Ammonite
Amonit
Amonit
Ammonite
Ammonite
Ammonite
Ammonite
Režie:
Francis LeeScénář:
Francis LeeKamera:
Stéphane FontaineHrají:
Kate Winslet, Saoirse Ronan, Fiona Shaw, Gemma Jones, Alec Secareanu, Claire Rushbrook, James McArdle, Wendy NottinghamVOD (4)
Obsahy(1)
V 40. letech 19. století hledá kdysi uznávaná Mary Anning fosílie na nehostinném pobřeží moře, aby jejich prodejem vydělala na živobytí pro sebe a svojí nemocnou matku. Nabídku bohatého turisty, aby během jeho nepřítomnosti zasvěcovala do své práce jeho manželku Charlottu, z finančních důvodů nemůže odmítnout. A přestože si s bohatou paničkou zpočátku zásadně nerozumí, postupně se mezi nimi začne vytvářet silné pouto. (O2 TV)
(více)Videa (2)
Recenze (71)
Ammonite silně připomíná Leeho prvotinu God's Own Country. Vřesoviště vystřídalo hučící pobřeží. Dva herce nahradily dvě herečky. A opět sledujeme dva lidi, co si k sobě hledají cestu za dozoru podezřívavých rodičů. I tak je tenhle lov zkamenělin podobně uhrančivý jako předchozí prohánění ovcí po Yorkshirských pastvinách. ()
Stupídny sentimenálny gýč, ktorý je urážkou reálnej Mary Anningovej, energickej, samostatnej a nesentimentálnej ženy. Reálna Mary si svoje miesto v histórii vydupala dlhými rokmi poctivej, usilovnej a priekopníckej práce na poli paleontológie, za ktorú ju v jej dobe uznávali nielen vedecké spolky a učené spoločnosti, ale tak ženy ako aj muži. Nebola zakríknuté chúďatko. Bola zo skromnejších pomerov, a tie dosiahnuté úspechy a to uznanie by vydali aj na tri životopisné filmy. Ale nie, vševedko Francis Lee, ďalší x-tý posilkový mačo vzrušujúci sa nad predstavou dvoch súložiacich žien, si rozhodol vytrieť si pozadie s Anningovou a jej osobnou autonómiou a jej osobným príbehom. Naservíroval omaľovánkovú gýčovú hnačku, ktorá posiela feminizmus a uznanie pre feministické osobnosti na poli vedy a spoločnosti naspäť o pätsto rokov. Všetko preto, lebo chcel nakrútiť rozvláčno-melancholické light-P-čko, ktoré obsahovo zaostáva aj za treťotriednou harlekýnkou. Rejža, antifeministický maskulínny masturbátor, ktorého desí, že by žena mohla byť schopnou vedkyňou, či samostatnou bytosťou, zdegradoval ozajstnú ženskú historickú osobnosť na ufňukanú EMO tetku, ktorá plače, kedy si konečne nájde svoju nafukovaciu Anču v krinolíne. Korunu celej absurdite nasadzuje fakt, že rejža v svojom pľuvanci na feminizmus a sexuálnej objektifikácii Mary už názvom podsúva nechutnú narážku na "amonit ako symbol ženského otvoru". Mokrosenné light P-čko nudiaceho sa staršieho režiséra, ktorý emancipovanú ženu videl asi len triédrom z rýchlika letiaceho vo výške desať kilometrov nadzvukovou rýchlosťou, a z emancipovaných žien má panický strach, ak o nich nemôže písať slash fanficy. O dnešných to nešlo, mohli by ho zažalovať, tak poďho sa vybúriť na Anningovej, ktorá je už dávno na pravde Božej a nemôže sa ani len brániť voči jeho tvrdeniam. Vskutku "hrdina", takýto "režisér". Takto príšerný film dokážu skutočne napísať len chlap, ktorý o ženách, emancipácii, vede a vedkyniach vie akurát tak exkrement. Filmy ako tento sú obrazom dnešnej doby: Povrchné bláboly, bez akýchkoľvek dôkazov a faktov zosmiešňujúce podstatne zaujímavejšie a fascinujúce historické osobnosti, dokonca i ženské, a namiesto toho dookola onanujúce nad obsesiou telesnosťou, nad tým, komu sa s ako s prepáčením zduril pinďúr či ženský otvor, či tak alebo onak napäl sval a kto sa ako spotil, pošťal a posral pri akte pod obraz človečí i opičí. Čakám, kedy nejaký belgický režisér-pseudohumanista natočí životopisný film o Patrice-ovi Lumumbovi, kde bude Lumumba beloch a blondiak, bude obťažovať malé deti a dožije sa roku 2004. Takhle se životopisné filmy nedělaj, vážení... ()
