Režie:
Stefano SollimaKamera:
Paolo CarneraHrají:
Greta Scarano, Pierfrancesco Favino, Jean-Hugues Anglade, Elio Germano, Giulia Gorietti, Claudio Amendola, Alessandro Borghi, Lidia Vitale (více)Obsahy(2)
Řím je město moci, kde zločin hledá co nejpřímější cestu, jak všem vnutit svůj vlastní zákon. Film Suburra je příběhem o velkých penězích roztočených kolem plánované výstavby, která má pobřeží v Ostii proměnit v italské Las Vegas. Tento projekt mají pomoci prosadit zkorumpovaný politik Filippo Malgradi, zapletený až po krk s podsvětím; mafián známý jako Číslo 8, který je hlavou mocné rodiny ovládající území Ostie, a především Samuraj, nejobávanější představitel římského podsvětí a zástupce mafie z jihu. Mechanismus dokonalého plánu se ale začíná rozpadat kvůli lidem, kteří žijí na okraji těchto mocenských her. Příběh o zločinu se odehrává ve velmi krátkém časovém úseku sedmi dní, během nichž se rozpoutá brutální válka, která nakonec do svého mlýnku na maso vtáhne vinné i nevinné, zločince, obyčejné lidi, zaprodané politiky i chamtivé kardinály. Poslední den pak nastává Apokalypsa. (Cinemart)
(více)Videa (12)
Recenze (491)
Moderní mafiánský thriller, který mapuje působení organizovaného zločinu vertikálně napříč sociální strukturou současné Itálie. Od politických a církevních špiček a mocných bossů až po šlapky a malé gaunery na špinavou práci v terénu. Jen protiváha v podobě policie a státních institucí čelících mafii tady schází. Příběh je zasazený do světa, který je korupcí a špinavými obchody natolik prorostlý, že mnohem větší, neřku-li jediné riziko představuje konkurence v rámci podsvětí. Velmi dobře napsaná a natočená záležitost, komplexní zážitek, jaký se často nevidí. Mám jedinou výhradu: velcí predátoři bývají na vrcholu potravinového řetězce většinou oprávněně, kdežto v Subuře triumfují nýmandi - a minimálně v jednom případě proti logice vývoje situace i proti naturelu své osobnosti. K páté hvězdičce nemá ale Suburra vážně daleko. Celkový dojem: 85 %. ()
Omylem jsem si pustil tuhle spletenou zdlouhavou eurogangsterku plnou chabých ksichtů, geniální feťácký muziky, artově bloumající kamery a hezký římský multi-kulturní bezpohlavnosti, která vám (zdá se) buď sedne na 5 hvězd, nebo budete moct být hrdí, že jste to zvládli s přestávkou přes noc dokoukat. ()
Lze říct, že gangsterský film má jedny z těch konzervativnějších recipientů a o to víc lze obdivovat fatální lyrický přístup Sollimi, který vykresluje zkorumpované a zločinem prorostlé prostředí jako bezvýchodný mikrosvět, kde se setkávají lidé ze všech společenských žebříčků, které spojuje rezignace na morální a etické hodnoty. Kladné hrdiny zde nevedeme, v zásadě téměř každému zde přejeme zasloužený trest a tedy film vstupuje do diváka primárně svou náladou. K tomu využívá poměrně atypické postupy, kdy mnoho scén nemá například prostorové expozice. Často je zde scéna zahájena záběry na s dějem zdánlivě nesouvisející činnosti, které postupně budují prostor, v němž se daná sekvence bude odehrávat. Což funguje hlavně z toho důvodu, že ony scény jsou podstatně delší než je zvykem a navzdory právě té náladotvorné atmosféře jsou poměrně procedurální. Ideálním příkladem je přestřelka v supermarketu, což je epizoda, která se odehraje ve čtyřech patrech obchodního domu, ačkoli její protagonisté se setkají pouze v jednom z obchodů na jejím počátku. Velké celky, zabírající obecně povědomé interiéry obchoďáku a civilní oběti zde proráží právě onu hranici zločineckého světa a světa civilního. Výslednému tvaru se pak daří udržovat i přes revenge finále zkrachovalou náladu, protože jakkoli mnoho zla bylo potrestáno, jednalo se stejně jen v kolečka stále se točícího soukolí, které jen s drobnými obměnami bude fungovat na věky dál. ()
„Tohle je Řím. Tady je nebezpečné i přecházení přes ulici.“ Vzhledem ke zdejšímu vysokému hodnocení a kladným ohlasům jsem čekal žánrovou pecku. A nutno konstatovat, že jsem se jí také opravdu dočkal. Promakaný vizuál spolu s na první poslech ne úplně hodící se hudbou (brzy však divák přijde na to, že sem naopak sedne moc dobře) vytváří místy až hypnotickou atmosféru. Ta nádherně dokresluje všechno to falešné pozlátko na povrchu a skutečnou prohnilost uvnitř. Reálie hlavního italského města to jen podporují, a ač se zdá Řím velký, všudypřítomné špíně je vlastně moc malý a těsný. Příjemných chvilek si tu divák moc neužije, to spíše mrtvol, intrik a demonstrace moci (ať už domnělé nebo skutečné). A nejhorší (ve smyslu nejlepší) na tom všem je, že to vůbec nepůsobí jako z jiného světa, spíš naopak velmi reálně. Menší problém jsem měl jen s nedořešením některých dějových linek, resp. osudů postav v čele s tou (docela nevyužitou) církevní. Příbuzný seriál Gomora jsem zatím neviděl, ale Suburra mě na ni rozhodně nalákala. ()
Fenomenální vizuální stylizace, atmosferický soundtrack, aneb M83 tak jak je máme nejraději a precizní vykreslení podsvětí. To vše v dravém, nekompromisním a silně neamerickém podání od taliánů, kteří tu svojí mafii mají prostě v malíčku jako málokdo. Interesantní záležitost, která je tak nabombená a sebevědomá, že z ní nelze odtrhnout oči/uši. Jeden z filmů roku, kterému chybí ještě ostřejší finále. ()
Galerie (81)
Zajímavosti (9)
- Všetky miesta, na ktorých sa film nakrúcal, sú autentické (Rím, Ostia), až na osobné priestory, v ktorých býva Pápež – tieto scény sa natáčali v štúdiu. (k4li)
- Režisér Stefano Sollima sa vyjadril, že pokiaľ by si mal vybrať, jeho obľúbenou spomedzi postáv by bol "Osmička" (Alessandro Borghi), pretože ako jediný sa riadi svojimi hlbokými citmi - snom zmeniť svoje mesto a láskou ku svojej snúbenici. (Sufferer)
Reklama