Pět mrtvých psů

Rutinní záležitost na objednávku ČT, která nepřekvapí opravdu ničím, tedy ani pachatelem. Ono v podstatě celý tento slavný tým od Nejsvětější Trojice mi už začíná lézt krkem. Buď ať si detektivové najmou lepšího scénáristu s režisérem, nebo bysme měli zkusit výraznou obměnu hlavních rolí. Celé to začíná být takové "bezpohlavní". Jednu hvězdu navíc dávám za holomómckó ZOO, kam rád jezdívám, i když mě tam honila lama a já si kvůli ní zlomil žebro. (01.05.2016)

Pět mrtvých psů jsem si kdysi pustil bez znalosti předchozích sérií Detektivů od svaté Trojice a první díl mě nechytl, takže jsem dál již nesledoval. Nyní jsem to napravil v rámci skouknutí celé série a ejhle, jsem unesen. Po Taušově vážnějším tónu v Modrých stínech návrat k trochu odlehčenější notě, neotřelé prostředí ZOO, napínavý děj ... A stejně jako u předchozích případů, ani tady nemůže jít soudný divák mající rád detektivky pod čtyři hvězdičky ... (20.01.2019)

Po dlouhých letech jsem viděla televizi. Sedla jsem na jednu scénu a neodtrhla se až do konce. Překvapilo mě, že dokážeme v Čechách vyprodukovat takto dobře psané dialogy, napětí, bezva herce, uvěřitelné scény, civilní postupy, zachytit skutečně probíhající trendy, dávat smysl v širším kontextu. Za mě palec hore, veřejná služba done right. (11.06.2016)

Nebylo to špatný, hlavně díky prostředí ve kterým se kriminálka odehrávala, marnej nebyl ani námět a ani herecké výkony, trošku jsem nepochopil některé detaily jakože umyslná komika nebo co ? (pád pistole, cikánský policajt co otevřel dveře)... ten film měl nějakou atmosféru, ale tyhle "komický" prvky to byl prostě trapas. Hřebejk šel zkrátka některejma scénama sám proti sobě, ale jinak jo, ty tři hvězdy si to pejsci zaslouží. (10.04.2016)

PROSÍM, NEČTĚTE, POKUD JSTE NEVIDĚLI: Na počátku byla zvědavost, jak - a zda-li vůbec - se podaří režii hrubě podřízenou atmosféře, jakou byla ta Taušova z Modrých stínů, rozvinout. Nejdřív to vypadalo, že Hřebejk takřka neznatelně naváže, jen jak tentokrát diktují nejen absence 'vysoké politiky', ale i Hřebejkův odlišný tvůrčí naturel, 'vše' zklidní, zcivilní, zevšední - své schopnosti dá do služeb věci, tedy série samotné. Bohužel. Tahle naděje vzala za své ve druhé polovině Psů. Výslovně bych vytkl laxnost, kterou režie i scénář zadusily možnosti, které se před nimy zjevily spolu s rozmláceným, v mlze pohlcenýho kravínem. Jsem přesvědčený, že šlo neslevit z civilnosti a nenafilmovat to takhle ploše. A probůh, co ty dva nešťastně zřetězené monology, které by nešlo obhájit, ani kdyby nestály v šiku jeden za druhým? Nevěřícně jsem zíral už na zpověď venkovského policajta, která mi připomínala špatně sehrané ochotnické představení, při čemž bych neřekl, že šlo o schopnosti herce, jako spíš o slova, která mu byla vnucena do úst a situace, která k tomu byla nedostatečně připravena, ochotnické představení které definitivně přervalo spád děje. Když pak rovnou přestřihneme na Výrovou v roli vypravěčky, která svému zraněnému kolegovi sděluje "how it happened", je zřejmé, že tuzemští tvůrci sáhli po osvědčené metodě v naprosto nepravý okamžik, neboť abych mohl po tomto dramaturgickém manévru sáhnout, aniž by zbyla pachuť nepatřičnosti, musel bych naplnit celou řadu podmínek, z nichž, řekl bych, nebyla naplněna ani jediná - tedy s výjimkou nedostatku stopáže pro alternativu. Škoda... PS: K songu pod úvodními/závěrečnými titulky: To snad ne. (29.04.2016)