Spider-Man: Bez domova

Bylo jasné, že to bude především fan fiction. Ale musela to být tak špatná fan fiction? Kdyby producenti chvíli Googlovali, najdou dvacet příběhů, které dal do kupy nějaký nerd ve volném čase a drží pohromadě líp. Postavy naházené bez ladu a skladu, zatím nikdy jsem neměl v Marvel filmu pocit tak hloupých lidí, jejichž chování postrádá náznaky kauzality a logiky. Toporný je i scénář od té nejzákladnější úrovně výš, kde postavy nesmyslně stojí desítky vteřin mimo záběr a mlčí, protože ještě nepřišla řada na jejich repliku a je potřeba, aby si dialog odbyl někdo jiný. Humorné vsuvky svojí nepatřičností vyvolávají až existenciální tíseň. Motiv "napravování záporáků" má velmi divný vibe, o kterém se ale nemůžu dohadovat bez spoilerování. Všechno to intertextuální magoření jen zakrývá, že ten film o ničem není - a to co do významu i metavýznamu, nebuduje funkční příběh ani metapříběh. Upřímně řečeno jsem překvapený tím, jak impotentně toporný film to je. (A rád bych podotknul, že mám rád Spider-Many Raimiho i Webba.) (15.12.2021)

Další trapný degenerativní sériový prefabrikát Mrvelu, Spájdrgej – No way homo, zoufale zavádí už svým názvem a měj by se rozhodně jmenovat Homo for sure. A tak tu máme třetí a snad už konečně poslední trampoty nesympatického upištěného pubertálního kokota a druhé největší Superbuzny Assvendžrovského homokomanda (Ano, Kapitán Analficka stále vede), jehož neanimální dvě a půl hodiny by se opět a jako obvykle daly lapidárně shrnout jako - úvodních 45 minut přiblblého, utopicky správňáckého dementorování náctiletých i nesvéprávných dospělých dyslektiků ke kolektivnímu marxisticko – leninskému povrchnímu pseudoaltruismu, 45 minut k posrání nudného a špatně omalovaného digitálního mrdníku spojeného se scénáristicky bezradným defilé všech dosavadních slizkých Spájdrřiťopichů a jejich změkčilých, anemických a neméně vyteplených oponentů (snad tedy až na toho chlápka, co napsal Robinsona Crusoe, ten umí být démonický i v sebedebilnější dětské sračce), no a závěrečných 45 minut opětovného přiblblého, utopicky správňáckého dementorování náctiletých i nesvéprávných dospělých dyslektiků ke kolektivnímu marxisticko – leninskému povrchnímu pseudoaltruismu, aby si to celá ta kohorta spotřebitelsky unifikovaných ožužlávačů leporel bez fantazie aspoň ještě hodinu poté pamatovala. Řeknu vám, že takhle se projevovat v pubertě má antikoncepční selhání, okamžitě je prodám Albáncům na porno, aby se aspoň trochu otrkala! Takže opět uleželé hovno, pečlivě účelově pomleté do standardizovaného konzumeristického hamburgru zcela bez chuti a jen se zápachem pro všežravé mongoloidní jedlíky, po kterém musí kdokoliv bez rozštěpu zase hořce zalitovat, že toho otravného pičuse i s tou jeho instáčově vyhajpovanou prkennou cigoškou a až vizuálně bolestivým a megatoporným vyžraným ťamanem už tenkrát lusknutím taky nezanihiloval Tetanus. A pokud něco takového láme světové tržební rekordy, je akorát tak nejvyšší čas se řádně vyděsit a okamžitě emigrovat do nějaké jiné nepřelidněné a aspoň kapku kvocientní dimenze, kam by MuDr. Divný tím svým „čárymáryfuchty“ bezvýhradně zakázal vstup všem nevkusným potratům uklízeček s řidiči hovnocuců. (22.01.2022)

Zabitá príležitosť. Je to síce krásny fanservise, no viac by som ocenil, keby tie postavy 80% času netrávili tým, že rozprávajú, čo zažili v predchádzajúcich filmoch. Z novej trilógie rozhodne najlepšie, no takisto vidieť, že na predchádzajúce projekty sa to vôbec nechytá a iba sa pripomína o koľko boli lepšie. Hore mi to dvíha veľmi silný záver a vlastne celá pointa. 8/10 (31.01.2022)

Môj tretí film, ktorý som si pozrel na prelome rokov na Silvestra. Tvorcovia mali jasnú víziu a tú už od počiatku splnili. To potvrdzuje aj samotný príbeh, kedy sú diváci vtiahnutí do deja už nadupaným a svižným úvodom. Navyše po scenáristickej stránke splní tento snímok snáď väčšinu diváckych očakávaní: návraty starých známych postáv, veľa nostalgie, epické momenty pri vstupe daných aktérov na scénu a humorné meta rozhovory medzi jednotlivými osobami, aké si mohli fanúšikovia len vysnívať. Samozrejme neoddeliteľnou súčasťou akéhokoľvek superhrdinského filmu sú aj vizuálne efekty. Tu na prvú dobrú upúta pozornosť podivne omladený Alfred Molina ako Doc Ock, ktorý vyzerá chvíľami mierne zvláštne. Trochu nepodarené sú aj niektoré celkom okato CGI pridané postavy, s ktorými sa spája aj pár nie príliš podarených efektov. Inak sú ale celkové vizuály veľmi pôsobivé, obzvlášť v záverečnej bitke, ktorá je síce ako už vždy v MCU chaotickou smršťou CGI a špeciálnych efektov, ale v istom zmysle trochu vybočuje zo spomínaných zabehnutých kategórií. (1.1.2022) (02.09.2022)