Ďáblové

V maximální možné míře stylizované zpracování kauzy katolického kněze Urbana Grandiera a údajné posedlosti jeptišek v uršulinském klášteře ve francouzském Loudunu ve 30. letech 17. století. Syrová, brutální a ponurá obžaloba fanatismu, pokrytectví a zneužívání moci a zároveň ukázka růstu i následků uměle vyvolané masové hysterie. Je zajímavé, že přes velmi osobité pojetí se Russell poměrně věrně drží historické skutečnosti, kterou jen občas přizpůsobuje potřebám filmu (Jeanne de Anges nebyla tělesně postižená, loudunský klášter měl pouhých sedm členek, nevlastnil žádné nemovitosti a byl tak nucen působit jen v pronajatých prostorách atd.). Na závěr jeden příznačný, poněkud bizarně a ironicky působící detail: ve skutečnosti pokračovala exorcistická představení s vyháněním démonů z posedlých jeptišek ještě celé čtyři roky po Grandierově smrti. Město Loudun i klášter na nebývalém turistickém ruchu s nimi spojeném vydatně vydělávaly a přítrž jim učinil až samotný kardinál Richelieu, kterého na nechutný tyjátr v rozhořčeném dopise upozornila jeho neteř... (31.05.2015)

Ani nevím proč to mám s přízviskem horor, když to tu není, a nebo to někdo změnil? Moc tyhle historický filmy nemusím. Tady jsem ani moc nevěděl komu mám vlastně fandit, neboť mě všichni přišli totálně šlehlý zvlášt sám král. Podobnost s naším Kladivem na čarodějnice bych tady neviděl to mělo aspoň náký ucelený příběh. Tohle je jen o kecání ohnutý jeptišky a nadrženýho kněze a hromadných orgijí. (28.10.2013)

,,HRIECHOM SA JE MOŽNÉ NAKAZIŤ AKO MOROM." __ Vo svojej dobe (nahotou a násilím v tom istom roku svet valcoval aj Orange od Kubricka) sa určite jednalo o mimoriadne kontroverzné a isto aj poburujúce dielo, ktoré u človeka nevyvolá pocit nepovšimnutia ani teraz. Ako to už býva, takéto ,,revolučné" filmy sa dosť ťažko hodnotia a tak aj s Diablami je to niekedy takmer na dne hviezdičkového ohodnotenia, inokedy zase vystreľuje k samotnému zenitu (predovšetkým záver). Hlavne zhruba 3/4 filmu je mimoriadne vyšinutá, až by sa dalo povedať, ako by bola myslená viacej ako fraška než seriózny počin. Asi za to môže aj fakt, že Michael Gothard mi ako exorcista veľmi nepripadal, naopak, svojim bujným három, brílkami a rečami vyznel skôr ako dáky ,,akčný sfajčený hipík". Výtvarná stránka síce častokrát nepôsobí úplne vierohodne (hlavne prekrásne vykachličkovaný kláštor), nejde jej však ubrať vysokú umeleckú úroveň, postavenú predovšetkým na kontraste bielej a čiernej, svetla a tmy, ako dvoch odveky zápasiacich protipólov. Hudbu veľmi pekne vystihol raroh. (91. hodnotenie, 12. komentár k filmu) (08.07.2010)

Reed between the lines.. Jedovatá pastva pro oči, která se cestou zasloužené kontroverze zaobírá tématy sexuální frustrace a zneužití moci. Od interiérů z bílých kachliček připomínajících umývárnu až po osud otce Grandiera přibližujícího se mílovými kroky k Bohu ta dekadentní relativizace hříchu umí znepokojit. Škoda těch až příliš „cirkusových“ pasáží, kde to „klauni“ (Michael Gothard) posouvají nepatrně jinam, než bych si přál.. (17.08.2021)

Kaplický na speedu aneb Kladivo na smažky. Takhle nějak by to vypadalo, kdyby Vávra čichal toluen! Banda prdelatých, ječících jeptišek s obřími bobry, inkvizitor jako vystřižený z Trainspottingu, všechny postavy blábolící z lysohlávkového tripu a na pozadí k tomu hrají Dead can dance Janáčka na fujary a triangly. K dokonalosti už chyběl jen ten Kemr v kožených slipech, vyťukávající jezdeckým bičíkem Nirvánu na palečnice děkana Lautnera. Hrozně rád bych teď zamachroval pojmy jako transcendentní, bizarní či dekadentní, ale nemůžu, protože je to prostě pomatená pičovina a kdo s tímhle použije v jednom komentáři Kladivo na čarodejnice, měl by zvážit metadon!! Uuuups... No nic, trocha sraní si na hlavu nikdy nezaškodí. (28.06.2012)