„Amonit” vznikol na dvojakom princípe, a to zrejme asi takto: »Totiž, najprv existovali v ozaj pradávnych časoch živočíchy, ktoré obývali šíre moria, keď po ich následnom vyhynutí, sa ich vápenatá schránka uchovala vďaka uviaznutiu v bahne, ktoré časom preniklo i do najmenších dutín škrupiny a premenilo sa po dlhých rokoch v kameň... Vznikla fosília amonita (živého tvora), z ktorej je dobre viditeľná i jeho stavba, ktorú môžete obdivovať v rezoch amonitov rôznych veľkostí od niekoľko málo až po desiatky centimetrov«. Toľko k samotnému názvu filmu, aby sme skrátka už dopredu trochu vedeli, o čom je reč, ale zároveň i dopĺňam, že nielen sa budem samými "šutrami" prehrabávať, ale aj láska asi kvitne v každom veku, keď na pohlaví extra nezáleží, alebo snáď predsa áno ? A práve takýmto skamenelinám sa taktiež venuje i samouk paleontologička, Mary Anning, ktorá v 40. rokoch, 19 storočia, na juhoanglickom pobreží Lyme Regis, vykopáva tieto amonity, ktoré potom predáva do britského múzea, alebo zazobaným zberateľom. Vedie naprosto rutinný spôsob života, do ktorého tiež zasvätila i svoju matku Molly. Všetko sa zmení až jedného dňa, keď turista-obdivovateľ, raz zaklope na dvere obchodu... Volá sa Roderick Murchison a nie je vôbec sám. Prišiel spolu s melancholickou manželkou Charlottou, ktorú tu na nejaké obdobie ponechá, aby sa po ňu neskôr, povedzme, vrátil... ? Ona si pravdepodobne prežila istú tragédiu, vďaka čomu stratila chuť do života ! Mária má dvojitú, domácu úlohu: „Hobby a starostlivosť o ňu” . Po istom časovom úseku, sa Charlotte konečne postaví na nohy a vzchopí sa, čo je začiatkom intenzívne vzrušujúceho a vášnivého, citového vzťahu medzi dvomi ženami... / Kate Winslet síce už dlhší čas považujem za akosi herecky nevyrovnanú, ale i napriek tomu svojej, reálne jestvujúcej postave Márii Anningovej, s absolútnym a majstrovským prehľadom, dokázala vtisnúť neuveriteľný punc silného a odvážneho h. výkonu rovnako, ako mladá a nádejná Saoirse Ronan. Obidve herečky stáli pred vskutku naozaj veľmi ťažkou výzvou, ktorú ale chytili za všetky pačesy, a s obsahom dosť šteklivých scén, ktoré sa automaticky vryjú do pamäte. V opačnom prípade, by som to asi sotva predýchal, to by som nikdy nezvládol. Svojím zovretím sa to podobá na francúzsky snímok " Portrét dievčaťa v plameňoch" , no ten ma tak zvlášť neinteresoval, ako Leeho počin, ktorý si asi svoj vlastný scenár upravil podľa svojho gusta, ale budiž. Vynikajúca, ručná kamera Stéphanea Fontainea robí samotný počin až doslova fyzicky (ne)prístupným, ako by ste sa priamo s postavami preniesli v čase, a tak výprava a zvuk, majú svoje právolplatné miesta vedľa „Muža s kinoaparátom” . Na záver, keď asi najviac so mnou lomcovala emocionálna hudba tandemu Bertelmann / O'Halloran, ktorá za doprovodu dvoch bravúrnych, hereckých výkonoch, vytvára naprosto ucelený obraz z danej doby, v priam ideálnom (filmovom) prevedení, kedy sa mi predstavuje jeden z úžasných príbehov, na aký sa nezabúda. ()
Pomalý, tichý, poetický film, odetý prevažne do hnedej a šedej farby, s absolútnym minimom len tých najdôležitejších dialógov. Mňa to nudilo, ohlasy ale samozrejme neklamali; výborné herecké výkony ústrednej dvojice, pekná hudba, otvorená a uveriteľná erotika. Žena v plameňoch mala ale viac toho plameňa. ()
Galerie (46)
Zajímavosti (7)
- Aby se Saoirse Ronan (Charlotte) cítila při natáčení intimních scén pohodlně a bezpečně, Kate Winslet (Mary) zajistila, aby v tuto dobu byly na place přítomny ze štábu pouze ženy. (Stanislaus)
- Lizzie Wiscombe, dobrovolnice v Lyme Regis Museum, byla požádána, aby poskytla Kate Winslet nahrávku svého hlasu v dorsetském dialektu. Winslet poslouchala nahrávku po dobu tří týdnů, například i během vyzvedávání dětí ze školy. Když poté Winslet četla svou scénu, Wiscombe byla dojatá: „Důraz, jejž kladla na jednotlivá slova, způsob, jímž to říkala – takto mohla opravdu znít i Mary Anning.“ (Stanislaus)
- Natáčení probíhalo v anglickém městě Lyme Regis (hrabství Dorset), kde skutečná Mary Anning (ve filmu Kate Winslet) v první polovině 19. století pracovala a sbírala fosílie. (Stanislaus)
