jak má velikášské pokračování být, nicméně tvůrčí tým zde správně nezapomíná ani na patřičné budování charakterů. Právě ty jsou totiž vyjma epické vizuální stránky tou největší chloubou snímku. Na olbřímí stopáži čítající 140 minut se Vám totiž dostanou takříkajíc pod kůži se všemi svými přednostmi i chybami. Přičtěte si k tomu všemu ještě neuvěřitelnou tryskající fontánu nápadů a drobných pomrknutí směrem k fanouškům a vyjde Vám zcela nekompromisní komiksová podívaná, k níž se budu vždy velmi rád vracet. Co tedy dodat na samotný závěr? Spider-Man: Across the Spider-Verse je ve všech směrech dokonalým filmem. Veškeré myslitelné i nemyslitelné atributy zde fungují jako precizně promazaný stroj, který v kombinaci s nespoutanou vizuální stránkou, dunivým soundtrackem a tíživou osudovostí už teď aspiruje na jeden z nejlepších snímků roku 2023. Tohle zkrátka musíte vidět a prožít každou buňkou svého těla! „Everyone keeps telling me how my story is supposed to go. Nah. I'm-a do my own thing.“ (19.08.2023)

Z již naprosto vyždímaných Spider-Manovským motivů se to snaží vehementně vytáhnout alespoň kapku nějakého svébytného pojetí, díky čemuž si ovšem dost bezostyšně vypůjčuje témata a motivy z Ricka & Mortyho (Citadel of Spider-Mans, ztráta čerstvě nabytého pocitu individuality, protagonista obětí svého vlastní kánonu). Citování všelijakých memů, neustálé shazování se, mudrování a falešné twitterové teen-edgy statementy, kterými se častují permanentně postavy v průběhu všelijakých akcí, jsou zase taková ta otravná aktuální snaha udělat ten film za deset let nerelevantním, ale já to tentokrát prcám, protože existuje tady taková věc a to je divákův potenciál. Tady se může pořád mluvit o tom, co je filmařský potenciál, herecký potenciál, příběhový potenciál ve směru k tvůrcům, ale pak je tady ta míra toho, co je schopný všechno unést a vstřebat divák, když se to na něj začne sypat najednou. A tady přichází moje osobní superschopnost a to, že já jsem schopný a ochotný vstřebávat najednou opravdu hodně. Dokonce v tom nacházím potěšení a o to víc mě mrzí obvyklá prvoplánovost a prostota obrazu většiny současných akčních filmů. Nicméně jednou za pár let dorazí něco jako Bekmambetovy Denní a Noční hlídky, Wanted, Bad Boys II, Fury Road či Transformers u kterých si spousta lidí říká, že dobrý, ale už je z toho trochu bolí hlava, zatímco já mám šťastně krvavé oči, slinu v koutku a zvuk vytočenej tak doprava, až je doleva. Z tohohle hlediska je pro mě zážitek s Across the Spider-Verse monumentálním naplněním, během kterého jsem vydechl tak dvakrát. Desítky plánů, diváka objímací pojetí prostoru, permanentní hlediskové i stylistické změny vyprávění, ta halda věcí co se děje v každém záběru, jak je to rytmizované do hudby (mimochodem pečlivě a velmi diverzně vybraný soundtrack, který naštěstí nikdy nesklouzne k parazitování na zavedených hitech) a hlavně jak každý záběr je v nepředvídatelném pohybu. A téměř vůbec se to v tomhle nezastaví. Když naběhly závěrečné titulky, regulérně se mi klepaly ruce. (31.08.2023)

Já = na přeceňovaných věcech hledám chyby a na podceňovaných hledám jen to dobré + jsem hodně náročný..takže moje hodnocení neberte relevantně.. děkuji. Tohle mi upřímně přijde o dost slabší než první díl a upřímně dal sem repete i prvního a už sem se též moc nechytal. Přijde mi to jako hroznej bordel. (20.11.2023)