Britské drama Ammonite je volně inspirováno životem britské paleontoložky Mary Anningové, spíše než o biopic Ammingové jde ale o romantické drama, které pojednává o nepravděpodobné lásce Anningové s geoložkou Charlotte Murschisonovou. Nic sice nenasvědčuje tomu, že by mezi skutečnou Anningovou a skutečnou Murschinsovou probíhala jakákoliv forma milostného vzplanutí a byli by něco víc než přátelé, přesto se ale fanfikce o jejich vášnivém a láskyplném vztahu stala ústředním tématem filmu scenáristy a režiséra Francise Lee, který tak po snímku Na konci světa naservíroval svůj druhý celovečerní projekt a servíruje jeden z nejpůsobivějších snímků s lesbičkami v ústředních rolích za posledních pár let. Na první pohled se může Ammonite zdát jako takový rutinní pokus o rádoby umělecké kostýmní drama, které by hrozně rádo chtělo Oscary, jenže se nakonec ukáže, že kdovíjak výrazné či povedené není a nakonec rychle zmizí divákovi v paměti (takových filmů vzniká především v posledních letech opravdu spousty). Jenomže je to jenom slupka, pod kterou Ammonite skrývá výrazně víc a skutečně je vším, jenom ne rutinním dílem. Nemá cenu řešit zda si skutečně ve 40. letech 19. století Anningová a Murchisonová navzájem zahřívali sukně a jestli je vyobrazení jejich lásky autentické z pohledu historického kontextu. Důležitý je fakt, že této dvojici ten nepravděpodobný a následně vášnivý, procítěný a emocionálně silný vztah jednoduše věříte. Nefunguje to jenom díky faktu, že jsou Kate Winslet a Saoirse Ronan ve svých rolích úžasné, ale také i díky tomu, že Lee skutečně napsal uvěřitelný lesbický vztah, ze kterého jde cítit skutečná vášeň, milostné scény působí neskutečně uvěřitelně a především skutečně máte pocit, že si postavy skrz ty milostná vzplanutí a následné následky procházejí peklem. Show, don't tell, které u tohohle filmu sází na to, že nepotřebujeme postavy, které nám své utrpení musí proklamovat zde funguje na výbornou a díky výborným hercům se skutečně daří vydedukovat, že postavám Winslet a Ronan není do zpěvu. Samo sebou se těžko soudí z pohledu heterosexuálního muže, jak moc věrně vlastně Ammonite příběh a duše lesbické dvojice vykresluje a jak moc se Francis Lee do duše lesbiček trefil. Osobně mám ale pocit, že Lee lesbický vztah vykreslil velmi dobře, rozhodně výrazně lépe než u tak trochu přeceňované Život Adèle, která se též mohla pochlubit scenáristou a režisérem mužského pohlaví. Ten film vypadá krásně, ať už skrze obrazovou stránku, kostýmy či výpravu. Není to velká produkce a dá se to velmi snadno poznat, přesto to ale vůbec nevadí. Právě i díky tomu faktu, že má ten film tak silné klady a je tak vášnivě vtahující. Kdyby mi někdo řekl, že jeden z nejlepších filmových párů bude na konci roku 2020 tvořit dvojice Winslet/Ronan, kroutil bych hlavou. A přece se to tak stalo. Gemma Jones, Fiona Shaw nebo James McArdle jsou ve vedlejších rolích též velmi fajn a celkově je ohledně Ammonite skutečně mnoho důvodů k radosti. Chvílema tomu přece jen možná chybí silnější dramaturg, silnější a působivější dialogy nebo lepší dějové vyvrcholení, ve finále ale pořád platí, že je Ammonite jeden z nejvýraznějších filmů roku. A to naprosto v tom dobrém slova smyslu. Ammonite není revolučním filmovým zážitkem, přelomovým filmem v kategorii filmů o LGBT nebo vrchol žánru romantických filmů/kostýmních romantických dramat. Přesto je ale vášnivý, procítěný a emocionálně vyspělý. Nejde o další rutinní kostýmní drama, které velmi snadno zmizí z divákovy paměti, právě naopak je velká šance, že důvodu k vzpomínání bude mít divák jednoznačně dost. Ronan a Winslet jsou perfektní, Lee má očividně silnou tvůrčí ruku a celé mi to skutečně v paměti zůstane nejspíš ještě hodně dlouho. Je to pořád jenom dost fajn. Ale i to někdy bohatě stačí....... () (méně) (více)